Kategorie:

Cestování

PovídáníVýlety

(Ne)Dovolená

M.

Krásný den přeji!

Víte, jak jsem někde v předchozím článku psala, že jedeme na Road Trip? Plán B byl, že pojedeme na Slovensko. Dokonce jsem se do toho tak položila, že jsem měla naplánováno za 4h. Kam všude pojedeme, v jakých kempech budeme spát, jaké památky navštívíme, jak v Tatrách zvládneme 2-3 túry…

Tak prosím pěkně, sotva jsme vyjeli, tak se nám povedlo rozrazit pneumatiku. Úplně nešťastnou náhodou. Nastala trošku panika, nebudu lhát. Přezuli jsme na rezervu a dojeli do servisu, zda nám pneumatiku opraví. Ups… prý to opravit už nepůjde. Bude to chtít novou. Fajn, to už byla trochu větší panika, že vlastně nestíháme. V celých Pardubicích nebyla pneumatika k nalezení a na objednávku bude až v pondělí. Tak fajn, nestihneme oslavu, ale ještě se někam stihneme mrknout, když už máme natankovanou plnou nádrž.

V pátek jsme zjistili, že pneumatika vlastně bude až ve středu. Takže prosím pěkně, necháváme tomu už volný průběh, protože vlastně nic nevíme.

Ted den jsme si dali hezkého šlofíka na spravení nálady. Světe div se, vážně nám pak bylo lépe. (Doporučuju všem při špatné náladě). Objednali jsme si pizzu a hráli TFT (Team Fight Tactics). Celkem nám to šlo, vyhráli jsme asi 3x. Před osmou hodinou jsme se rozmysleli, že sedneme na kola a pojedeme si zaplavat do bazénu. ANO, čtete správně, KONEČNĚ, do bazénu.

Já vám povím, to byla nádhera! Za necelou hodinu jsem uplavala 10 bazénů (500 m). A bylo mi tak strašně fajn. Zjistila jsem, že plavu i docela rychle. A mám zatím osobní rekord – 50 m prsa za 1 minutu a 8 sekund! Cestou zpátky jsme se stavili do Žabky pro pitíčka s tím, že si na chvíli sedneme v Tyršových sadech. Bylo to moc fajn, dokud nepřišla průtrž mračen. Do jisté doby to bylo celkem i kouzelné a vtipné. Ale po 20 minutách prudkého lijáku a lehkého mrznutí, mě nálada přešla.

Můj asi první nejvíc šílený nápad – prostě těch 15 minut zvládneme přejet domů. Pak si dáme čajíky a bude nám fajn. JOOO, jasně. Normálně přísahám, že se rozpršelo snad ještě víc! 😀 Ale prvních 5 minut to byla docela sranda, oba jsme se smáli a dělali kravinky. Druhých 5 minut jsem se utěšovala, že budeme za chvíli doma. Posledních 5 minut bylo peklo! Kapky deště se změnily v jehličky, které nepříjemně bodaly do kůže. Zvedl se neskutečně silný vítr a blesky od nás nebyly daleko. Měla jsem lehce strach. Může do vás na silnici uhodit blesk, když jedete na kole?

Vše dopadlo dobře. Teplá sprcha, čaj a hraní her nám zvedlo znovu náladu!

V sobotu jsme si naplánovali skvělý brunch na 11 hodinu do Dobrého Kafe v Pardubicích. Udělala jsem další neobvyklou věc a ochutnala jinou snídani. Bylo to Trio – Richie sandwich (úplně boží), vejce benedikt (naprosto miluju) a guacamole toast. Přítel si dal omeletu s parmazánem, ke které byly krajíce chleba se skvělým bylinkovým máslem. Upekla jsem banana bread (moje guilty pleasure) a vlastně jsme zbytek dne hráli hry nebo jsem si četla. (Další článek bude o přečtené knize).

V neděli jsme si udělali takový aktivnější den. Ráno jsme začali míchanými vajíčky. Po obídku jsme se sbalili a vyrazili na kolech po okolí. Celkově jsme najeli 25 km. Cestou jsme se stavili na sýr v bulce a párek v rohlíku. Poté jsme to zakotvili v Tyršových sadech na dece a hráli karty. Ve čtvrt na 9 jsme dojeli do bazénu. Tentokrát jsem za půlhodinky uplavala 10 bazénů. Většinou plavu prsa a pak si dám třeba dva bazény takový odpočinkový „styl“ – nechávám se na zádech nadnášet vodou, lehce kopu nožičkama. To je pro mě docela relaxační a uklidňující.

