Povídání

Zdravíčko!

Napadlo mě trošku shrnout měsíc březen. Vypíchnout z něj nějaké poznatky a vypsat cíle na další měsíc.

Můj březen byl taková horská dráha, která stále pokračuje. Za svoje největší úspěch považuji cvičení. Konečně jsem se po dlouhé době dokopala k tomu, abych něco dělala. Nějak vyrýsovala tělo, získala zpátky dobrou fyzičku a cítila se lépe. Cvičím výzvy podle Chloe Ting – na své stránce má spoustu free workout programů. Teďka cvičím podle jejího nejnovějšího plánu. Musím říct, že změny vidím. Nejvíce na břiše.

Mezi další úspěchy bych zařadila některé věci z prostředí školy. Nejlepší pocit mám ze splněné prezentace. (Nesnáším prezentace! 😀 ) Takže jsem vděčná, že ji mám za sebou a navíc mi to docela i šlo! Další úspěch je odevzdaná seminární práce na Tvůrčí psaní. Ano, jsem na ekonomce, ale našla jsem z jiné fakulty tento předmět a nemohla jsem odolat. Psaní mě neuvěřitelně baví. Kdyby byl zájem, mohla bych sem začít psát třeba nějaký fantasy příběh.

Hodně se mi střídaly nálady. V jednu chvíli jsem byla plná energie, produktivity a inspirace. A o pár hodin později jsem byla smutná a měla chuť jen ležet a dívat se na seriály. Některé proležené dny bych taky umístila do sloupečku úspěchů. Skvěle jsem si odpočinula, nechala věci plynout a nepřemýšlela jsem nad zbytečnostmi.

Ani si nevybavuju, kolikrát jsme si s přítelem objednali burger. A musím dodat, že na něj mám chuť snad 24/7. Nechápu! Zároveň bych chtěla vyzkoušet i více zdravějších jídel. Lákají mě ty krásné saláty, fazolové brownies, falafel apod. Klidně sem můžeš nasdílet nějaký svůj oblíbený recept!

Nedávno jsem vyzkoušela jarní závitky. Přiznám se, že jsem měla docela problém je zabalit. 😀 Byly v celku chutné. Ovšem měla jsem po nich stále hlad.

Jaké jsou mé cíle na měsíc duben? Pokračovat ve cvičení. Více číst knížky. Poslední dobou to nějak vázne. Jak nejsou otevřené knihovny, tak si nemohu jít půjčit žádné fantasy knížky. Tudíž mi doma zbývají nějaké odborné a ty čtu celkem pomalu. Chtěla bych také více chodit na procházky. Přiznám se, že jsem prakticky více jak tři čtvrtě času zavřená doma. Zvládnou afirmační výzvu. Místo toho, abych si představovala nereálné scénky v hlavě, ty příběhy chci začít psát. A jaké máš ty cíle na duben?

Na závěr mám pro tebe takové menší sdělení.

I ty můžeš dělat cokoliv, pro co se rozhodneš!

M.

Zdravím po týdnu nečinnosti.

Přiznám se, že jsem neměla absolutně energii na nic. Nic se mi nechtělo dělat. Nebyla jsem produktivní. A to mě první dva dny užíralo nejvíc. Že bych měla něco dělat. Měla jít dělat věci do školy. Měla psát články. Měla se jít projít ven. Měla uklidit… Ve středu jsem si prostě řekla, že takhle to dál nepůjde, ale energii jsem stále neměla.

Rozhodla jsem se, že teda nic dělat nebudu. Dívala jsem se na seriály, poslouchala písničky nebo jen tak ležela a dívala se na zeď. Sem tam jsem zašla do obchodu nebo se přesunula z gauče do postele. Řeknu ti, že to bylo docela fajn, haha. Včera jsem například od odpoledne až do večera koukala na anime. Takové dny si musím asi dělat častěji – prostě vypnout.

Dokonce jsem včera viděla i video od skvělé Lavendaire – co dělat, když se vám nic nechce. A vlastně se po tom, co jsem viděla toto video necítím nijak špatně. Prostě to tak mělo být.

Dneska jsem se naopak probudila do krásného dne plného sluníčka a uklidila celý byt. Teď se jdu akorát najíst, odpočinu si a vrhnu se na úkoly do školy. K večeru možná dopadne i to cvičení nebo další seriál? Kdo ví.

Přeji ti krásný sobotní den. Užij si ho, ať už budeš dělat cokoli! <3

S láskou, M.

