Povídání

Původně jsem myslela, že si stanovím nějaké konkrétní téma a budu podle toho psát, proč tu konkrétní věc dělám. Bohužel moje hlava na to má jiný názor a dokonce i odpověď. Nevím.

Nevím, proč to dělám. Ze zvědavosti? Kvůli přežití? Kvůli lásce a přijetí? Možná to bude všechno dohromady.

Otázka proč je neskutečně silná. Někde jsem četla o 7 úrovních proč. Máte nějaký cíl, který jste například nesplnili… zeptáte se, proč jste tento cíl nesplnili a odpovíte si. A takhle se ptáte dál, až skončíte u toho sedmého proč. Nebo to můžete použít i u věcí, které chcete, které si přejete a nevíte, zda si za tím jít.

Např. Nestihla jsem dopsat seminární práci. Proč jsem nestihla dopsat seminárku? Protože nemám čas. Proč nemám čas? Protože chodím do práce a musím udělat i jiné věci do školy. Proč si nemůžu vyhradit čas na napsání seminárky? Protože se mi nechce a není to pro mě priorita. Proč to pro mě není priorita? A takhle se pokračuje dál. Vlastně díky tomuto se dostanete do hloubky problémů, do hloubky sebe sama, který může i bolet.

Proč to vlastně dělám? Abych se někam posunula a něco si sama dokázala. Že na to mám, že to zvládnu. Že můžu vystoupit z té své bublinky a (s nadsázkou) spasit svět. Stále se mě někde uvnitř drží sen, že bych chtěla být vidět světem. Umět něco, čím bych inspirovala další bytosti. Každý v sobě má něco takového, co může předat dál, věřím tomu. Jen je potřeba to najít, vytvořit, objevit. Třeba časem na mě budete koukat někde v televizi, haha.

Spíš jsem chtěla říci, že se snažím dělat to nejlepší, co mě v tu danou chvíli napadne. Musím se přiznat, že u mě ten pokrok je milimetrový. Vážně, dělám hodně malé baby steps. Ale za poslední dva měsíce jsem v určitých věcech na sebe neskutečně pyšná, co jsem vše zvládla.

V úterý jsem měla prezentaci ve škole z manažerského rozhodování. Měli jsme si metodami spočítat tu nejlepší možnost z pěti nabízených (já vybírala kolečkové brusle). Plus porovnat dvě MBTI osobnosti, jak by se chovali v práci a při rozhodování (zdarma test osobnosti naleznete zde i s rozborem). Byla jsem z toho nervózní snad týden dopředu a když přišla řada na prezentaci, úplně jsem to zandala! A ani jsem u toho nebyla ve stresu!

Ráda bych sdílela více věcí a svůj Instagram, ale stále se nemůžu k tomu dokopat. Bojuji s pocitem: Co si pomyslí ostatní. Přitom jim po tom může být úplný prd, já vím! Ale nějak ten hlásek nemůžu zahnat. Takže rady a typy pište do komentářů! 😀

Proč to všechno vlastně dělám? Abych jednoho dne mohla vyprávět, svým dětem, vám, komukoli, kdo to zrovna bude potřebovat, že ten život tady je vlastně fajn, že člověk zvládne VŠE, co si usmyslí. Že nic není nemožné. Že život není tak těžký, jak si myslíme. Že tu je spoustu bytostí, které vás milují, i přesto, že jste občas šíleně náladový. Že i když vám vaše cesta zabere déle než někomu jinému, tak i tak se to vyplatí a můžete být na sebe pyšný.

Zdravím,

hned na úvod vám řeknu, že tento článek píší proto, že jsem skoro po dvou letech vyhýbání se covidu zůstala indisponovaná na dva týdny. Takže mám spoustu času na přemýšlení, koukání do zdi a psaní článků. Ráda bych vás tímto poprosila o radu. Jaké články byste chtěli na mém blogu číst? Co vás zajímá? Co rádi sledujete/čtete?

Můj říjen vlastně není zas tak záživný. Škola se rozjela, což moji náladu úplně nezvedlo, ale ten poslední rok snad už doklepu. Možná bych mohla začít psát bakalářku, ale nějak se do toho stále nemám. 😀 Pracovala jsem. Byla na kosmetice a moje nehtařka mi udělala naprosto skvělé nehty!

Vlastně největší „zážitek“ je covid. Nemám čich a první tři dny jsem neměla ani chuť k jídlu. Jinak mě tak maximálně trápí kašel. Upřímně řečeno, první dva dny jsem se ptala, proč jsem to zas musela být já, kdo je nějak omezen. Ale asi někdo nahoře prostě chce, abych si uvnitř vyřešila svoje věci… kdo ví…

Kavárna Mlsná káva

Na začátku října jsem se sama vydala do kavárny. Jen tak. A musím říct, že to bylo docela fajn. Navíc kavárna je neskutečně útulná, plná rostlinek a pohodové atmosféry. Dala jsem si zelený čaj a bubble waffle, která byla na mě až moc sladká, ale i tak výborná.

PS: Záchody mají také krásné, haha!