Jaký jste měli víkend vy?

—

S láskou, M.

7 Komentáře
0 FacebookPinterest
Výlety

ZOO Zlín

M.

První tip, který vám dám – brzo z jara moc zvířat neuvidíte. Zlepší se to až s lepší teplotou a sluníčkem. My v Zoo byli 14. 3. a to byla ještě trochu zima.

V Zoo jsme byli s přítelovým mladším bráškou, kterému jsou 4 roky. Čekali byste obrovské nadšení ze zvířat. Ale né, já byla ještě víc v rauši než ten maličký.

Jako pardon, ale na slony a tučňáky bych se tam mohla dívat celý den! Chyběli mi akorát vydrýsci, vlci a želvičky.

V hlavní roli Pan Tučňák.

Přiznám se, že jsem netušila, že jsou hyeny takhle velké!

Kdybych mohla, tak si i ty „krávy“ pomazlim.

Sloníci & slůně

Přiznám se, že videa sem nahrávám poprvé, tak snad to bude v pořádku. 😀 Zvuky si případně vypněte. Ale o ty slony vás ochudit nemůžu! Koukejte, jak prostě jí led jak nanuk! *vnitřní radostný pláč* A to slůně?! BOŽÍ!

V téhle zenové zahradě bych taky zvládla sedět celý den a jen být.

A v neposlední řadě tu máme žirafy!

Jaké je/jsou vaše oblíbená zvířata? <3

2 Komentáře
1 FacebookPinterest
CestováníVýlety

Víkend v Paříži

M.

Hlásím se zpět z ČR!

Výlet do Paříže mám i na svém Vision Boardu jako jedno z míst, kam bych se chtěla letos podívat, takže jej mohu úspěšně odškrtnout!

Na úvod bych chtěla říci, že musíte být očkovaní, jinak vás nikam nepustí. Bohužel, my jsme „jen“ prodělali onemocnění, což nám ve Francii nijak nepomohlo. Museli bychom mít alespoň jednu dávku k tomu. Nejvíce mě mrzelo, že jsme se nemohli podívat do muzea Louvre. Tak snad příště!

Přiletěli jsme v pátek, někdy kolem šesté hodiny, na letiště Paris Beauvais, které je vzdáleno od Paříže hodinu a půl jízdy autobusem. Naštěstí autobus jezdí každých 20 minut po přistání letadla. Cesta tam a zpět na jednoho vyjde 30 Euro (cca 800,-). Poznámka pro příště: Zkusit najít bližší letiště. 😀

Z letiště vás autobus odveze na zastávku Porte Maillot. Odtud jsme jeli metrem k zastávce (Porte de Clichy) našeho hotelu. Hotel jsme měli 40 minut pěšky od Vítězného oblouku. Metrem je všechno kousíček. Docela nás i překvapilo, že vyznat se v metru v Paříži není zas tak těžké. Nebo takhle, vždycky jsme nasedli a vystoupili na výbornou! 😀

Je logické, že čím blíž máte hotel k centru, tím je dražší.

Přiznám se, že řídit auto bych tam za žádnou cenu nechtěla! Jsou tam čtyř a více proudé silnice. Chodci si chodí na červenou a na kolech, skútrech a koloběžkách si taky dělají, co chtějí! My chvíli na koloběžce také jeli, ale měla jsem z toho docela i strach. 😀 Já vím, já vím. Další poznámka pro příště: Zvládnout jízdu na koloběžce/kole po Paříži nebo najít bližší hotel.

B&B Hotel a jeho vzdálenost od památek

Sobota

V sobotu jsme šli kolem desáté na snídani. Podávali se míchaná vajíčka, párečky, slanina, čaj, káva, džusy, cereálie, nečekaně croissanty a listové pečivo plněné čokoládou, bagetky a sýr. Řeknu vám, že francouzské bagety vážně mají něco do sebe! Přišly mi hutnější a více zasytily.

Po snídani jsme se vypravili směr Eiffelova věž. Jeli jsme metrem. Vystoupili na zastávce Invalidovna, což je 20 minut od Eiffelovky. Přiznám se, že nás Eiffelovka za dne zas tolik nenadchla. Upřímně jsem čekala nějaké větší bum. Ovšem večer, kdy svítila… to byla nádhera!

