Povídání

Zdravím,

hned na úvod vám řeknu, že tento článek píší proto, že jsem skoro po dvou letech vyhýbání se covidu zůstala indisponovaná na dva týdny. Takže mám spoustu času na přemýšlení, koukání do zdi a psaní článků. Ráda bych vás tímto poprosila o radu. Jaké články byste chtěli na mém blogu číst? Co vás zajímá? Co rádi sledujete/čtete?

Můj říjen vlastně není zas tak záživný. Škola se rozjela, což moji náladu úplně nezvedlo, ale ten poslední rok snad už doklepu. Možná bych mohla začít psát bakalářku, ale nějak se do toho stále nemám. 😀 Pracovala jsem. Byla na kosmetice a moje nehtařka mi udělala naprosto skvělé nehty!

• 

• 

Vlastně největší „zážitek“ je covid. Nemám čich a první tři dny jsem neměla ani chuť k jídlu. Jinak mě tak maximálně trápí kašel. Upřímně řečeno, první dva dny jsem se ptala, proč jsem to zas musela být já, kdo je nějak omezen. Ale asi někdo nahoře prostě chce, abych si uvnitř vyřešila svoje věci… kdo ví…

Kavárna Mlsná káva

Na začátku října jsem se sama vydala do kavárny. Jen tak. A musím říct, že to bylo docela fajn. Navíc kavárna je neskutečně útulná, plná rostlinek a pohodové atmosféry. Dala jsem si zelený čaj a bubble waffle, která byla na mě až moc sladká, ale i tak výborná.

PS: Záchody mají také krásné, haha!

• 

• 

• 

• 

• 

Podcasty

Naprosto jsem si zamilovala podcasty od Janiny – Cukrfree. Moc se mi líbí, jaké si zve hosty, témata, která spolu probírají a hlavně, jak se Janina umí ptát. Dám vám se pár oblíbených epizod:

Další mé oblíbené podcasty jsou: Myšlením na vrchol, LOVE IS ON THE AIR, Proti Proudu, Marketa’s Vibes, DOLU/NAHORU by Janka Chudlíková a BROCAST.

Také mi můžete napsat vaše oblíbené podcasty nebo Youtube rozhovory 🙂

Kabát

V minulém článku jsem vám slíbila, že vám ukážu kabát. Našla jsem jeden v H&M v tmavě hnědé barvě. Nejdříve jsem se tam byla podívat jen tak na kukandu a hned se mi zalíbil. Poté si kamarádka šla také vybrat kabát a vzala si také tento, akorát v béžové barvě. No a do třetice všeho dobrého jsem si řekla, že se mi líbí a že si ho prostě koupím. Vzala jsem si k tomu i černou šáličku. (Cena cca 1300,-)

Tak to je takové menší shrnutí mého v října. Mějte se krásně a užijte si pohodový víkend! Přeji také skvělý start do nového měsíce!

S láskou, M.

Zdravím po dvou měsících nečinnosti.

Článek jsem měla na svém TO-DO listě napsaný minimálně měsíc. Ale dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Moje prázdniny byly vlastně spíš pracovní. Nějak jsem musela finančně dohnat koronovou pauzu. Všechno se vlastně odráželo od práce – můj volný čas, kamarádi, čas trávený s přítelem… Přišlo mi, že jsem neměla čas na nic. Ani se opalovat! A když už ten čas byl, tak nebyla chuť cokoli dělat.

Naštěstí jsme se s přítelem domluvili, vzali si skoro 14 dní volno a letěli do Bulharska. Poprvé jsem letěla! Vzlétání celkem v pohodě, ale dosedání mi nedělalo úplně dobře. No a k samotnému Bulharsku… tam jsem také byla poprvé. Jestli tam pojedeme někdy zase, tak bych volila spíše střed prázdnin a ne až září. Pro mě tam byla už zima. 😀 Stihla jsem se tam maličko opálit, ale bohužel to není nic extra. Možná jsme neměli štěstí, ale Bulharsko mi nepřijde nic extra. Prostě jsem se tam podívala a dobrý.

Vlastně bych to popsala jako dovolenou plnou zkušeností. Zjistili jsme s přítelem, jak příště chceme cestovat. Jelikož já si chtěla válet šunky u pláže a přítel chtěl výletit. No, kompromis byl takovej, že jsme měli průměrně 14 tisíc kroků za cca 8 dní. Což mi přijde super!

