Povídání

Dnešní článek bude spíše povídací – jak vypadal můj leden v tomto novém roce.

Škola a stres

Začátek ledna byl pro mě víceméně o škole. Většinu zkoušek jsem zvládla na první pokus. Musím se ale přiznat, že předmět pravděpodobnost a statistika mi úplně nesedl. Organizačně to profesoři také úplně nezvládli. Je pravda, že kdybych se víc hecla a učila, tak to zvládnu. Přijde mi, že se se mnou celý minulý rok táhl stres, o kterém jsem si myslela, že není tak velký. Všechno to pak vybublalo právě při učení na zkoušky – že to nezvládnu, co si druzí pomyslí, když si budu o půl rok studium prodlužovat, co vlastně v životě chci dělat…

Nevím, jak a kdy se to přesně stalo, ale něco se ve mně zlomilo. Smířila jsem se s tím, že budu prodlužovat a dokonce mi přijde, že to pro mě je lepší, co se stresu týče. Rozhodla jsem se nestresovat kvůli škole, kde se stane velké prd, když si prodloužím. Na jaře mi odpadne spousta stresu z učení na státnice. Můj plán je následující: stoprocentně zvládnout zkoušky za letní semestr a zkusit napsat bakalářku do dubna (když to nestihnu, nic se neděje, zvládnu to po zkouškách do června), v zimě si zopakuju jeden předmět a budu se moct průběžně učit na státnice, které bych chtěla dělat v lednu. Takhle, když si jsem si to napsala, úplně se mi ulevilo. Navíc v tom nejsem sama, kdo bude prodlužovat, což mě také maličko těší.

Od prosince jsem měla i problémy se zažíváním – nafouknuté a bolavé břicho, občas mě přepadla úzkost nebo nával horka. Ze začátku jsem to přisuzovala vysazení antikoncepce. Byla jsem i u doktora, který mi řekl, že je vše v pohodě a mám jen přestat jíst nadýmavé potraviny. To se nelepšilo. Dokonce jsem se snažila omezit mléčné výrobky. Snažila jsem se i omezit bílé pečivo nebo ho nejíst vůbec. Nic mi nepomáhalo. A vlastně po tom, co jsem se rozhodla se nestresovat školou, se mi tak obrovsky ulevilo! Ani jsem neměla tušení, že mi takhle zle může být ze stresu (primárně ze školy).

Příběh Štěpán a nezemšťané

Jeden z mých zápočtů bylo napsat příběh. Jelikož mě takovéto věci baví, vzala jsem si předmět Tvůrčí psaní z filozofické fakulty. Jinak studuji na ekonomické fakultě. Také jeden z problémů, který budu řešit až dodělám bakaláře – zda mě to vůbec baví, zda v tom pokračovat nebo se dát na něco úplně jiného. Ale o tom zas jindy.

Příběh jsem dávala sem na blog tak si ho ZDE můžete přečíst. Příběh vznikl z abstraktního obrazu, který nám profesor dal v hodině. Viděla jsem v něm přírodu a takovou divnou fazoli, která se mi tam vůbec nehodila. Voala, vznikl z toho příběh, který je lehce komický a lehce vážný. Tak mi určitě dejte vědět, zda byste chtěli víc takových krátkých příběhů nebo třeba nějaký na pokračování.

Prokrastinace a seriály

To bych nebyla já, aby v mém životě nefigurovala prokrastinace. Většinu seriálů jsem zvládla shlédnout za den. Seriály, na které jsem se dívala můžete najít ZDE. Je tam žánr sci-fi, komedie, drama a reality show. Nebo se můžete podívat na takový spíše vzdělávací seriál v oblasti s názvem Love, Sex & Goop.

Vzpomněla jsem si ještě na jeden film, který jsem viděla. Jmenuje se The Wisdom Of Trauma. Na dokument se můžete podívat na oficiálních stránkách thewisdomoftrauma.com. Stačí darovat částku, kterou chcete, můžete i 1 dollar, a ono vám to zpřístupní film.