Poté jsme se vydali podél Seiny k mostu Alexandra III., kolem Petit a Grand Palais (Malý a Velký palác). Bohužel, Grand Palais byl celý zakryt kvůli rekonstrukci. Vzali jsme to skrz Jardin du Champ-Élysées (zahrada), Place de la Concorde (největší náměstí v Paříži), další zahradu – Jardin des Tuileries (Které jsou mimochodem opravdu nádherné! Mají tam spoustu židliček a můžete sedět kolem fontány nebo v uličkách zahrady.) a skončili v muzeu Louvre.

Louvre se mi moc líbí. Z venku to je opravdu nádherná stavba. Jen škoda, že jsem to neviděla zevnitř. Byl jste někdo v Louvru?

Naše další zastávka byla katedrála Notre-Dame. Katedrála se znovu rekonstruuje po požáru. Byli jsme chvíli docela smutní, že se nemůžeme podívat do Louvru a řekli si, že zbytek si necháme na zítra. Vrátili jsme se metrem do hotelu.

Přibližně v 19h jsme se znovu vydali směrem k Eiffelovce, přes Vítězný oblouk. Jak už jsem psala, Eiffelova věž večer je naprosto nádherná! Zrovna jsem to i hezky vychytali, že blikala (21:00 – 21:05). A pak už nás jen zajímalo, jak vypadá kabaret Moulin Rouge za tmy. Ten den jsme nachodili kolem 25km.

Neděle

Kolem 10 jsme zase šli na snídani a v 11 jsme opustili hotel. Ťapkali jsme směrem k bazilice Sacré-Coeur. Bazilika je naprosto nádherná! Počasí jsme měli také krásné! Bylo tam spoustu lidí. Nejúžasnější bylo, že tam pán hrál na kytaru a zpíval, dav se k němu přidal. Vydržela bych tam sedět minimálně půl dne s takovou atmoškou!

Byli jsme se i mrknout na Le Mur des Je t’aime – Zeď s nápisy Miluji tě v různých jazycích. Pak už jsme si jen procházeli Paříž. Podívali se do nákupních center, dali si palačinky s nutellou, zašli se podívat na Palais Garnier (Opera) a kostel La Madeleine, který je postaven ve stylu řeckého chrámu. Za tento den jsme nachodili kolem 17km.

Když jsme procházeli Place de la Concorde, u nějakého hotelu byl dav lidí a vypadalo to, že čekali na někoho slavného, až vyjde z hotelu. Samozřejmě jsme ze zvědavosti čekali taky – dokonce to byla asi hodina. Nakonec vyšel nějaký raper, kterého jsme ani neznali. 😀 Ale trošku mě mrzí, že jsme nepotkali žádné slavné celebrity, když tam je ten fashion week!

Kolem 17-18h jsme byli na zastávce, kde nás nabral autobus a jeli zpět na letiště. Let nám letěl ve 22:05. Letiště Beauvais je docela bída. Záchody nic moc a skoro nic si tam nekoupíte. Ale to je asi úděl malého letiště.

Na co si dát pozor

Staly se nám dvě takové věci. Můj přítel teda o tomhle ví a není tak naivní jak já. No, prostě u Eiffelovky chodí lidi a vybírají „podpisy“, na něco s dětmi. Přítel odmítl, ale já už držela desky v ruce a panikařila. 😀 Zvládla jsem si vymyslet cizí jméno i zemi. Samozřejmě, že to neskončilo u podpisu a slečna začala tlačit, že musím darovat peníze. Když jsem viděla přítelův lehce naštvaný výraz, slečně jsem dala 1 Euro, aby mě nechala na pokoji. Né, že bych byla škodolibá, ale její nevěřící a uražený výraz mě celkem pobavil. 😀

Pod bazilikou Sacré-Coeur stála parta chlapíků s tmavou pletí a měli v rukách šňůrky. Když jsme šli kolem, jeden z nich chytl přítele za ruku a podával mu šňůrku. Mile jsme odmítli a chtěli jít dál. Ovšem druhá strana naléhala a stále tahala přítele za ruku. Začala jsem znovu panikařit a tahala přítele dál, se slovy, že opravdu nechceme. No, do toho přišel druhý týpek a začali být agresivnější. Přítel se naštval a ruku mu vytrhl. Chvilku jsem myslela, že dostanu infarkt normálně!

Kolem nás šla nějaká slečna a ptala se, jestli jsme v pořádku. Že prý tady stojí a lidem navlékají šňůrky na ruku a pak za to chtějí zaplatit. Takže na to opravdu bacha!

Hezké video o takovýchto podvodech mají Kluci z Prahy. Vlastně první dva podvody jsem vám napsala nahoře.