Poznatky pro příště: letět na vlastní pěst (bez cestovky), cestovat s batůžky (možná s jedním kufrem), nebát se mluvit anglicky a změnit si více peněz, než si myslíme, že potřebujeme.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Nevím, jestli to je tím, že jsem „promrhala“ skoro dva roky doma a teď bych to ráda dohnala nebo že si přijdu ztracená. Možná to je obojí.

Stále se hledám. Vím a chápu, že člověk nemůže mít vyřešený svůj život ve 21 letech. Ale bylo by hezké najít něco, co mě baví a naplňuje. Jsem si vědoma, že musím změnit svoje myšlení a pak to všechno půjde. Jen se to lehčeji řekne, než udělá. Chtěla bych zkusit věci, ke kterým mě to táhne a myslím si, že mě to bude i bavit… Ale něco mě brzdí. Možná moje lenost, nejistota, strach nebo úzkost z toho, že vlastě mi nic nepůjde.

Třeba dnes jsem se do 16h válela v posteli a neměla jsem absolutně žádnou sílu a energii cokoli dělat. Musím se přiznat, že to je poprvé, co jsem tak dlouho ležela v posteli. Část mě mi říká, že bych se měla jít aspoň projít, druhá část nemá sílu ani na takovou banální činnost. Část mě doufá, že se nakonec projít půjdu a druhé části to je jedno.

A takové nálady se mi střídají až přehnaně často. Už si i říkám, že mi víc prospívá být mezi lidmi. Jednoduše nebýt sama, zavřená ve své hlavě a hodiny přemýšlet, co kdyby.

Asi bych zvládla hodiny psát o tom, jak jsi přijdu ztracená a možná bych se i někde v tom dlouhém textu našla. (Což mě přivádí k tomu, že za pokus nic nedám.) Napadlo mě, že bych to tady mohla zmínit. Třeba je na tom někdo z vás podobně. Tak vám chci dát vědět, že v tom nejste sami. <3

(Právě jsem na Pinterestu našla ty nejúžasnější obrázky.)

• 

• 

• 

• 

• 

Škola mi začala minulý týden. A řeknu vám, že to nebude procházka růžovým sadem. Přijdu si, jak kdybych nastupovala do prváku. A přitom jsem v posledním ročníku, před sebou psaní bakalářské práce a státnice.

Nemám nejmenší tušení, jak budu všechno stíhat. Při pomyšlení na prezentace před lidmi mám úzkost. I když musím přiznat, že některé předměty nevypadají zas tak složitě a možná mě to bude i bavit (držte palce).

Abych mohla úspěšně dodělat bakalářský titul, tak jedna z podmínek je mít 180 kreditů. Udělala jsem si rozvrh tak, že plánovaných jich mám 186 za celý rok. Jelikož budu opakovat příští semestr dva předměty (ano, a to jenom kvůli své lenosti), dala jsem si tři nepovinné už teď. Dva předměty jsou z filozofické fakulty – seminář tvůrčího psaní (něco podobného, jako jsem měla ve druhém ročníku) a základy novinářské etiky.

Dále mě napadá myšlenka, že se těch pár měsíců rychle překulí a já nevím, co chci dělat po škole. Zda pokračovat v ekonomickém oboru, který mě úplně neláká, ale mozek říká, že by bylo fajn to dodělat kompletně. Nebo zkusit jiný obor, najít si práci? Spoustu otázek, žádné odpovědi a málo času.

Podtrženo sečteno. Na jednu stranu jsem nadšená, že jsem zpátky ve škole, uvidím se se spolužáky i profesory, budu mít nějaký režim. Ale na tu druhou mě vlastně to socializování děsí. Děsí mě, že třeba nezvládnu nějaké předměty nebo že se nezvládnu naučit na státnice.

Asi každý měl podobné myšlenky při studiu na vysoké škole, že?

Podzim. Naprosto neuvěřitelně krásné a zároveň depresivní období. Neskutečně se těším na ty barevné stromy. Jak budu zachumlaná v kabátě, šále a nebude mi zima. Na ty upršené dny, kdy budu pít kakao a dívat se na pohádky nebo si číst.

Zároveň se musím přiznat, že jsem teplomil a zimu nemám ráda. 😀 Teď myslím ten pocit zimy, zimu jako roční období zbožňuju. Ale je zvláštní, že mě to táhne třeba na Island nebo do Skandinávie, kde prakticky nejsou teploty vyšší než 20 stupňů.

