Povídání

Dnešní článek bude o mé cestě k (vysněnému) titulu. Řekla jsem si, že by bylo fajn tento článeček napsat, ať už jako motivaci pro někoho dalšího nebo i vtipnou příhodu pro pobavení.

V prváku jsem vlastně byla jen přes zimní semestr. Pamatuju si, jak jsme seděli na obědě s smáli se, jestli vážně zavřou školy kvůli šířícímu se virusu. Myslím, že o týden později (možná méně) jsme balili kufry a jeli domů.

Druhý semestr probíhal tak, že spíš neprobíhal. Občas jsme na něco udělali úkol, jinak pak byly zápočty online. Předpokládám, že tušíte, jak takové zápočty vypadaly. V zimním semestru ve druhém ročníku to pošéfili o něco lépe. Byla online výuka, na hodiny se docházet muselo přes Microsoft Teams. Zápočty a zkoušky byly online nebo přes Moodle.

Letní semestr ve druháku byl o něco těžší. Na zkoušky se chodilo do školy a některé byly i ústně. Například předmět matematika mi dal docela zabrat. Zúčastnila jsem se víkendového doučování, kde jsem informace nasávala cca 10 hodin. No extrém vám povím. 😀 Naštěstí jsem předmět zvládla.

Ovšem to se nedá říct o předmětu Statistika a pravděpodobnost. Myslím, že jsme byli někteří celkem hloupoučký, že jsme to neudělali online, jen proto, že se nám nechtělo. Tento předmět jsem opakovala 3x. Chvíli jsem myslela, že kvůli tomu ani nebudu mít možnost jít ke státnicím a prostě celé 3 roky promrhám.

Druhý zapsání tohohle předmětu byla katastrofa. KA TA STRO FA! Garant předmětu to organizačně a podmínkami ke splnění předmětu silně nezvládl a statistiku neudělalo spouusta studentů. Když na konci semestru posílali dotazníky ke zlepšení kvality výuky, nebyla jsem jediná, kdo si postěžoval. Pan profesor další semestr tento předmět již nevyučoval.

No, do třetice všeho dobrého, po spoustě slz, stresu a zdravotních obtíží, jsem předmět úspěšně dokončila. Sice jsem si musela prodloužit školu, ale vyšlo to.

Výběr tématu bakalářky byl taky vtipný. Jelikož jsem neměla žádné svoje téma a nevěděla jsem, že si můžu napsat nějakému oblíbenému učiteli, že chci psát pod ním, čekala jsem, až témata vypíšou. Bylo tam jedno úplně senzační, jenže to bylo hned pryč. Zbyly matematická témata. Ano, MATEMATICKÁ! Jakože excuse me, how?

Navíc těch témat bylo třeba pět a stále zbývalo kolem 20 lidí, kteří nemají téma. Psali jsme na studijní a čekali. Jednoho rána se tam objevilo téma Kryptoměny v podnikatelském prostředí. Samozřejmě, že jsem si to vzala, protože prostě nebudu psát matematické téma, jak těžké může být psaní o kryptu? Ach, jak jsem byla naivní.

Řekla jsem si, že zvládnu státnicovat 14 dní po zkoušce ze statistiky. Well, nebo aspoň obhájit bakalářku, ať toho v červnu nemám tolik. Protože upřímně, pro mě ta prezentace byla snad to nejhorší (a přitom to ve finále bylo easy peasy lemon squeezy). Tři dny před státnicemi jsem nemohla otevřít učení, aniž bych se brekem nezhroutila.

Nadešel den D. Nakráčela jsem si tam jako frajerka, odprezentovala a byla happy, že to mám za sebou. Sedla jsem si a pak mám celkem okno, protože jsem dostala otázky, na které jsem ani nevěděla, jak odpovědět. Bylo mi jasný, že to je v háji. V odborných předmětech jsem dostala lehké otázky, které bych teoreticky mohla okecat. Ale už tam byl ten problém, že jsem chtěla domů a prostě jsem měla blok mluvit. Celou dobu jsem přemýšlela, jak jim řeknu, že to zabalíme.

Vyšla jsem a rozbrečela se. Moji milí spolužáci mě šli obejmout a byli taky zmatení. Bylo mi řečeno, že jsem nesplnila dva cíle bakalářky a že buď napíšu jinou nebo tohle přepíšu. Chvíli jsem myslela, jestli nespadli na hlavu… psát novou bakalářku, pfff. Ani omylem. Takže jsem souhlasila s přepsáním. Z A jsem dostala za F.

Dojela domů, zabalila se do deky, dala si kakao, brečela a koukala na anime.

Když jsem incident s přepsáním bakalářky byla řešit s paní proděkankou, smála se. Že nejsem ani první, ani poslední. Řeknu vám, že mě do smíchu opravdu nebylo. Prý dostanu nového vedoucího a ještě někoho dalšího. Vypadalo to, že ani oni si s tím nevědí moc rady (parádička).