Podtrženo sečteno, do Paříže bych se ráda znovu vrátila. S pár podmínkami – bydlet blíž centru, letět na letiště přímo v Paříži. Podívat se do Louvru a do některých dalších míst, které jsme viděli pouze z venku. Zároveň bych chtěla vidět nějaká další místa, která jsme vynechali – Versailles, Lucemburské zahrady, Pantheon nebo zámek Vincennes.

Blíž centru je Paříž čistší. Asi to tak bývá v každém velkém městě? Třeba tam, kde jsme měli hotel jsem se v noci celkem i bála. Všude neskutečný nepořádek a občas zvláštní lidé.

Byli jste někdy v Paříži nebo ji máte na seznamu míst, kam se podívat?

13 Komentáře
1 FacebookPinterest
CestováníVýlety

5 dní v Belgii

M.

Náš výlet do Belgie započal 2. 2. 2022. Celkem kouzelné datum že! A trval do 7. 2. 2022.

Někteří jste si již mohli všimnout na mém Instagramu záplavy fotek z Belgie. S radostí vám zde sepíšu krátký článek plný fotek, jak jsme se měli a kde jsme všude byli.

Přiletěli jsme na letiště, které se jmenuje Brussels South Charleroi. Upřímně jsme si oba mysleli, že to je letiště v Bruselu. Bohužel toto letiště je od Bruselu vzdálené hodinu vlakem a skoro 3 hodiny od místa, kde jsme měli zůstávat.

Těch pět dní jsme byli u tety od přítele, která v Belgii žije cca 20 let. Tudíž nám odpadly náklady na ubytování a víceméně i stravu.

Dejme tomu, že budeme den naše příletu počítat jako den nula. 😀 První den pršelo a procházeli jsme se po okolí, kde teta bydlí (viz fotka). Podle mě mají celkem dost dobrou polohu. Vlakem to je do okolních velkých měst kousek. A autem to je ještě rychlejší. Úplně dole na obrázku můžete vidět, kde je Charleroi – letiště.

Co mi přišlo zajímavé, že vlaky nemají místenky. Prostě si sednete, kde je místo a nikdo vás z něj nemůže vyhodit. Také ukazují v aplikaci i minutové zpoždění. A spousta vlaků má i dvě patra. Myslím, že u nás takové vlaky také občas jezdí. Nebo se pletu?

Moc se mi líbily domečky, které tu mají.

Druhý den jsme jeli vlakem do Antverp. Moje první dojmy byly, že to je taková větší Praha. Neprošli jsme to ani celé, jelikož pršelo, docela foukalo a já jsem navíc byla nachlazená. I když mě to na jednu stranu mrzelo, na druhou stranu jsem ráda, že jsem nepromrzla víc. V Antverpách jsme se stavili do italské restaurace a dali si čaj a nečekaně pizzu, která ale byla moc výborná! Byly jsme omrknout také chinatown, kde jsem si v obchůdku koupila a poprvé vyzkoušela mochi. Přiznám se, že nevím, zda mi chutnají či nikoliv.

Třetí den byl den jako stvořený pro výlet do nádherného města jménem Gent (čti chent). Svítilo sluníčko a krásně dobíjelo energií. Po prvním výletu do Antverp jsem si chvíli říkala, jaký má smysl cestovat, jestli každé město bude vypadat podobně… A bum. Celkem jsem se zamilovala do Gentu. Možná to bylo způsobené i počasím. Architektura nádherná. Lidé milí a usměvaví. Uličky krásné. Centrum se točí kolem řeky. No, co vám budu povídat, těším se, až se tam mrknu znovu a víc si to projdu a počkám si na ten krásný západ slunce v centru Gentu!

Taky jsem tam poprvé zaperlila svoji angličtinou a zeptala se v kavárně pána, zda mají zelený čaj nebo něco tomu podobného. A že vyzkouším na jeho doporučení macha latté s kokosovým mlékem, které mě nakonec tolik neuchvátilo. A navíc nejsem moc velkej fanda kokosu. 😀 Ale pán byl moc milý, zeptal se nás, odkud jsme a že před námi si objednávala také paní z Česka.

Čtvrtý den bylo ošklivo. Liják jak z konve, vítr skoro zboural dům a občas podle mě byl slyšet i hrom. Tento den se nesl v duchu relaxace, odpočinku, pití čaje, čtení a dívání se celý den na seriály a filmy. Tento den jsem si taky docela užila upřímně.