Podcasty

Naprosto jsem si zamilovala podcasty od Janiny – Cukrfree. Moc se mi líbí, jaké si zve hosty, témata, která spolu probírají a hlavně, jak se Janina umí ptát. Dám vám se pár oblíbených epizod:

Další mé oblíbené podcasty jsou: Myšlením na vrchol, LOVE IS ON THE AIR, Proti Proudu, Marketa’s Vibes, DOLU/NAHORU by Janka Chudlíková a BROCAST.

Také mi můžete napsat vaše oblíbené podcasty nebo Youtube rozhovory 🙂

Kabát

V minulém článku jsem vám slíbila, že vám ukážu kabát. Našla jsem jeden v H&M v tmavě hnědé barvě. Nejdříve jsem se tam byla podívat jen tak na kukandu a hned se mi zalíbil. Poté si kamarádka šla také vybrat kabát a vzala si také tento, akorát v béžové barvě. No a do třetice všeho dobrého jsem si řekla, že se mi líbí a že si ho prostě koupím. Vzala jsem si k tomu i černou šáličku. (Cena cca 1300,-)

Tak to je takové menší shrnutí mého v října. Mějte se krásně a užijte si pohodový víkend! Přeji také skvělý start do nového měsíce!

S láskou, M.

Zdravím po dvou měsících nečinnosti.

Článek jsem měla na svém TO-DO listě napsaný minimálně měsíc. Ale dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Moje prázdniny byly vlastně spíš pracovní. Nějak jsem musela finančně dohnat koronovou pauzu. Všechno se vlastně odráželo od práce – můj volný čas, kamarádi, čas trávený s přítelem… Přišlo mi, že jsem neměla čas na nic. Ani se opalovat! A když už ten čas byl, tak nebyla chuť cokoli dělat.

Naštěstí jsme se s přítelem domluvili, vzali si skoro 14 dní volno a letěli do Bulharska. Poprvé jsem letěla! Vzlétání celkem v pohodě, ale dosedání mi nedělalo úplně dobře. No a k samotnému Bulharsku… tam jsem také byla poprvé. Jestli tam pojedeme někdy zase, tak bych volila spíše střed prázdnin a ne až září. Pro mě tam byla už zima. 😀 Stihla jsem se tam maličko opálit, ale bohužel to není nic extra. Možná jsme neměli štěstí, ale Bulharsko mi nepřijde nic extra. Prostě jsem se tam podívala a dobrý.

Vlastně bych to popsala jako dovolenou plnou zkušeností. Zjistili jsme s přítelem, jak příště chceme cestovat. Jelikož já si chtěla válet šunky u pláže a přítel chtěl výletit. No, kompromis byl takovej, že jsme měli průměrně 14 tisíc kroků za cca 8 dní. Což mi přijde super!

Poznatky pro příště: letět na vlastní pěst (bez cestovky), cestovat s batůžky (možná s jedním kufrem), nebát se mluvit anglicky a změnit si více peněz, než si myslíme, že potřebujeme.

Nevím, jestli to je tím, že jsem „promrhala“ skoro dva roky doma a teď bych to ráda dohnala nebo že si přijdu ztracená. Možná to je obojí.

Stále se hledám. Vím a chápu, že člověk nemůže mít vyřešený svůj život ve 21 letech. Ale bylo by hezké najít něco, co mě baví a naplňuje. Jsem si vědoma, že musím změnit svoje myšlení a pak to všechno půjde. Jen se to lehčeji řekne, než udělá. Chtěla bych zkusit věci, ke kterým mě to táhne a myslím si, že mě to bude i bavit… Ale něco mě brzdí. Možná moje lenost, nejistota, strach nebo úzkost z toho, že vlastě mi nic nepůjde.

Třeba dnes jsem se do 16h válela v posteli a neměla jsem absolutně žádnou sílu a energii cokoli dělat. Musím se přiznat, že to je poprvé, co jsem tak dlouho ležela v posteli. Část mě mi říká, že bych se měla jít aspoň projít, druhá část nemá sílu ani na takovou banální činnost. Část mě doufá, že se nakonec projít půjdu a druhé části to je jedno.

A takové nálady se mi střídají až přehnaně často. Už si i říkám, že mi víc prospívá být mezi lidmi. Jednoduše nebýt sama, zavřená ve své hlavě a hodiny přemýšlet, co kdyby.

Asi bych zvládla hodiny psát o tom, jak jsi přijdu ztracená a možná bych se i někde v tom dlouhém textu našla. (Což mě přivádí k tomu, že za pokus nic nedám.) Napadlo mě, že bych to tady mohla zmínit. Třeba je na tom někdo z vás podobně. Tak vám chci dát vědět, že v tom nejste sami. <3

(Právě jsem na Pinterestu našla ty nejúžasnější obrázky.)

Škola mi začala minulý týden. A řeknu vám, že to nebude procházka růžovým sadem. Přijdu si, jak kdybych nastupovala do prváku. A přitom jsem v posledním ročníku, před sebou psaní bakalářské práce a státnice.

Nemám nejmenší tušení, jak budu všechno stíhat. Při pomyšlení na prezentace před lidmi mám úzkost. I když musím přiznat, že některé předměty nevypadají zas tak složitě a možná mě to bude i bavit (držte palce).