Je to už tak dlouhá doba, co jsme všichni zavření doma. Já se loni v květnu rozhoupala začít psát blog. A upřímně, je to ta nejlepší věc, ke které jsem se rozhodla. Ještě mám spoustu věcí, které bych chtěla udělat. Jen sebrat odvahu. Chtěla bych ti tu krátce povyprávět, jak můj lockdown, probíhal a probíhá. Je možné, že to budeš mít podobné, a nebo naprosto odlišné. Určitě mi napiš, jaké máš pocity a jak probíhá tvůj lockdown.

Upřímně, už ani nevím, kdy přišla zpráva, že se zavírají vysoké školy. Co si pamatuji, že jsme seděli na obědě, rozebírali toto nové žhavé téma a doufali, že na těch 14 dní se do školy nepodíváme. Mám takové tušení, že dokonce půlhodinu na to jsme četli zprávy, že se zavírají i vysoké školy. Samozřejmě jsme z toho všichni byli nadšení, jak naivní. S přítelem jsme odjeli k nám domů. Hned ten den se mi udělalo zle. Kašel, rýma, občas lehká zimnice. Brala jsem na to paralen a celkově to trvalo asi 4-5 dní. Přisuzovala jsem to změně počasí. Nebo že jsem někde nastydla. Kdo ví, třeba jsem prodělala covid hned na začátku.

Studování vypadalo tak, že vlastně nebylo. Na některé hodiny jsme odevzdávali jen úkoly, na jiné jsme si měli jen něco přečíst. Dostali jsme pak akorát testy. Vlastně od toho března do června jsme přejížděli od přítele k nám domů. Týden tam a týden tam. Bylo to fajn. Do jisté doby. V květnu mě to přestalo bavit. Neměla jsem co dělat. Nic mě nebavilo. Nevěděla jsem, co s životem. (Možná to zní zveličeně, ale v tu chvíli jsem to tak cítila). Měla jsem špatné nálady a byla jsem smutná, že furt prodlužují karanténu.

(Tady si už ani nepamatuju, kdy to přesně otevřeli a kdy zas zavřeli.) Konečně v červenci se vše otevřelo. Chodila jsem s kamarádkami na kávu, byla jednou v bazéně. Našla jsem si práci, dokonce dvě. V říjnu to přišlo znovu. Naštěstí jsem mohla chodit do práce. V listopadu se všechno zase zavřelo. Škola jsme měli online v Teamsech. Prosinec zase otevřeli. Mohla jsem do práce! Kvůli práci jsem vlastně byla nejvíc smutná. Bydlíme s přítelem v pronájmu ve městě, kde studujeme. Ano, mysleli jsme si, že budeme normálně chodit do školy. Ale to si mysleli asi všichni. Rodiče mi pomáhají. Ale nemám ráda si říkat o peníze navíc. Brigáda mi přišla jako vhodná možnost. Navíc jsem si našla práci, která mě i bavila a měla super kolektiv. Bohužel, prosinec tam byl můj poslední. Sice jsem si v lednu prodlužovala DPP, ale ještě jsem tam nečekaně nebyla a kdo ví, jestli se tam ještě vůbec podívám.

Přiznám se, že silvestr jsem strávila s kamarády. Bylo to naprosto super! Hned jsem se cítila, jakoby vše bylo normální. V lednu jsem doufala, že se vše otevře. Marně. V takhle mladém věku a naštvaná na neschopnou vládu. (Můj názor, o názoru na tuhle situaci – covid, vláda… bych mohla mluvit snad i hodiny, haha.) Škola probíhá furt online, i druhý semestr. Byla jsem naštvaná. Už bych chtěla do školy, potkávat kamarády a mít nějaký sociální kontakt. Bohužel.

Na jednu stranu mi tato online metoda vyhovuje. Například vstávání. To je snad největší benefit. Dřív jsem vstávala třeba 10 minut před hodinou. Teď jsem se ale naučila vstát hodinku před a udělat si klidné a pohodové ráno, nikam se nehonit. Další výhodou je, že nemusím ani poslouchat, když mě profesor nevidí. Občas stihnu umýt nádobí, uvařit, pověsit prádlo, uklidit byt nebo si třeba dělat nějaké svoje věci. Největší nevýhoda je ten sociální kontakt a normální studium na škole. Opravdu mi to chybí. Doufám, že můj příští a závěrečný rok již bude prezenčně ve škole!

Moje nálady za celou karanténu byly jednoduše stres – z nepracování, nicnedělání, nuda, občas i pláč, smutek (sociální sítě tomu občas opravdu nepomáhaly), občas se tam i ta radost objevila. Ale primárně jsem měla negativní nálady. Už mám dlouhodobě v hlavě myšlenku manifestace a zákonu přitažlivosti, ale praktikujte si to, když se cítíte pod psa a přijde vám, že nic nemůžete změnit. Řekla jsem si, že bych konečně se sebou měla něco dělat. Začala jsem hodně koukat na videa o právě zmíněné manifestaci, jak být více optimista, jak si plnit sny, nějaká vzdělávací videa… Stále mám problém se vyjádřit, to své pravé já. Převážně na svém osobním Instagramu, ale to je jiná kapitola.