„Hlavní protagonista filmu Dr. Gabor Maté je kanadský lékař maďarského původu, proslulý odborník na závislosti, trauma, jeho léčení a vývoj osobnosti v dětství. Ve filmu nabízí nový pohled na svět, v němž žijeme, i na nás samotné. Gabor Maté je ale hlavně nesmírně moudrý a laskavý člověk, který se nebojí mluvit o svém vlastním traumatu, stigmatizaci a o svém závilostním chování. Místo odsuzování, potlačováním symptomů a stanovováním diagnóz, Gabor Maté se snaží porozumět příčinám, z nichž ve zraněné lidské duši vzniká znepokojivé chování a nemoci. „

Za mě to je něco, co by měl každý vidět. Jsme zas u toho, jak se na nás přenáší vzorce chování rodičů, na které se přenášelo toto chování od jejich rodičů. Jak traumata, která v sobě dusíme či o nich vědomě nevíme, způsobují takovéto vážné problémy a dostává lidi do neřešitelných situací, kdy nevědí, jak z toho ven. Každý reaguje na určité situace jinak. S někým to ani nehne a někomu to rozsype svět. Přiznám se, že jsem skoro celé dvě hodiny (tak dlouhý je dokument) proplakala, cítila jsem úzkosti, nevěděla, co si mám myslet. Je to hodně silný dokument. Stáhla jsem si od něj další dvě knihy, které mě neskutečně zajímají. Tak jsem zvědavá, jak se po nich budu cítit.

Stahuj knihy zdarma

To mě přivádí k další myšlence. Našla jsem stránku, která se jmenuje Z-Library. Je to elektronická knihovna, kde najdete všechny žánry knih – fantasy, sci-fi, lechtivé knihy, detektivky, seberozvoj, manifestace a spoustu dalšího. Když se zaregistrujete, můžete si stáhnout až 10 knih za den zdarma (pdf, epub). Jen chci upozornit, že knihy jsou pouze v angličtině. Moje angličtina není nijak úžasná (teoreticky mám úroveň B2). Některé příběhové knihy jsou pro mě těžké v aj, například moje oblíbená autorka Sarah J. Maas. To si musím počkat na česká překlady, protože bych si četbu v angličtině ani neužila.

Snowboard

V lednu se konalo i pár procházek a byla jsem konečně po dvou letech na svahu na snowboardu. Byli jsme v Černé Hoře. Zprvu se mi nechtělo, přítel mě musel přemlouvat. Bála jsem se, že mi to nepůjde a budu se akorát vztekat. Opak byl pravdou. Nepadala jsem skoro vůbec. Teda až na předposlední jízdu, kdy jsem už nemohla. Svaly mě bolely, sněžilo a jehličky zmrzlé vody mě bodaly očí (nedržely mi brýle). No prostě jsem toho pak měla už plné kecky. Ale jinak to bylo naprosto super a už se těším na další! Jezdíte rádi lyžovat nebo jezdíte na snowboardu?

Únorové plány

Druhého února odlétáme s přítelem na 5 dní do Belgie. Neskutečně se těším a zároveň jsem trošku nervózní. Bude to můj druhý let a bereme si JEN batůžky. Doufám, že budeme hodně ťapkat po Bruselu. Snad se podíváme i do Antverp a Gentu. Dokonce jsem si udělala takového malého průvodce, kam se chci v jakém městě podívat. 😀 Budu se snažit hodně fotit, takže se můžete těšit na článek! Budu přispívat i hodně na Instagram (doufám!), tak mě můžete sledovat i tam – vrabcm.

Moc mě zajímá, jaký jste měli leden vy? Jak jste se poprali se začátkem nového roku? Máte nějaké úžasné plány na únor?

Posílám lásku! M.

Původně jsem myslela, že si stanovím nějaké konkrétní téma a budu podle toho psát, proč tu konkrétní věc dělám. Bohužel moje hlava na to má jiný názor a dokonce i odpověď. Nevím.

Nevím, proč to dělám. Ze zvědavosti? Kvůli přežití? Kvůli lásce a přijetí? Možná to bude všechno dohromady.