Abych mohla úspěšně dodělat bakalářský titul, tak jedna z podmínek je mít 180 kreditů. Udělala jsem si rozvrh tak, že plánovaných jich mám 186 za celý rok. Jelikož budu opakovat příští semestr dva předměty (ano, a to jenom kvůli své lenosti), dala jsem si tři nepovinné už teď. Dva předměty jsou z filozofické fakulty – seminář tvůrčího psaní (něco podobného, jako jsem měla ve druhém ročníku) a základy novinářské etiky.

Dále mě napadá myšlenka, že se těch pár měsíců rychle překulí a já nevím, co chci dělat po škole. Zda pokračovat v ekonomickém oboru, který mě úplně neláká, ale mozek říká, že by bylo fajn to dodělat kompletně. Nebo zkusit jiný obor, najít si práci? Spoustu otázek, žádné odpovědi a málo času.

Podtrženo sečteno. Na jednu stranu jsem nadšená, že jsem zpátky ve škole, uvidím se se spolužáky i profesory, budu mít nějaký režim. Ale na tu druhou mě vlastně to socializování děsí. Děsí mě, že třeba nezvládnu nějaké předměty nebo že se nezvládnu naučit na státnice.

Asi každý měl podobné myšlenky při studiu na vysoké škole, že?

Podzim. Naprosto neuvěřitelně krásné a zároveň depresivní období. Neskutečně se těším na ty barevné stromy. Jak budu zachumlaná v kabátě, šále a nebude mi zima. Na ty upršené dny, kdy budu pít kakao a dívat se na pohádky nebo si číst.

Zároveň se musím přiznat, že jsem teplomil a zimu nemám ráda. 😀 Teď myslím ten pocit zimy, zimu jako roční období zbožňuju. Ale je zvláštní, že mě to táhne třeba na Island nebo do Skandinávie, kde prakticky nejsou teploty vyšší než 20 stupňů.

Tady bych potřebovala menší radu. Sháním totiž zimní kabátek a přiznám se, že nemůžu vůbec žádný najít. Velice bych ocenila tipy na e-shopy či kamenné obchody! Moc děkuji!

Chtěla bych vám poděkovat, že jste můj chaotický článek dočetli až sem. Jsem ráda, že jsem se takhle vypsala a celkem se mi ulevilo. Jdu si udělat velký hrnek kakaa přečíst si články, které jsem zmeškala. (Neváhej mi zde zanechat odkaz na svůj blog!)

S přáním krásného zbytku týdne, M.

Zdravím!

Musím o sobě dát vědět. A to po sakra dlouhé době. Zároveň se chci omluvit, že nejsem tolik aktivní.

Právě s nástupem prázdnin jsem si myslela, že budu dělat spoustu skvělých věcí a mít čas na všechno, co chci. Bohužel, opak je pravdou. Mám dvě brigády a jsem ráda, když mám chvíli volna a můžu vydechnout.

Když mám čas, dívám se na seriály nebo čtu knížky (což mi tak neskutečně chybělo!). Na začátku roku jsem si dala cíl, přečíst 20+ knížek. Mám jich zatím 6, takže mám co dohánět!

Poslední dobou nemám ani energii na nějaké další aktivity. Občas zajdu s kamarádkami ven nebo s přítelem a to je tak všechno. U toho samozřejmě zapomenu fotit ty dobroty, které jsme si dali v kavárně, tudíž se mi moc nenaskytne příležitost o tom napsat článek.

Někdy se mi i stane, že odpoledne usnu a pak jsem šíleně nepoužitelná.

Pokud máš nějaký zázrak na získání více energie, sem s tím! Budu za rady opravdu vděčná! <3

Domluvila jsem se s kamarádkou, že bychom spolu mohly zkusit nějaké sportovní aktivity. Tak doufám, že to vyjde a začne nás to bavit. Přemýšlely jsme o nějakých skupinových sportech – TRX, HIIT, asi by mi nevadil ani kruhový trénink nebo něco na fyzičku.

Možná i maličko vycházím ze své komfortní zóny. Objednala jsem se na nehty a masáž a ještě mám v plánu zkusit solárium. Vím, že pro někoho to může být úplná brnkačka. Ale pro mě je lehce stresující takhle psát někomu cizímu a hledat místa, kam mám dojít. 😀 A co teprve někam volat?! To den předtím pomalu ani spát nemůžu.

Jinak tenhle článek mám rozepsaný už od neděle… A nějak jsem se k jeho dopsání dostala až dnes. Je to se mnou bída, moji milí.

Wish list aktivit na prázdniny:

• výlety po ČR
• bazén, opalování
• jízda na kole, cvičení
• čtení knížek
• psaní článků
• zkoušení nového líčení
• více focení všeho na Instagram i blog

Musím se přiznat, že jsem ráda, že mi prázdniny prakticky končí až v září. Což je dost času na splnění cílů. Budu se muset nějak hecnout a zvládnout to, abych na sebe byla pyšná.

A jaké máš plány na prázdniny ty?