Začalo mi být i lépe. I když občas jsem stále byla bezdůvodně smutná a bez nálady. Ke konci února jsem zahájila cvičící challenge. Abych se cítila ve svém těle skvěle, nabrala ztracenou fyzičku, vypracovala svaly a byla spokojená se svojí postavou. Zatím mě to baví, i když mám dny, kdy bych nejraději ležela a nic nedělala. Snažím se psát i častěji na blog. Píšu si deník – afirmace, vděčnosti, shrnutí dne, úspěchy. (Toto si píši už převážně déle jak rok.) Nově jsem začala do odlišného deníčku vypisovat i svoje nálady. Většinou se mi obrovsky uleví. Stále mi přijde, že jsem zaseknutá a nevím, co dál.

Hledala jsem si práci. Třeba i v kanceláři. Pomohlo by mi to s praxemi i budoucí bakalářkou. Práci někde, kde je i přes tuhle situaci otevřeno. Už jsem nějak rezignovala. Prostě jsem to pojala jako čas na sebe. Naučit se něco nového (což bych mohla přidat ještě nějaké činnosti). Čas na seberozvoj. Čas na školu. Máme teď na každý předmět seminárku – konečně to připomíná studium na vysoké škole. Řekla jsem si, že začnu hledat znovu brigádu, až mi skončí semestr. Budu mít od června do září prakticky každý den volno. To bude spoustu času na práci a dokonce i ten osobní rozvoj.

Obrovsky doufám, že budou lepší podmínky pro cestování. Třeba to nakonec dopadne tak, že s přítelem odjedeme na pár měsíců do zahraničí a pak se vrátíme jen kvůli škole. Kdo ví, jak to všechno bude.

Menší shrnutí. Pro mě celá karanténa je jedním velkým psychickým nátlakem, stresem a změnou, která se mi moc nezamlouvá. Změnou, která se do normálu už nejspíš nevrátí. Zároveň také možností udělat něco pro sebe, více se pochopit. Pracovat a sobě. Přestat se bát, co si ostatní myslí a skočit do toho svého snu po hlavě.

Proč píšu tenhle článek? Protože jsem se z toho chtěla vypsat. Po celou dobu mě i mrzelo, že jsem s něčím nezačala dřív. Ale ani ty se tím trápit nemusíš. Prostě na to přišel vhodný čas až teď. Píšu to, protože v tom nejsi sám/a.

Doufám, že se ti aspoň trošku ulevilo a půjdeš udělat něco, co v tobě vyvolá radost! Posílám lásku, spokojenost a pozitivní myšlenky, M.

Přeji příjemný den.

Napadlo mě, že bych mohla sepsat, co tak dělám během týdne. Mám tu samé vážnější články, tak proč neudělat článek, u kterého se nemusí tolik přemýšlet? A zároveň se můžeš podívat, jak občas vypadají moje dny.

Pondělí

Moje pondělí nezačalo úplně skvělou náladou. Původně jsem se do všech svých činností chtěla vrhnout po hlavě. Bohužel. Dopoledne jsem měla takovou lehce melancholickou náladu a jen ležela. Kolem druhé hodiny jsme šli s přítelem nakoupit do Globusu. Šla jsem pěšky! Skvěle jsem si provětrala hlavu. Zpátky jsme šli také pešky. Takže nakonec v celku sportovní den, haha.

Pokračovali jsme třemi díly seriálu Stargate: Atlantis. Musím uznat, že mě seriál celkem baví, i když už je starší. Dnes mě čeká ještě cvičení a čtení knížky: Myšlení rychlé a pomalé. Jde mi to pomalu. Přiznám se, že je pro mě knížka méně záživná než například fantasy. Ale hodlám ji přelouskat!

Úterý

Mé úterý začalo hodinou angličtiny. Pokračovalo další hodinou profesní komunikace. Uklidila jsem byt. Uvařila segedínský guláš. Sice je trošku řidší, ale dobrý! Dnes mám rest day. Tak jsem se aspoň trošku prošla do obchodu pro nějaké dobrůtky. Jinak celý den je víceméně o škole, psaní článků a dívání se na seriály.

Středa

Dnes se točil den hlavně kolem školy. Od 8 do 11 jsem měla hodiny. Ve 13h byla dobrovolná přednáška o Erasmu. Přednášející byli studenti, kteří již absolvovali Erasmus nebo se právě nachází v zahraničí. Nejvíce mě zaujali destinace: Island, Finsko, ostrov Réunion a Řecko. Chtěla bych také zkusit takhle studovat v zahraničí. Bohužel v této covid situaci se mi to moc nechce riskovat. Přednáška trvala přibližně 4 hodiny. I když jsem jen poslouchala a prakticky jsem mohla dělat cokoli jiného, bylo to i tak vyčerpávající.