Takže jsem tak cca měsíc čekala, až mi přijde email, s kým mám svoji bakalářku konzultovat a přepisovat. Pak jsem psala emaily, snažila se dovolat. Nic. Dovolala jsem se třeba až po týdnu. Zapomněl se mi poslat email.

No paráda, takže ještě stresy z toho, že nezvládnu včas přepsat bakalářku. Nějak jsem to s novou paní vedoucí sesmolila. Odevzdávala jsem to asi týden po lhůtě, ale vše v pořádku. Přepsáno. Nebýt chytrých kamarádů (posílám lásku) a chatu GPT, tak se na to možná i vykašlu.

Bakalářka odevzdána, teď jen sesmolit prezentaci. Tu jsem taky opravovala tak 4x. Nevhodně zvolené obrázky, málo toho, málo tamtoho, moc tohohle. Po několika předělávání to bylo hotové. A teď jen prezentace nanečisto. To mě taky slušně vystresovalo. Je dost možný, že jsem kvůli tomu taky brečela.

Prezentace proběhla tak nějak makově. Prý jsem to vůbec neprodala a bylo na mě vidět, že to chci mít rychle hotové. Takže znovu a lépe. Řeknu vám, že na tu prezentaci a proslov, který jsem jim tam pak ve finále předvedla, jsem docela pyšná.

Kvůli učení jsem si vzala v práci i dovolenou. Učila jsem se prakticky od oběda (občas i od rána) až do večera. Některé odborné předměty jsem uměla, jak když bičem mrská. Mikroekonomii a makroekonomii jsem tolik neuměla a doufala v zázrak nebo bych si to prostě znovu zopákla. Hlavně mít už z krku tu bakalářku!

Nadešel den D, podruhé. Měla jsem jít v 11 hodin. Většinou se chodí o půlhodinu dříve. Přijdu si v 10:15. Sedí tam klučina. Ptám se ho, jestli tam už slečna je. A on, že ano, už tak čtvrt hodiny a pravděpodobně za chvíli výjde, protože to berou rychle.

Já ani nestihla zpanikařit a už jsem stála před komisí. Při prezentaci se na mě dvě paní profesorky usmívaly a přikyvovaly hlavou. Po prezentování mi bylo s širokým úsměvem oznámeno, že jsem tuhle část úspěšně zvládla a nemusím se tím dál stresovat (uffff). Přišly na řadu odborné předměty. Btw. dostala jsem všechny otázky, které jsem nechtěla. 😀

Investice (to mě mohlo napadnout) a účetnictví. Řekněme, že s tímhle jsem se celkem poprala – za C.

U mikroekonomie a makroekonomie jsem si byla jistá, že si to dám znovu, protože to bylo otřesný. I pan profesor to docela naznačoval. Je dost možný, že se mě ptal na stejné otázky, které jsem dostala již poprvé. Ptal se mě na monetární politiku a hned první teoretickou otázku v mikroekonomii (na kterou se přeci nikdy nikdo neptá) – za E. Tady bych dala klidně i ruku do ohně, že mi to dali jen proto, abych tam už potřetí nemusela.

Bakalářku jsem si obhájila za B.

Ani nevíte, jak mi polevily nervy, dokonce jsem se i štěstím rozbrečela.

Musím se poplácat po rameni, že jsem se to nějak naučila za 14 dní.

Řekněme, že od začátku třetího ročníku jsem to už doklepávala kvůli rodičům, protože hlava říkala, že bych měla a protože jsem se s tím trápila už tak dlouho. Upřímně si nemyslím, že bych ten titul někde, kromě vybavování věcí s úřady, použila. Asi to je spíš víc vizitka nějakého úsilí a vytrvalosti.

Myslím, že kdyby nebyl ten virus, vypadalo by to jinak. Možná by mě to bavilo víc nebo bych s tím sekla dřív. Ale kdo ví, že?

Asi bych touto zkušeností chtěla říct, že to vždycky nějak dopadne. Ať už to může vypadat sebehůř. Tvrdá práce bude odměněna, sem tam přiloží i Vesmír ruku k dílu (mrk mrk). Někdy, když se věci nedaří má to své důvody – ještě není správný čas, není to stvořeno pro nás nebo se prostě málo snažíme.

Snad jste zvládli tento chaotický článek přečíst až dokonce, děkuji. Zároveň bych chtěla poděkovat všem, kteří zvládli poslouchat mé fňukání a vztek. Kteří mi pomohli s učením i bakalářkou. Těm, kteří mi věřili, protože já si do poslední chvíle opravdu nevěřila. Moc děkuji. <3

S láskou,

M.