Pátý den, v pondělí, nás přítelova teta hodila na vlak a celý den jsme strávili v Bruselu. Řeknu vám, že tohle město se mi líbilo ze všeho nejméně. Přiznám se, že jsme se nebyli podívat například v Atomiu. Ale myslím, že by to můj názor nijak nezměnilo. Jediné nejkrásnější místo bylo náměstí. Některé uličky byly prázdné a plné zavřených/neprovozních obchodů. Všude se něco přestavovalo. Je zde i spousta bezdomovců. Viděli jsme celou rodinu, dokonce i malé dítě.

Stala se nám taková vtipná věc. Šli jsme si sednout a přítel vybral takový bar (který se mi vůbec nelíbil, ale už se mi dál hledat nechtělo). Samozřejmě můj milý měl jen peníze na kartě a nevybírali jsme eura. Objednali jsme si a zjistili, že karty neberou. Pecka, takže prostě přítel zajde vybrat. Po chvíli přítel řekl, že máme problém, že nemáme peníze. Slečna ho navedla na bankomat, který byl vzdálený prý 2 minuty. Dala jsem mu radši i svůj telefon, protože nemá data, tak aby mohl najít ten bankomat.

10 minut uběhlo. 20 minut uběhlo. Já už ani nevěděla, kam mám koukat a jestli mám být vůbec ve stresu. Barmanka si povídala s nějakým pánem francouzsky. Bohužel jsem rozuměla skoro nula nula nic. Ale pochopila jsem, že nemáme cash a že by si nedovedla představit být v naší situaci. Skoro po půl hodině se přítel vrátil s tím, že mu nešlo vybrat a to oběhl tři bankomaty. Slečna nám řekla, že to je v pohodě a můžeme jít. Což jsem se na ni nevěřícně dívala. Ale dali jsme si vodu a čaj, takže to vlastně tak hrozné nebylo. Poučení pro příště: Berte si všude hotovost! 😀

Kolem čtvrté hodiny jsme nasedli na vlak a jeli hodinu na nádraží do Charleroi. Z nádraží to byla další půlhodinka na letiště, kde jsme čekali asi necelé tři hodiny na náš let.

Malinko mě mrzí, že jsme nestihli zajet do města Bruggy. Prý je to nejkrásnější město v Belgii. Takže se moc těším na léto, až se vrátíme a objedeme to, co jsme nestihli! <3

PS: Byli jste někdy v Belgii? Láká vás to? Kam se chystáte do zahraničí tento rok?

10 Komentáře
0 FacebookPinterest
Výlety

Dámský víkend v Peci pod Sněžkou

M.

Krásnou zasněženou neděli přeji!

Náš prodloužený víkend začal v pátek v 11 hodin. Sešly jsme se na nádraží v Chocni a vyrazily autem směr Pec pod Sněžkou. Jelo nás pět. Ubytované jsme byly v Kovárně v krásném apartmánu.

V pátek jsme se ještě vydaly na kratičkou procházku po okolí. K jídlu jsme si daly pizzu a víno. Byla to veliká lahoda! Takový pohodový večer jsme měly. Nehorší na tom bylo sprchování. Než jsme se vystřídaly…

Ráno jsme si daly snídani – muslíky a jogurt/mléko. Kolem 10 jsme jely kousek autem a pak vyrazily na dlooouhou prochajdu k vodopádům (nepředstavujte si velké vodopády, jen ty, co najdete u nás v lese). Řeknu vám, že po Covidu se mi šlo celkem těžce. 😀 Ale zvládly jsme to! Máme spoustu krásných fotek a hlavně ty výhledy! Bylo to úžasné. Po 14 dnech zavřená doma konečně v přírodě.

Myslím, že na oběd nám to vyšlo kolem 13h. Daly jsme si polévku a řízek s hranolkami. Původně jsme zamýšlely další výlet, ale v apartmánu jsme lehly vyčerpáním. Někdo si dal menšího šlofíčka, někdo si četl a někdo koukal na film.

Následoval večer hraní deskových her a pití! 😀 Bylo to také moc fajn. Ráno jsme museli být v 10 připravené k odjezdu. Cestou domů jsme se stavily v Náchodě na Bum bo nam bo. Moje premiéra a bylo to neskutečně výborné! Celkem to i zasytí.

Doufám, že na jaře podnikneme nějaký podobný víkend a zvládneme více výletů. Budu muset do té doby trénovat svoji fyzičku, haha!