Tady bych potřebovala menší radu. Sháním totiž zimní kabátek a přiznám se, že nemůžu vůbec žádný najít. Velice bych ocenila tipy na e-shopy či kamenné obchody! Moc děkuji!

• 

• 

Chtěla bych vám poděkovat, že jste můj chaotický článek dočetli až sem. Jsem ráda, že jsem se takhle vypsala a celkem se mi ulevilo. Jdu si udělat velký hrnek kakaa přečíst si články, které jsem zmeškala. (Neváhej mi zde zanechat odkaz na svůj blog!)

S přáním krásného zbytku týdne, M.

Zdravím!

Musím o sobě dát vědět. A to po sakra dlouhé době. Zároveň se chci omluvit, že nejsem tolik aktivní.

Právě s nástupem prázdnin jsem si myslela, že budu dělat spoustu skvělých věcí a mít čas na všechno, co chci. Bohužel, opak je pravdou. Mám dvě brigády a jsem ráda, když mám chvíli volna a můžu vydechnout.

Když mám čas, dívám se na seriály nebo čtu knížky (což mi tak neskutečně chybělo!). Na začátku roku jsem si dala cíl, přečíst 20+ knížek. Mám jich zatím 6, takže mám co dohánět!

Poslední dobou nemám ani energii na nějaké další aktivity. Občas zajdu s kamarádkami ven nebo s přítelem a to je tak všechno. U toho samozřejmě zapomenu fotit ty dobroty, které jsme si dali v kavárně, tudíž se mi moc nenaskytne příležitost o tom napsat článek.

Někdy se mi i stane, že odpoledne usnu a pak jsem šíleně nepoužitelná.

Pokud máš nějaký zázrak na získání více energie, sem s tím! Budu za rady opravdu vděčná! <3

Domluvila jsem se s kamarádkou, že bychom spolu mohly zkusit nějaké sportovní aktivity. Tak doufám, že to vyjde a začne nás to bavit. Přemýšlely jsme o nějakých skupinových sportech – TRX, HIIT, asi by mi nevadil ani kruhový trénink nebo něco na fyzičku.

Možná i maličko vycházím ze své komfortní zóny. Objednala jsem se na nehty a masáž a ještě mám v plánu zkusit solárium. Vím, že pro někoho to může být úplná brnkačka. Ale pro mě je lehce stresující takhle psát někomu cizímu a hledat místa, kam mám dojít. 😀 A co teprve někam volat?! To den předtím pomalu ani spát nemůžu.

Jinak tenhle článek mám rozepsaný už od neděle… A nějak jsem se k jeho dopsání dostala až dnes. Je to se mnou bída, moji milí.

Wish list aktivit na prázdniny:

• výlety po ČR
• bazén, opalování
• jízda na kole, cvičení
• čtení knížek
• psaní článků
• zkoušení nového líčení
• více focení všeho na Instagram i blog

Musím se přiznat, že jsem ráda, že mi prázdniny prakticky končí až v září. Což je dost času na splnění cílů. Budu se muset nějak hecnout a zvládnout to, abych na sebe byla pyšná.

A jaké máš plány na prázdniny ty?

Zdravím,

u skvělé Adélky z blogu MOONCHILD jsem viděla takovýto článek. Přijde mi to jako skvělá cesta někoho více poznat. Dalo by se říci, že to bude 21 random faktů o mně.