Otázka proč je neskutečně silná. Někde jsem četla o 7 úrovních proč. Máte nějaký cíl, který jste například nesplnili… zeptáte se, proč jste tento cíl nesplnili a odpovíte si. A takhle se ptáte dál, až skončíte u toho sedmého proč. Nebo to můžete použít i u věcí, které chcete, které si přejete a nevíte, zda si za tím jít.

Např. Nestihla jsem dopsat seminární práci. Proč jsem nestihla dopsat seminárku? Protože nemám čas. Proč nemám čas? Protože chodím do práce a musím udělat i jiné věci do školy. Proč si nemůžu vyhradit čas na napsání seminárky? Protože se mi nechce a není to pro mě priorita. Proč to pro mě není priorita? A takhle se pokračuje dál. Vlastně díky tomuto se dostanete do hloubky problémů, do hloubky sebe sama, který může i bolet.

Proč to vlastně dělám? Abych se někam posunula a něco si sama dokázala. Že na to mám, že to zvládnu. Že můžu vystoupit z té své bublinky a (s nadsázkou) spasit svět. Stále se mě někde uvnitř drží sen, že bych chtěla být vidět světem. Umět něco, čím bych inspirovala další bytosti. Každý v sobě má něco takového, co může předat dál, věřím tomu. Jen je potřeba to najít, vytvořit, objevit. Třeba časem na mě budete koukat někde v televizi, haha.

Spíš jsem chtěla říci, že se snažím dělat to nejlepší, co mě v tu danou chvíli napadne. Musím se přiznat, že u mě ten pokrok je milimetrový. Vážně, dělám hodně malé baby steps. Ale za poslední dva měsíce jsem v určitých věcech na sebe neskutečně pyšná, co jsem vše zvládla.

V úterý jsem měla prezentaci ve škole z manažerského rozhodování. Měli jsme si metodami spočítat tu nejlepší možnost z pěti nabízených (já vybírala kolečkové brusle). Plus porovnat dvě MBTI osobnosti, jak by se chovali v práci a při rozhodování (zdarma test osobnosti naleznete zde i s rozborem). Byla jsem z toho nervózní snad týden dopředu a když přišla řada na prezentaci, úplně jsem to zandala! A ani jsem u toho nebyla ve stresu!

Ráda bych sdílela více věcí a svůj Instagram, ale stále se nemůžu k tomu dokopat. Bojuji s pocitem: Co si pomyslí ostatní. Přitom jim po tom může být úplný prd, já vím! Ale nějak ten hlásek nemůžu zahnat. Takže rady a typy pište do komentářů! 😀

Proč to všechno vlastně dělám? Abych jednoho dne mohla vyprávět, svým dětem, vám, komukoli, kdo to zrovna bude potřebovat, že ten život tady je vlastně fajn, že člověk zvládne VŠE, co si usmyslí. Že nic není nemožné. Že život není tak těžký, jak si myslíme. Že tu je spoustu bytostí, které vás milují, i přesto, že jste občas šíleně náladový. Že i když vám vaše cesta zabere déle než někomu jinému, tak i tak se to vyplatí a můžete být na sebe pyšný.

Zdravím,

hned na úvod vám řeknu, že tento článek píší proto, že jsem skoro po dvou letech vyhýbání se covidu zůstala indisponovaná na dva týdny. Takže mám spoustu času na přemýšlení, koukání do zdi a psaní článků. Ráda bych vás tímto poprosila o radu. Jaké články byste chtěli na mém blogu číst? Co vás zajímá? Co rádi sledujete/čtete?

Můj říjen vlastně není zas tak záživný. Škola se rozjela, což moji náladu úplně nezvedlo, ale ten poslední rok snad už doklepu. Možná bych mohla začít psát bakalářku, ale nějak se do toho stále nemám. 😀 Pracovala jsem. Byla na kosmetice a moje nehtařka mi udělala naprosto skvělé nehty!