Publikovala jsem článek. Takové malé cvičení, jak si navrhnou svůj ideální život. Udělala jsem seminární práci na angličtinu. Zacvičila si, zameditovala a šla spát.

Čtvrtek

Dnešní den se také točil kolem školy. Středy a čtvrtky mám nejdelší a nejobsáhlejší. Odevzdala jsem dva úkoly a rozepsala třetí. Dojedli jsme s přítelem segedínský guláš, který byl ještě lepší než první den. Zacvičila jsem si. (Cvičím 21 denní challenge od Chloe Ting.) Nově jsem rozehrála strategickou hru Northgard Ragnarok. Musím se přiznat, že mi to moc nejde. Buď moje postavičky mají málo dřeva nebo naopak nemají jídlo.

Pátek

Dnešek byl na prd. Neměla jsem náladu na nic víc jak polovinu dne. Dopoledne jsem spala. Po obědě strávila snad dvě hodiny nad úkolem do školy. Zas jsem šla spát. Snažila se vymyslet nějaké články, ale bohužel. Moje kreativita dnes stagnuje. K večeru moje nálada byla lepší. Zacvičila jsem si. Dala si ledovou sprchu (praktikuji již cca měsíc a je to skvělé). Vrhla se na další úkol. Teď ve 22:22 jdu jen relaxovat k seriálu.

Sobota

Sobotu jsem strávila spolu s přítelem. Ano, bydlíme spolu, ale třeba polovinu dne každý dělá svoje a večer se díváme na film. Dnes jsme spolu připravovali oběd – domácí burger. Dívali se na seriál a hráli spolu League of Legends. Také jsme se spolu cca do 2 do rána dívali na NHL.

Neděle

Neděle od slova nic nedělat, že? Tak nějak tomu bylo u mě. Dívala jsem se na seriál a na Youtube. Byla jsem na krátké procházce a poslouchala hudbu. Takže vlastně takový relaxační den.

A jaký jsi měl/a týden? Staly se ti nějaké zajímavé příhody nebo jsi měl/a klidný týden?

PS: Máme studentský projekt na téma seriály. Najdete nás na Instagramu, Facebooku i Tiktoku. <3

Krásný začátek nového týden přeji, M.

Přijde mi, že se točím stále dokola. Vstanu, jsem, jdu spát. Neužívám si ty dny nijak. Jsem bez energie, bez nálady, smutná, zaseknutá…většinu času. Možná ticho před bouří? Kdo ví.

Jsem smutná ze stálého omezování. Nemůžu do práce, nevidím se s přáteli, s některými jsem se neviděla i více jak půl roku, nemůžu do své oblíbené kavárny. Zvláštní doba, ta dnešní.

Koukám ven z okna. Zrovna sněží. Miluju sníh. Tak dlouho jsem na něj čekala.

Možná je ten pravý čas se zklidnit, nic nedělat a jen být. Je zajímavé pozorovat to ticho venku. Padající sníh a spící Zemi. Trochu se mi i ulevuje, když píšu tyhle řádky.

Dny utíkají pomalu. Jsou jednotvárné, monotónní.

Není to tak, že by dny byly depresivní. To ne. Jen jsou pomalé a utahané. Nic se mi nechce. Přijdu si jak ptáček v kleci. Nemůžu roztáhnout křídla, natož vzlétnout.

Peče se mi banana bread. Moje dnešní radost. Těším se. Těším se na spoustu věcí, které přijdou, až tohle všechno pomine. Vím, že musím(e) vytrvat. Nic jiného nezbývá. Bude zas líp, určitě.

Občas se mi chce i brečet. Jen tak. Moje směs emocí se chce dostat na povrch. Občas jim tomu bráním, občas je na chvilku pustím ven. Přijdu si bezbranná, v té dnešní době.

Možná jsem si tak dlouho přála klid, že mi ho nakonec Vesmír nadělil. Jestli tomu tak opravdu je, musím si začít přát věci konkrétněji a jinak.

Víc toho napsat asi ani nejde. Byl by to větší chaos, než je doposud. Jen jsem ti chtěla říct, že v tom nejsi sám/sama, pokud se taky tak cítíš. Asi to tak má být. Ty nejlepší věci teprve přijdou.

Když se ti nic nechce, nic nedělej. Zkoukni ten svůj oblíbenej seriál ještě jednou. Nebo zkus jít něco dělat, po malých krůčcích. Do ničeho se nenuť.

Tak se drž,

posílám pozitivní energii, M.