1. Znamením jsem BÝK a jsem na to pyšná, haha!
2. Narodila jsem se 1. 5.
3. Mám strach z pavouků a podivného hmyzu, občas i vos.
4. Ráda sleduji bouřky.
5. Můj nejoblíbenější literární žánr je fantasy. Má nejoblíbenější autorka je Sarah J. Maas. <3
6. Tancovala jsem street dance 8 let.
7. Mám o dva roky mladší sestru.
8. Jsem Marvel fanoušek.
9. Na jednu stranu jsem šílený lenoch. Na druhou stranu, když se do něčeho opřu, tak to taky dokončím.
10. Měla jsem období (střední škola), kdy jsem neustále jedla sladké – čokoláda, čokoládové tyčinky (3Bit, Mars, KitKat). Teďka mi stačí čtvrtka takové tyčinky a jsem přeslazená. Ovšem čokoládový dortík neodmítnu!
11. Stále nevím, co bych chtěla v budoucnu dělat. Zda se zůstat v oboru, zkusit začít podnikat či dělat nějakou kreativní činnost. Měla bych si s rozhodováním asi pospíšit.
12. Chtěla bych si zkusit zahrát ve filmu či nějakém klipu. (Třeba taková vedlejší role v Marvelu, pro začátek 😀 😀 )
13. Když se rozmluvím, je občas těžké mě zastavit.
14. Vystudovala jsem obchodní akademii.
15. Učila jsem se 4 roky francouzsky a po dvou letech nemluvení si skoro nic nepamatuji.
16. Jako malá jsem měla dva zakrslé králíky – Sáru a Claire.
17. Nosím brýle, tedy, měla bych.
18. Jsem obrovský snílek. Přijde mi, že občas se až zapomenu a „žiju“ jen ve své hlavě.
19. Bojím se riskovat a zkoušet nové věci, i když bych hrozně chtěla. Tohle je věc, kterou se pomalu snažím odbourávat.
20. Tenhle blog už píšu rok. Začala jsem na platformě webnode. Pak jsem si řekla, že bych to chtěla vzít vážněji a přesunula se sem na WordPress.
21. Nerada někam chodím pozdě a nemám ráda, když na mě někdo musí čekat. Jsem z toho neskutečně nervózní.

Třeba tě některé fakty pobavily. Napiš mi o sobě nějaké tři fakty! <3 Může to být cokoli – tvé oblíbené jídlo, seriál, znamení zvěrokruhu nebo jakou máš barvu očí.

Přeji krásný zbytek dne, M.

Krásný den přeji!

Myslím, že tohle je super název pro povídací témata. Co myslíš?

Víš jak jsem psala, že mám nálady jak na horské dráze? Tak stále to pokračuje. 😀 (Více se dočteš například ve článku Můj březen, Nicnedělání nebo Já a karanténa.) Včera jsem si schválně přivstala, abych toho stihla, co nejvíc. Vstávala jsem v 8 hodin. Kolem 12 jsem si šla na chvilku odpočinout a usnula jsem na hodinu. Jízda na kole mě moc neprobrala, takže jsem zbytek dne byla rozválená a ospalá.

Ovšem dnes! Tedy, probudila jsem se kolem 10 a z postele vylezla až o půl 12. Ale! Stihla jsem si dát studenou spršku, uklidila prádlo, udělala oběd a umyla nádobí, rozepsala pár článků a zkoukli jsme s přítelem asi dva díly seriálu. Což mi přijde jako super den!

Už dlouho jsem měla v záložce „Přehrát později“ video níže. No, co ti budu povídat. Naprosto skvělý! Otevřelo mi to trochu oči a myslím, že si dnes ještě minimálně jedno takové video pustím. Jmenuje se HINDZ. Má naprosto boží hlas! A celkově je boží. Má videa a podcasty na témata bytí, sebevědomí, úzkosti, vztahy, vděčnost, afirmace… Takže utíkej si udělat čaj a poslechni si tuto úžasnou osobu! <3

Chtěla bych se tu zmínit o jednom tématu. A tím je půst. Nikdy jsem zatím žádný půst nedržela. Nepotřebovala jsem ani nijak zhubnout, tudíž jsem v tom neviděla žádný smysl. Ovšem Terezka Kramerovou mi trošku změnila pohled. Někteří ji možná znáte. Je to autorka knížky Dívka s havraními vlasy, stvořitelka Sedmiminutovky (meditace) a je to průvodkyně po krajině mysli. S půstem má již nějaké zkušenosti (více si přečti na jejím Instagramu, najdeš tam i odkaz k registraci).

No, jedná se o třídenní půst. Přípravný týden startuje 30. 4. a půst se bude držet od 7. 5. Poté následují tři dny „vracení se do normálu“. Chtěla bych jej vyzkoušet. Hlavně spíše kvůli psychické stránce. Zkusit něco nového. Třeba dokonce zjistím, že některé věci moje tělo ani nepotřebuje a já je do něj cpu zbytečně. Uvidím, zda například tělo nějak více pročistím. Možná se dokonce uvolní ta hromada stresu, která ve mně dřímá, přijdu na nové myšlenky, nové nápady… Kdo ví?