1 Komentář
1 FacebookPinterest
Výlety

Beauty den & Praha

M.

Zdravím!

Dnešní článek bude spíše takový oddechový. Minulý pátek jsem měla celý den volno a rozhodla jsem se, že si udělám takový relax/beauty den. Zašla jsem si po dlouhé době na nehty. S paní jsme vybrali výraznější barvičku, když je to léto. A nechala jsem ji volnou ruku se zdobením. Chtěla jsem něco jednoduchého.

Dopadlo to tak, že mám krásné modré nehtíky. Čtyři ozdobené stříbrnými třpytkami a liniemi.

Měla jsem chvíli čas, než jsem šla na kosmetiku. Zašla jsem se podívat do secondhandu a koupila si klasické bílé tričko a tmavě hnědou džínovou bundu. Celkem za 120,-!

Na kosmetice jsem si nechala nabarvit obočí. Mé je celkem světlounké a takhle mi to šetří čas při líčení. Navíc můj nenamalovaný obličej s výraznějším obočím se mi líbí víc. A slečna mi i depilovala ruce. Sice mám světlé chloupky na rukách, ale jsou šíleně dlouhé! A teď na léto mi to přijde velice fajn. 😀

PRAHA

Do Prahy jsem jela za sestřenkou na návštěvu. Obecně jsem v Praze byla tak 5x? Takže je možný, že bych se tam ztratila i na nádraží (berte s nadsázkou, ale snad se chápeme).

Zašly jsme si na jídlo do Manifesto Market na Florenci. Je to tam krásný! A večer to musí být ještě krásnější. Daly jsme si lívanečky, které byly vážně boží.

Poté jsme se prošly na Náplavku. Kde jsme si objednaly drink (já růžový gin&tonic a sestřenka mojito). Musím ocenit, že mi dali „lízátkové“ brčko! Rozjímaly jsme nad životem, říkaly si novinky, pozorovaly labutě a kolemjdoucí.

Nikdy jsem ještě nebyla v Primarku. Takže jsme to napravily, když je teď nově v Praze. Samozřejmě jsme obě odcházely s taškou. 😀

Trochu nám po té procházce a nákupu vyhládlo. Na menší svačinku jsme se stavily do Mekáče. A že to teda sedlo! Pak už nastal čas, kdy mi jel vlak.

Za cestu tam i zpět jsem stihla dočíst knihu: Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**ele. Můžete se těšit i na článek o ní.

Přeji vám pohodové slunečné dny!

2 Komentáře
1 FacebookPinterest
Cestování

Láska prochází žaludkem

M.

Krásnou sobotu přeji!

Upřímně, jsem se musela podívat do kalendáře, co je dnes za den. Celý víkend teď pracuji a vůbec mi to jako víkend nepřijde. Tak štěstí, že budu mít volné aspoň pondělí. Doufám, že ty budeš mít úžasný a pohodový víkend! <3

Dnešní článek bude o mé oblíbené kavárně Můj šálek v Pardubicích a o čínské restauraci, kde jsme byli s přítelem na obědě.

Můj šálek

Kavárna se nachází na Třídě Míru. Uvnitř to je naprosto boží! Mají neuvěřitelně výbornou kávu, limonády i jídla! Tyto dvě fotky jsem si vypůjčila z jejich facebookové stránky (pro menší představu, jak to tam vypadá).

S přítelem jsme si tam nedávno dali avokádový chlebík a lívance. Bylo to nebe v hubě, haha! Lívance byly nadýchané a slaďounké. Na talíř k tomu dávají javorový sirup, jogurt a ovoce. Avokádový chlebík byl taky naprosto skvělý, i když se trošku hůře jedl. Stoprocentně doporučuji! Už se těším, až tam znovu zajdu.

Jen takové menší připomenutí – nedá se tam platit kartou. To je jediná nevýhoda této kavárny.

Čínská restaurace U Bílého koníčka

Restauraci najdeš na Pernštýnském náměstí. Mají široký výběr sushi setů, asijských jídel a míst k sezení. 😀 Restaurace je opravdu velká, tedy, mně to tak přišlo. Dá se sedět venku i vevnitř. Přítel si dal kuřecí špíz s omáčkou a hranolky. Špízy mu donesli v takovéto hliněné nádobě a zalili hustou výbornou omáčkou. Já měla šílenou chuť na sushi. Měla jsem klasicky okurek a losos. I když se musím přiznat, že menší porce by mi bohatě stačila a přítelovi taky! Jinak to tam mají naprosto výborné! Určitě se tam hodlám vrátit a vyzkoušet jiné dobroty.