Vlastně největší „zážitek“ je covid. Nemám čich a první tři dny jsem neměla ani chuť k jídlu. Jinak mě tak maximálně trápí kašel. Upřímně řečeno, první dva dny jsem se ptala, proč jsem to zas musela být já, kdo je nějak omezen. Ale asi někdo nahoře prostě chce, abych si uvnitř vyřešila svoje věci… kdo ví…

Kavárna Mlsná káva

Na začátku října jsem se sama vydala do kavárny. Jen tak. A musím říct, že to bylo docela fajn. Navíc kavárna je neskutečně útulná, plná rostlinek a pohodové atmosféry. Dala jsem si zelený čaj a bubble waffle, která byla na mě až moc sladká, ale i tak výborná.

PS: Záchody mají také krásné, haha!

Podcasty

Naprosto jsem si zamilovala podcasty od Janiny – Cukrfree. Moc se mi líbí, jaké si zve hosty, témata, která spolu probírají a hlavně, jak se Janina umí ptát. Dám vám se pár oblíbených epizod:

Další mé oblíbené podcasty jsou: Myšlením na vrchol, LOVE IS ON THE AIR, Proti Proudu, Marketa’s Vibes, DOLU/NAHORU by Janka Chudlíková a BROCAST.

Také mi můžete napsat vaše oblíbené podcasty nebo Youtube rozhovory 🙂

Kabát

V minulém článku jsem vám slíbila, že vám ukážu kabát. Našla jsem jeden v H&M v tmavě hnědé barvě. Nejdříve jsem se tam byla podívat jen tak na kukandu a hned se mi zalíbil. Poté si kamarádka šla také vybrat kabát a vzala si také tento, akorát v béžové barvě. No a do třetice všeho dobrého jsem si řekla, že se mi líbí a že si ho prostě koupím. Vzala jsem si k tomu i černou šáličku. (Cena cca 1300,-)

Tak to je takové menší shrnutí mého v října. Mějte se krásně a užijte si pohodový víkend! Přeji také skvělý start do nového měsíce!

S láskou, M.

Zdravím po dvou měsících nečinnosti.

Článek jsem měla na svém TO-DO listě napsaný minimálně měsíc. Ale dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Moje prázdniny byly vlastně spíš pracovní. Nějak jsem musela finančně dohnat koronovou pauzu. Všechno se vlastně odráželo od práce – můj volný čas, kamarádi, čas trávený s přítelem… Přišlo mi, že jsem neměla čas na nic. Ani se opalovat! A když už ten čas byl, tak nebyla chuť cokoli dělat.

Naštěstí jsme se s přítelem domluvili, vzali si skoro 14 dní volno a letěli do Bulharska. Poprvé jsem letěla! Vzlétání celkem v pohodě, ale dosedání mi nedělalo úplně dobře. No a k samotnému Bulharsku… tam jsem také byla poprvé. Jestli tam pojedeme někdy zase, tak bych volila spíše střed prázdnin a ne až září. Pro mě tam byla už zima. 😀 Stihla jsem se tam maličko opálit, ale bohužel to není nic extra. Možná jsme neměli štěstí, ale Bulharsko mi nepřijde nic extra. Prostě jsem se tam podívala a dobrý.

Vlastně bych to popsala jako dovolenou plnou zkušeností. Zjistili jsme s přítelem, jak příště chceme cestovat. Jelikož já si chtěla válet šunky u pláže a přítel chtěl výletit. No, kompromis byl takovej, že jsme měli průměrně 14 tisíc kroků za cca 8 dní. Což mi přijde super!

Poznatky pro příště: letět na vlastní pěst (bez cestovky), cestovat s batůžky (možná s jedním kufrem), nebát se mluvit anglicky a změnit si více peněz, než si myslíme, že potřebujeme.

Nevím, jestli to je tím, že jsem „promrhala“ skoro dva roky doma a teď bych to ráda dohnala nebo že si přijdu ztracená. Možná to je obojí.

Stále se hledám. Vím a chápu, že člověk nemůže mít vyřešený svůj život ve 21 letech. Ale bylo by hezké najít něco, co mě baví a naplňuje. Jsem si vědoma, že musím změnit svoje myšlení a pak to všechno půjde. Jen se to lehčeji řekne, než udělá. Chtěla bych zkusit věci, ke kterým mě to táhne a myslím si, že mě to bude i bavit… Ale něco mě brzdí. Možná moje lenost, nejistota, strach nebo úzkost z toho, že vlastě mi nic nepůjde.

