M.

Krásný den přeji! Řekla jsem si, že bych mohla vrátit zpátky koncept zhodnocení měsíce – co se dělo, měsíční úspěchy nebo naopak nějaká poučení. Myslím, že by to prospělo i mně samotné v rámci nějaké sebereflexe.

Na začátku července jsem se zúčastnila eventu Malá by  Bé Hà, odkaz na článek naleznete ZDE. Takové akce mi přijdou úplně senzační. Poznáte nové lidičky, dozvíte se něco nového a navíc (platí pro některé) lehce vylezete ze své ulitky.

To bych nebyla já, abych nezašla na výborné jídlo. Tyto fotky jsou ze Záložny v Pardubicích (určitě bude další článek Toulky za jídlem, zatím jsou na blogu dvě části, které si můžete přečíst). Měla jsem tam snad nejlepšího moravského vrabce se zelím, jakého jsem kdy jedla.

Pak jsem na víkend byla v krásné Olomouci – článek ZDE. Když jsme tam byli, tak Olomouc vlastně nebyla vůbec přeplněná lidmi. Bylo to senzační, klidné a odpočinkové.

Byla jsem na tanečním soustředění. Je možné, že to třeba moc řeším, who knows. Ale pro mě to byl úplně takový zážitek, kde jsem si víc ujasnila, kdo jsem a co je po mě dobré, a do čeho se zbytečně tlačím. Upozorňuji, že každý den hrála hudba do 2 do rána, což jsem zjistila, že není nic pro mě (nebo to možná bylo i výběrem hudby). Troufnu si říct, že tak 85 % účastníků mělo pod 18 let.

První den jsem absolutně nemohla usnout. Bylo jsem z toho tak neskutečně zoufalá, že mi i slzičky ukáply. Jsem zvyklá chodit spát kolem jedenácté a hlavně usínám s krásným klidem. Tady se tyto podmínky vůbec nesplnily. Kolem 1 ráno jsem to nevydržela a musela si pustila podcast. Usnula jsem opravdu až, když vypnuli hudbu. Takže první den naprostá pecka. Myslím, že druhý a třetí den jsem usínala také maličko později, ale pak jsem byla tak utahaná, že jsem ani ten hluk nevnímala.

Co se týče lekcí… Do úterka to bylo v pohodičce. Pak jsem skoro po každé lekci byla smutná, že nestíhám, nejde mi to a občas jsem to i obrečela. Co tak vím, nebyla jsem jediná, která z toho občas měla špatné nálady. Byly lekce, které mě absolutně nebavily a nešly (což se stalo v úterý, místo toho jsem si četla knížku a šla se opalovat). Dále byly lekce, kde jsem se nechytla vůbec a reálně jsem si tam třeba 2 hodinky tak pohupskávala a snažila se, aby to vypadalo podobně. A pak byly lekce, které byly naprosto senzační a úžasné. Pár jich popíši.

Ještě bych ráda dodala, že se z mého pohledu, lekce dělily na experimentální/free style a lekce, kde se dělaly choreografie.

Jedna z nejúžasnějších lekcí byla taková uvolňující. Vlastně ani nevím, jak ji popsat, museli byste to pravděpodobně zažít. Dělala se cvičení, kde jste neskutečně vystoupili z komfortní zóny a někteří mladší účastníci nebyli na stejné vlně, přišlo jim to vtipné nebo trapné. Museli jste hodně uvolnit tělo a hýbat se, tak, jak chcete, jak tělo chce a nevnímat, že kolem vás je dalších milion lidí. Pro mě je třeba problém při tanci dávat ruce nahoru, jelikož jsem pak ještě víc vidět. Tady se všechno hodilo za hlavu. Váleli jsme se po zemi, ruce létaly vzduchem (samozřejmě, ne doslova), hlava se úplně uvolnila (což bylo celkem osvobozující) a hýbala se vlastně za tělem. Pro mě to byl úplně úžasný zážitek. Ke konci jsme si všichni lehli a chvilku meditovali, jen tak byli. Byla jsem neskutečně uvolněná a „vyzenovaná“ (hah). Vůbec bych neváhala a klidně si to celé zopákla.