„Mě půst obrovsky obohatil a dodal mi DŮVĚRU v tělo a také SEBEVĚDOMÍ, že když se pro něco rozhodnu, mám na to to zvládnout.⁣“

Píše Terez na Instagramu

Kuřecí na kari s rýží a kokosovým mlékem

Přijde mi to, jako ten nejlehčí recept snad a docela jsme si jej s přítelem oblíbili. Musím se přiznat, že kokos zrovna dvakrát nemusím, ale tady mi jeho chuť nevadí. Ono to stejně není moc cítit.

Uvaříme si rýži. Myslím, že by to bylo výborné i s rýžovými nudlemi.

Na olivovém oleji osmažíme kuřecí maso. Přidáme pepř, kari koření a podle chuti sůl.

Po tom, co je maso hezky šťavnaté přidáme kokosové mléko a chvíli povaříme. Upřímně nemám tušení, jak dlouho jsem to vařila (možná 10 minut?). Do doby, kdy omáčka je lehce hustší.

Ještě musím zapracovat na focení jídel. Ale vážně to chutnalo skvěle!

Baví tě takovéto povídací články? Mně osobně také články baví. <3 M.

Zdravíčko!

Napadlo mě trošku shrnout měsíc březen. Vypíchnout z něj nějaké poznatky a vypsat cíle na další měsíc.

Můj březen byl taková horská dráha, která stále pokračuje. Za svoje největší úspěch považuji cvičení. Konečně jsem se po dlouhé době dokopala k tomu, abych něco dělala. Nějak vyrýsovala tělo, získala zpátky dobrou fyzičku a cítila se lépe. Cvičím výzvy podle Chloe Ting – na své stránce má spoustu free workout programů. Teďka cvičím podle jejího nejnovějšího plánu. Musím říct, že změny vidím. Nejvíce na břiše.

Mezi další úspěchy bych zařadila některé věci z prostředí školy. Nejlepší pocit mám ze splněné prezentace. (Nesnáším prezentace! 😀 ) Takže jsem vděčná, že ji mám za sebou a navíc mi to docela i šlo! Další úspěch je odevzdaná seminární práce na Tvůrčí psaní. Ano, jsem na ekonomce, ale našla jsem z jiné fakulty tento předmět a nemohla jsem odolat. Psaní mě neuvěřitelně baví. Kdyby byl zájem, mohla bych sem začít psát třeba nějaký fantasy příběh.

Hodně se mi střídaly nálady. V jednu chvíli jsem byla plná energie, produktivity a inspirace. A o pár hodin později jsem byla smutná a měla chuť jen ležet a dívat se na seriály. Některé proležené dny bych taky umístila do sloupečku úspěchů. Skvěle jsem si odpočinula, nechala věci plynout a nepřemýšlela jsem nad zbytečnostmi.

Ani si nevybavuju, kolikrát jsme si s přítelem objednali burger. A musím dodat, že na něj mám chuť snad 24/7. Nechápu! Zároveň bych chtěla vyzkoušet i více zdravějších jídel. Lákají mě ty krásné saláty, fazolové brownies, falafel apod. Klidně sem můžeš nasdílet nějaký svůj oblíbený recept!

Nedávno jsem vyzkoušela jarní závitky. Přiznám se, že jsem měla docela problém je zabalit. 😀 Byly v celku chutné. Ovšem měla jsem po nich stále hlad.

Jaké jsou mé cíle na měsíc duben? Pokračovat ve cvičení. Více číst knížky. Poslední dobou to nějak vázne. Jak nejsou otevřené knihovny, tak si nemohu jít půjčit žádné fantasy knížky. Tudíž mi doma zbývají nějaké odborné a ty čtu celkem pomalu. Chtěla bych také více chodit na procházky. Přiznám se, že jsem prakticky více jak tři čtvrtě času zavřená doma. Zvládnou afirmační výzvu. Místo toho, abych si představovala nereálné scénky v hlavě, ty příběhy chci začít psát. A jaké máš ty cíle na duben?

Na závěr mám pro tebe takové menší sdělení.

I ty můžeš dělat cokoliv, pro co se rozhodneš!

M.

Zdravím po týdnu nečinnosti.

Přiznám se, že jsem neměla absolutně energii na nic. Nic se mi nechtělo dělat. Nebyla jsem produktivní. A to mě první dva dny užíralo nejvíc. Že bych měla něco dělat. Měla jít dělat věci do školy. Měla psát články. Měla se jít projít ven. Měla uklidit… Ve středu jsem si prostě řekla, že takhle to dál nepůjde, ale energii jsem stále neměla.