Třeba dnes jsem se do 16h válela v posteli a neměla jsem absolutně žádnou sílu a energii cokoli dělat. Musím se přiznat, že to je poprvé, co jsem tak dlouho ležela v posteli. Část mě mi říká, že bych se měla jít aspoň projít, druhá část nemá sílu ani na takovou banální činnost. Část mě doufá, že se nakonec projít půjdu a druhé části to je jedno.

A takové nálady se mi střídají až přehnaně často. Už si i říkám, že mi víc prospívá být mezi lidmi. Jednoduše nebýt sama, zavřená ve své hlavě a hodiny přemýšlet, co kdyby.

Asi bych zvládla hodiny psát o tom, jak jsi přijdu ztracená a možná bych se i někde v tom dlouhém textu našla. (Což mě přivádí k tomu, že za pokus nic nedám.) Napadlo mě, že bych to tady mohla zmínit. Třeba je na tom někdo z vás podobně. Tak vám chci dát vědět, že v tom nejste sami. <3

(Právě jsem na Pinterestu našla ty nejúžasnější obrázky.)

Škola mi začala minulý týden. A řeknu vám, že to nebude procházka růžovým sadem. Přijdu si, jak kdybych nastupovala do prváku. A přitom jsem v posledním ročníku, před sebou psaní bakalářské práce a státnice.

Nemám nejmenší tušení, jak budu všechno stíhat. Při pomyšlení na prezentace před lidmi mám úzkost. I když musím přiznat, že některé předměty nevypadají zas tak složitě a možná mě to bude i bavit (držte palce).

Abych mohla úspěšně dodělat bakalářský titul, tak jedna z podmínek je mít 180 kreditů. Udělala jsem si rozvrh tak, že plánovaných jich mám 186 za celý rok. Jelikož budu opakovat příští semestr dva předměty (ano, a to jenom kvůli své lenosti), dala jsem si tři nepovinné už teď. Dva předměty jsou z filozofické fakulty – seminář tvůrčího psaní (něco podobného, jako jsem měla ve druhém ročníku) a základy novinářské etiky.

Dále mě napadá myšlenka, že se těch pár měsíců rychle překulí a já nevím, co chci dělat po škole. Zda pokračovat v ekonomickém oboru, který mě úplně neláká, ale mozek říká, že by bylo fajn to dodělat kompletně. Nebo zkusit jiný obor, najít si práci? Spoustu otázek, žádné odpovědi a málo času.

Podtrženo sečteno. Na jednu stranu jsem nadšená, že jsem zpátky ve škole, uvidím se se spolužáky i profesory, budu mít nějaký režim. Ale na tu druhou mě vlastně to socializování děsí. Děsí mě, že třeba nezvládnu nějaké předměty nebo že se nezvládnu naučit na státnice.

Asi každý měl podobné myšlenky při studiu na vysoké škole, že?

Podzim. Naprosto neuvěřitelně krásné a zároveň depresivní období. Neskutečně se těším na ty barevné stromy. Jak budu zachumlaná v kabátě, šále a nebude mi zima. Na ty upršené dny, kdy budu pít kakao a dívat se na pohádky nebo si číst.

Zároveň se musím přiznat, že jsem teplomil a zimu nemám ráda. 😀 Teď myslím ten pocit zimy, zimu jako roční období zbožňuju. Ale je zvláštní, že mě to táhne třeba na Island nebo do Skandinávie, kde prakticky nejsou teploty vyšší než 20 stupňů.

Tady bych potřebovala menší radu. Sháním totiž zimní kabátek a přiznám se, že nemůžu vůbec žádný najít. Velice bych ocenila tipy na e-shopy či kamenné obchody! Moc děkuji!

Chtěla bych vám poděkovat, že jste můj chaotický článek dočetli až sem. Jsem ráda, že jsem se takhle vypsala a celkem se mi ulevilo. Jdu si udělat velký hrnek kakaa přečíst si články, které jsem zmeškala. (Neváhej mi zde zanechat odkaz na svůj blog!)

S přáním krásného zbytku týdne, M.