Víkend je stvořený na to si udělat krásný výlet do nějaké takové kavárny či restaurace. Tak toho využij!

Příjemný zbytek víkendu, M.

2 Komentáře
2 FacebookPinterest
Restaurace

GRILL RESTAURANT KELT

M.

Krásný den přeji,

chtěla bych se s vámi podělit o další menší recenzi na restauraci v Pardubicích. Jak jsme se k této restauraci dostali? No, tuhle jsem tak brouzdala po Slevomatu, haha. Poukázka se vztahovala pro dva. 

Byla jsem v práci na své první osmihodinovce a měla jsem šílený hlad. Rozhodli jsme se, že zajdeme do restaurace, jelikož do 22h bylo času dost. Přijeli jsme k restauraci a k našemu neštěstí shledali, že zavírají už v osm. Měli jsme třičtvrtě hodiny do zavíračky. Řekli jsme si, že to zkusíme.

Vešli jsme dovnitř a zeptali se, jestli je možné nám ještě udělat burgery na poukázku. Paní se zděsila a ptala se nás, zda jsme volali. Což jsme se zase zděsili my. Samozřejmě, že nevolali, když to nebylo ani plánované. Dostali jsme lehké kázání. Nakonec kuchař byl velice milý a rozhodl se nám burgery udělat. V restauraci byli pouze dva lidé, ale prý tu normálně je nacpáno.

Usadili jsme se. Dali si mandarinkovou domácí limonádu, které byla k mému překvapení docela dobrá. Na jídlo jsme čekali cca 20 minut. Nic strašného. 

Burger vypadal nádherně! A ten salátek k tomu byl naprosto skvělý! Zbožňuju takové saláty. No, prostě jsem si chrochtala. Myslím, že obrázek odpovídá za vše. Burger byl výborný! Jediný, co bych mu vytkla je, že byla sladká bulka. Jinak naprostá skvělost. Paní byla milá a usměvavá. Nevadilo by mi se stavit ochutnat jiné jídlo nebo ještě jednou nebo dvakrát tento burger!

Bohužel jsem zapomněla více fotit, Přiložím vám sem odkaz na restauraci a můžete se na interiér a popřípadě i menu podívat sami. 

Snad se vám dnešní článek líbil a někdy se zajdete na tento skvělý burger!

Mějte se krásně!

0 Komentář
0 FacebookPinterest
Kavárničky

Gawa Coffee Pardubice

M.

Krásný den,

v tomto článku bych vám ráda představila skvělou kavárničku s názvem Gawa Coffee. Kavárna se nachází v Pardubicích u Pernštýnského náměstí.  

Dostala jsem od mamky poukázku do této kavárny. S přítelem jsme se rozhodli, že ji navštívíme. Kavárna je taková menší, řekla bych že i svým způsobem útulná. My si šli sednout dovnitř, ale ven, hah. Hned vysvětlím. Před vchodem do kavárny je klasicky zahrádka. Vejdete dovnitř a tam jsou také židličky a stoly. My pokračovali trošku dál, kde sezení nebylo pod střechou, ale stále se nacházelo mezi zdmi budov. 

Velice se mi líbila zeď s rostlinami. A naprosto zbožňuji, když v kavárně na stolečcích jsou nějaké květinky. 

Já si objednala banánový dortík s čokoládovou pěnou a latté. Přítel sáhl po ovocné limonádě a ovocné skleničce s mascarpone. Musím přiznat, že dezerty byly naprosto, NAPROSTO, boží! Vážně úplně úžasné. Jídlo a pití musím pochválit. Mohla bych se tím cpát nejméně celý týden.

Nejúžasnější na celé téhle kavárně byla obsluha. Obsluhoval nás pán (nejspíš majitel). A ta energie? Neskutečné. Úplně mi zvedl náladu a zpříjemnil den. Byl milý, snažil se nám poradit a stále se usmíval. Zářila z něj skvělá energie, která vás úplně obklopí a rozveselí. Na poukázce byly původně dvě kávy a dva dezerty. Přítel kávu nepije a pán navrhl, že místo toho si může dát limonádu, že to je úplně v pořádku.

Stoprocentně jsem v této kavárně nebyla naposledy. Všem vřele doporučuji! Pokud si uděláte výlet do Pardubic nebo zde bydlíte, určitě navštivte.

Příště znovu na viděnou!

2 Komentáře
0 FacebookPinterest
Výlety

Úniková hra Hradec Králové

M.