Rozhodla jsem se, že teda nic dělat nebudu. Dívala jsem se na seriály, poslouchala písničky nebo jen tak ležela a dívala se na zeď. Sem tam jsem zašla do obchodu nebo se přesunula z gauče do postele. Řeknu ti, že to bylo docela fajn, haha. Včera jsem například od odpoledne až do večera koukala na anime. Takové dny si musím asi dělat častěji – prostě vypnout.

Dokonce jsem včera viděla i video od skvělé Lavendaire – co dělat, když se vám nic nechce. A vlastně se po tom, co jsem viděla toto video necítím nijak špatně. Prostě to tak mělo být.

Dneska jsem se naopak probudila do krásného dne plného sluníčka a uklidila celý byt. Teď se jdu akorát najíst, odpočinu si a vrhnu se na úkoly do školy. K večeru možná dopadne i to cvičení nebo další seriál? Kdo ví.

Přeji ti krásný sobotní den. Užij si ho, ať už budeš dělat cokoli! <3

S láskou, M.

Je to už tak dlouhá doba, co jsme všichni zavření doma. Já se loni v květnu rozhoupala začít psát blog. A upřímně, je to ta nejlepší věc, ke které jsem se rozhodla. Ještě mám spoustu věcí, které bych chtěla udělat. Jen sebrat odvahu. Chtěla bych ti tu krátce povyprávět, jak můj lockdown, probíhal a probíhá. Je možné, že to budeš mít podobné, a nebo naprosto odlišné. Určitě mi napiš, jaké máš pocity a jak probíhá tvůj lockdown.

Upřímně, už ani nevím, kdy přišla zpráva, že se zavírají vysoké školy. Co si pamatuji, že jsme seděli na obědě, rozebírali toto nové žhavé téma a doufali, že na těch 14 dní se do školy nepodíváme. Mám takové tušení, že dokonce půlhodinu na to jsme četli zprávy, že se zavírají i vysoké školy. Samozřejmě jsme z toho všichni byli nadšení, jak naivní. S přítelem jsme odjeli k nám domů. Hned ten den se mi udělalo zle. Kašel, rýma, občas lehká zimnice. Brala jsem na to paralen a celkově to trvalo asi 4-5 dní. Přisuzovala jsem to změně počasí. Nebo že jsem někde nastydla. Kdo ví, třeba jsem prodělala covid hned na začátku.

Studování vypadalo tak, že vlastně nebylo. Na některé hodiny jsme odevzdávali jen úkoly, na jiné jsme si měli jen něco přečíst. Dostali jsme pak akorát testy. Vlastně od toho března do června jsme přejížděli od přítele k nám domů. Týden tam a týden tam. Bylo to fajn. Do jisté doby. V květnu mě to přestalo bavit. Neměla jsem co dělat. Nic mě nebavilo. Nevěděla jsem, co s životem. (Možná to zní zveličeně, ale v tu chvíli jsem to tak cítila). Měla jsem špatné nálady a byla jsem smutná, že furt prodlužují karanténu.

(Tady si už ani nepamatuju, kdy to přesně otevřeli a kdy zas zavřeli.) Konečně v červenci se vše otevřelo. Chodila jsem s kamarádkami na kávu, byla jednou v bazéně. Našla jsem si práci, dokonce dvě. V říjnu to přišlo znovu. Naštěstí jsem mohla chodit do práce. V listopadu se všechno zase zavřelo. Škola jsme měli online v Teamsech. Prosinec zase otevřeli. Mohla jsem do práce! Kvůli práci jsem vlastně byla nejvíc smutná. Bydlíme s přítelem v pronájmu ve městě, kde studujeme. Ano, mysleli jsme si, že budeme normálně chodit do školy. Ale to si mysleli asi všichni. Rodiče mi pomáhají. Ale nemám ráda si říkat o peníze navíc. Brigáda mi přišla jako vhodná možnost. Navíc jsem si našla práci, která mě i bavila a měla super kolektiv. Bohužel, prosinec tam byl můj poslední. Sice jsem si v lednu prodlužovala DPP, ale ještě jsem tam nečekaně nebyla a kdo ví, jestli se tam ještě vůbec podívám.

