Tento článek je věnovaný tobě i mně. Jako připomínka toho, že zvládneme vše, co chceme. Že jsme silní a půjdeme si za svými sny.
Tvá existence je dar. Tvůj úsměv přináší radost všem kolem tebe, rodině, přátelům, partnerovi/partnerce, veškerým rostlinám, zvířatům i Vesmíru. Tvůrce (Bůh, Vesmír, kdokoli/cokoli čemu věříš) ti dal život za určitým účelem. Nejsi tu zbytečně. Jsi speciální.
Proč myslíš, že jsi zrovna tady? Aby sis splnil/a svá přání. Byl/a sám/a sebou. Být čímkoli a kýmkoli tvé srdce chce být.
Dlužíš sám/a sobě si věřit.
Dlužíš sám/a sobě si udělat radost.
Dlužíš sám/a sobě být k sobě laskavý/á.
Dlužíš sám/a sobě.
Dlužíš sám/a sobě se milovat.
Nečekej na ten správný čas, kdy začít. Začni hned. Nikdy na nic nebudeš dostatečně připraven/a. Vidím to i sama na sobě. Také nejsem v tomto dokonalá. Stále mám občas strach vystoupit z komfortní zóny. Hlavně, když pro mě komfortní zóna je neptat se ani lidí na nic, haha. Může to být sice klišé, ale je to pravda. Nic nezažiješ, dokud z té své bublinky nevystoupíš.
„Když si něco přeješ, celý Vesmír se spojí, aby ti tvé přání splnil.“ Věřím tomu. Jen musíme být trpěliví, ochotní naslouchat a vnímat znamení, která dostáváme. Většinou to ani nepřijde v podobě, kterou si přeješ. Proto musíš být pozorný/á.
Nezapomeň, snaha se cení! Přiznám se, že jsem v některých oblastech dost lenošný člověk nebo se mi prostě do něčeho nechce. Ale mohu říct, že se snažím! Snažíš se také? Buď k sobě upřímný/á. Děláš každý den něco malého, co ti udělá radost, co ti pomůže k dosažení tvého přání?
Pronásleduj svůj sen nebo se staneš těmi, kteří mluví o snech, jako by to byla pohádka, kterou zažijí jen šťastlivci. Zažít to může každý. Chybí jen odvaha udělat ten jeden krůček. Mnohdy to je opravdu jen jeden malinký krok, který je dělí od nepopsatelného zážitku. Štěstí člověk nenajde někde ve světě. Nosí jej s sebou. Zkus své štěstí.
Nic není dokonalé. Ani já ne. Ani budovy kolem nás. Ani krásní lidé nejsou perfektní, každý zažívá své bitvy. I ty nejkrásnější šaty postupem času vyblednou. Dokonalost, kterou vidíš, má své nedostatky.
Jsou špatné dny a dobré dny. Zákonitě po špatných dnech přijdou ty dobré a naopak. Tak to prostě je a bude. Ale i ta největší bouře je prostředkem k zasetí semínek. Slunce, které vyjde po bouři, vyživí semínka. Porostou. Stanou se z nich nové silné stromy. A to je rovnováha. Slunce vždy přečká déšť.
S láskou, M.