Krásný den přeji,

povyprávím vám svůj zážitek z únikové hry v Hradci Králové.

Naše dobrodružství začalo o půl čtvrté odpoledne. Vydalo se nás šest. Tři páry. Pán nás zavedl do místnosti, kde nám vysvětlil pravidla. Nechal nám na stole stopky a vysílačku, kdybychom potřebovali pomoci nebo by nám sám zavolal a poradil. Hra má trvat hodinu.

Nebyla to klasická únikovka, ale řešili jsme případ pohřešované slečny. Nacházeli jsme se u jejího terapeuta. Spustil se čas. V místnosti bylo 5 zamčených skříněk, jedna skříň a zamčená „knížka“. Většina byla uzamčena číselným kódem, některé klíčkem. Byl v tom systém. Skříňky se vždy otevírali postupně a v každé skříňce se nacházela nápověda pro další zámek. Tento článek bude obsahovat spoilery.

Ze začátku jsme si vedli celkem dobře, musím podotknout. Jedna skříňka obsahovala papír, kde byli po sobě jdoucí obrázky. To nám chvilku trvalo. Pán nám musel dát nápovědu, která se skrývala v obraze. Druhá skříňka v sobě měla peníze. Byly tam různé bankovky. Vše jsme sečetli a vyšel nám výsledek pro otevření zámku. Dále jsme museli sestavit dřívka podle počtu teček a vznikl z toho čtyřmístný kód. Další skříňka obsahovala nahrávku. V nahrávce byla zašifrovaná čísla pro další zámek. Následovala skříňka, kde nápovědy k číslům byla napsána na různých předmětech – lampa, sešívačka, svíčka, pravítko…

Jako poslední jsme otevřeli velkou skříň. Skříň byla vchodem do další místnosti.

Místnost byla temná s pár lampičkami. Byla tam židle s řemínky, pouta… Dalo by se říci něco mezi mučírnou a místností z Padesáti odstínů šedi. Tady to bylo trošku těžší. Myslím, že to bylo i tou tmou. Na zdech byla napsána různá jména, kruhy a obdélníky. Nacházely se zde tři zamčené skříňky.

Chvilku nám trvalo, než jsme se zorientovali. Byl tam labyrint, ve kterém se nacházel klíček. Klíček jsme dostali ven pomocí magnetu, který byl připevněný z druhé strany. Další skříňka byla plná nádobí, láhve s vodou a příbory. Tady jsme se docela zasekli. Nikdo z nás nevěděl, co s tím máme dělat. Po chvíli se ozval hlas z vysílačky: „Ty znaky na láhvi jste už někde viděli.“ Byly tam dvě kapky.

Vzpomněli jsme si, že v předchozí místnosti bylo nefunkční umyvadlo, kde byly také dvě kapičky. Vodu z láhve jsme tedy vylili do umyvadla. A hele! Vyplaval klíček. Klíčem jsme otevřeli další skříňku. Bylo na ní nakresleno bludiště se jmény děvčat a čísla. Stejná jména byla napsána na zdi, ale s jinými čísly. Dostali jsme nápovědu, že pořadí jmen na zdi je seznam, jak bude začínat bludiště. Z toho jsme dostali kód ke skříňce.

V poslední skříni se nacházel zašifrovaný kufřík se dvěma papíry, v každém z nich byly vystříhány tři čtverce. Papíry se jednoduše přiložily na stěnu, kde byl vyznačený obdélník velikosti papíru A4. Z datumů a jmen, která byla vepsaná v obdélnících a různě po zdech jsme získali šestimístný kód ke kufříku. A to byl konec hry.

Unesl ji vlastní terapeut. Nakonec se rozhodl odjet a začít znovu. Nechal v kufříku mapu a souřadnice, kde se unesená slečna nachází. Stihly jsme to za 50 minut.

Upřímně to byl fajn zážitek. Jen bych čekala, že to bude trochu víc náročné. Že budeme více vyšetřovat případ, ne hledat čísla. Možná to bylo i tím, že jsme hru hráli v šesti lidech. Pro méně lidí by to bylo více náročné.

Doufám, že si podobných her vyzkouším více. Třeba i tu nějakou strašidelnou únikovku (jsem hrozný strašpytel). Je to úžasná zábava a možnost, jak trávit čas s přáteli nebo i s rodinou.

To je ode mě dnes vše. Příště znovu na viděnou!

0 Komentář
0 FacebookPinterest
  • 1
  • 2
Translate