Přiznám se, že silvestr jsem strávila s kamarády. Bylo to naprosto super! Hned jsem se cítila, jakoby vše bylo normální. V lednu jsem doufala, že se vše otevře. Marně. V takhle mladém věku a naštvaná na neschopnou vládu. (Můj názor, o názoru na tuhle situaci – covid, vláda… bych mohla mluvit snad i hodiny, haha.) Škola probíhá furt online, i druhý semestr. Byla jsem naštvaná. Už bych chtěla do školy, potkávat kamarády a mít nějaký sociální kontakt. Bohužel.

Na jednu stranu mi tato online metoda vyhovuje. Například vstávání. To je snad největší benefit. Dřív jsem vstávala třeba 10 minut před hodinou. Teď jsem se ale naučila vstát hodinku před a udělat si klidné a pohodové ráno, nikam se nehonit. Další výhodou je, že nemusím ani poslouchat, když mě profesor nevidí. Občas stihnu umýt nádobí, uvařit, pověsit prádlo, uklidit byt nebo si třeba dělat nějaké svoje věci. Největší nevýhoda je ten sociální kontakt a normální studium na škole. Opravdu mi to chybí. Doufám, že můj příští a závěrečný rok již bude prezenčně ve škole!

Moje nálady za celou karanténu byly jednoduše stres – z nepracování, nicnedělání, nuda, občas i pláč, smutek (sociální sítě tomu občas opravdu nepomáhaly), občas se tam i ta radost objevila. Ale primárně jsem měla negativní nálady. Už mám dlouhodobě v hlavě myšlenku manifestace a zákonu přitažlivosti, ale praktikujte si to, když se cítíte pod psa a přijde vám, že nic nemůžete změnit. Řekla jsem si, že bych konečně se sebou měla něco dělat. Začala jsem hodně koukat na videa o právě zmíněné manifestaci, jak být více optimista, jak si plnit sny, nějaká vzdělávací videa… Stále mám problém se vyjádřit, to své pravé já. Převážně na svém osobním Instagramu, ale to je jiná kapitola.

Začalo mi být i lépe. I když občas jsem stále byla bezdůvodně smutná a bez nálady. Ke konci února jsem zahájila cvičící challenge. Abych se cítila ve svém těle skvěle, nabrala ztracenou fyzičku, vypracovala svaly a byla spokojená se svojí postavou. Zatím mě to baví, i když mám dny, kdy bych nejraději ležela a nic nedělala. Snažím se psát i častěji na blog. Píšu si deník – afirmace, vděčnosti, shrnutí dne, úspěchy. (Toto si píši už převážně déle jak rok.) Nově jsem začala do odlišného deníčku vypisovat i svoje nálady. Většinou se mi obrovsky uleví. Stále mi přijde, že jsem zaseknutá a nevím, co dál.

Hledala jsem si práci. Třeba i v kanceláři. Pomohlo by mi to s praxemi i budoucí bakalářkou. Práci někde, kde je i přes tuhle situaci otevřeno. Už jsem nějak rezignovala. Prostě jsem to pojala jako čas na sebe. Naučit se něco nového (což bych mohla přidat ještě nějaké činnosti). Čas na seberozvoj. Čas na školu. Máme teď na každý předmět seminárku – konečně to připomíná studium na vysoké škole. Řekla jsem si, že začnu hledat znovu brigádu, až mi skončí semestr. Budu mít od června do září prakticky každý den volno. To bude spoustu času na práci a dokonce i ten osobní rozvoj.

Obrovsky doufám, že budou lepší podmínky pro cestování. Třeba to nakonec dopadne tak, že s přítelem odjedeme na pár měsíců do zahraničí a pak se vrátíme jen kvůli škole. Kdo ví, jak to všechno bude.

Menší shrnutí. Pro mě celá karanténa je jedním velkým psychickým nátlakem, stresem a změnou, která se mi moc nezamlouvá. Změnou, která se do normálu už nejspíš nevrátí. Zároveň také možností udělat něco pro sebe, více se pochopit. Pracovat a sobě. Přestat se bát, co si ostatní myslí a skočit do toho svého snu po hlavě.

Proč píšu tenhle článek? Protože jsem se z toho chtěla vypsat. Po celou dobu mě i mrzelo, že jsem s něčím nezačala dřív. Ale ani ty se tím trápit nemusíš. Prostě na to přišel vhodný čas až teď. Píšu to, protože v tom nejsi sám/a.

Doufám, že se ti aspoň trošku ulevilo a půjdeš udělat něco, co v tobě vyvolá radost! Posílám lásku, spokojenost a pozitivní myšlenky, M.