Druhá lekce, která byla úplně super, byla experimentální. Také se tam dělala cvičení, která byla mimo moji komfortní zónu. Byli jsme rozděleni do skupinek a jedna stála rozesetá po místnosti a druhá se proplétala mezi nimi a ukazovala jim různé taneční pohyby. Ti, kteří stáli je okopírovali a pak podle toho tančili, dokud nepřiběhl někdo další a nezadal jim nový pohyb. And let me tell you, tak strašně moc jsem se od těch lidí inspirovala! Bylo i hodně poznat, jak má každý svůj vlastní styl a bylo to prostě naprosto B O Ž Í!

Lekce poppingu byla taky neskutečně úžasná. Sice to byly všechno základy, ale tenhle styl tance by mě docela i bavil. A poslední, z čeho jsem byla nadšená byl afro taneční styl. Je to teda hodně (hooooodně) rychlá, takže jsem se u toho ze začátku vztekala, ale nakonec to bylo super. Lekce v tomhle stylu jsem měla dvě.

Lekce bych shrnula jako celkem náročné ale i naučné. Ve čtvrtek nebo v pátek jsem si dokonce natáhla nějaký sval v rameni a pak jsem týden s ním nemohla kloudně hýbat.

Každý večer se pořádaly taneční battly. Já se přiznám, že to je něco, do čeho bych nešla. Ale jim to celkem šlo a vlastně to bylo docela dost hustý pozorovat.

To bych nebyla já, abych se nezmínila o jídle. Nejvíc jsem zbožňovala snídaně. Mám raději slané, takže dva chlebíky s pomazánkou, šunka, sýr, hodně zeleniny, hodně ovoce a vajíčka natvrdo. Prostě la hů dka! Obědy a večeře byly jako z jídelny, což mně osobně nevadilo a celkem mi i chutnalo (asi jsem na jídelny měla štěstí nebo nejsem náročná). Jediné mínus bych dala, že ty jídla byla těžká. Prostě klasická česká kuchyně – svíčková, rajská, guláš, moravský vrabec, houskové knedlíky… Takže to byl docela mazec se takhle nadlábnout a jít tancovat.

Kdybych to měla shrnout úplně celé… Jsem vděčná, že jsem se zúčastnila, naučila s něco nového. Jela jsem poprvé a nejspíš naposledy. Rozvrh byl daný, takže jste většinou šli i na lekce, na které byste nepotřebovali. Možná bych si radši mohla vybrat nějaké workshopy, které mi budou vyhovovat více a bude i větší pravděpodobnost, že mě budou bavit.

Je možné, že to bylo věkovou kategorií účastníků, ale prostě jsem se tam mezi nimi necítila úplně komfy. Možná to bylo i tím, že jsem si přišla jak poleno? Kdo ví.

---

Další víkend jsem strávila v Kutné Hoře – článek naleznete TADY. Tam bylo také moc krásně, i přes deštivé počasí.

Dále už jen pár random fotografií, které úplně nevím, kam zařadit.

Tady jsem se stavila na nádraží v Costě na rychlou mini snídaňku.

V Praze jsem byla dvakrát. Jednou za kamarádkou a podruhé za sestřenkou. Daly jsme si celkem dobrůtky.

Já kávu ani „kávu“ normálně nepiju jo, ale za poslední měsíc jsem jí měla docela dost. A tohle ze Starbucksu? Docela chápu ten hype, hih. Caramel Latté Machiato.

Tady jsme v Anami restauraci v Pardubicích. Jídlo bylo výborné! Mám to tam ráda. Porce dávají docela velké. Ale dezertíky, které jsou níže, si už znovu nedám. Ježečci byly tvrdší a chutnaly jako kynuté knedlíky s nugátem uvnitř a sezamové kuličky měly také uvnitř nugát. Prostě nic spešl. Dávám 8/10 hvězdiček.

Stavila jsem se u své úžasné kosmetičky na nové obočko.

V Coffee Shop Company na Třídě Míru mají výborné summer drinčíky.

Tady jsem zkoušela novou paletku, kterou mi dala sestra. Stíny jsou fialkové. Tuhle barvu moc nenosím, i když ji mám ráda. Byl to takový výstup z komfortní zóny.

A jako poslední fotku tu mám snídaňku ve skvělém Tymiánu.

---

Jaký byl váš červenec? Chystáte se někam na dovolenou v srpnu?

S láskou, M.