Vrabčák

Zdravím,

u skvělé Adélky z blogu MOONCHILD jsem viděla takovýto článek. Přijde mi to jako skvělá cesta někoho více poznat. Dalo by se říci, že to bude 21 random faktů o mně.

1. Znamením jsem BÝK a jsem na to pyšná, haha!
2. Narodila jsem se 1. 5.
3. Mám strach z pavouků a podivného hmyzu, občas i vos.
4. Ráda sleduji bouřky.
5. Můj nejoblíbenější literární žánr je fantasy. Má nejoblíbenější autorka je Sarah J. Maas. <3
6. Tancovala jsem street dance 8 let.
7. Mám o dva roky mladší sestru.
8. Jsem Marvel fanoušek.
9. Na jednu stranu jsem šílený lenoch. Na druhou stranu, když se do něčeho opřu, tak to taky dokončím.
10. Měla jsem období (střední škola), kdy jsem neustále jedla sladké – čokoláda, čokoládové tyčinky (3Bit, Mars, KitKat). Teďka mi stačí čtvrtka takové tyčinky a jsem přeslazená. Ovšem čokoládový dortík neodmítnu!
11. Stále nevím, co bych chtěla v budoucnu dělat. Zda se zůstat v oboru, zkusit začít podnikat či dělat nějakou kreativní činnost. Měla bych si s rozhodováním asi pospíšit.
12. Chtěla bych si zkusit zahrát ve filmu či nějakém klipu. (Třeba taková vedlejší role v Marvelu, pro začátek 😀 😀 )
13. Když se rozmluvím, je občas těžké mě zastavit.
14. Vystudovala jsem obchodní akademii.
15. Učila jsem se 4 roky francouzsky a po dvou letech nemluvení si skoro nic nepamatuji.
16. Jako malá jsem měla dva zakrslé králíky – Sáru a Claire.
17. Nosím brýle, tedy, měla bych.
18. Jsem obrovský snílek. Přijde mi, že občas se až zapomenu a „žiju“ jen ve své hlavě.
19. Bojím se riskovat a zkoušet nové věci, i když bych hrozně chtěla. Tohle je věc, kterou se pomalu snažím odbourávat.
20. Tenhle blog už píšu rok. Začala jsem na platformě webnode. Pak jsem si řekla, že bych to chtěla vzít vážněji a přesunula se sem na WordPress.
21. Nerada někam chodím pozdě a nemám ráda, když na mě někdo musí čekat. Jsem z toho neskutečně nervózní.

Třeba tě některé fakty pobavily. Napiš mi o sobě nějaké tři fakty! <3 Může to být cokoli – tvé oblíbené jídlo, seriál, znamení zvěrokruhu nebo jakou máš barvu očí.

Přeji krásný zbytek dne, M.

Krásný den přeji!

Myslím, že tohle je super název pro povídací témata. Co myslíš?

Víš jak jsem psala, že mám nálady jak na horské dráze? Tak stále to pokračuje. 😀 (Více se dočteš například ve článku Můj březen, Nicnedělání nebo Já a karanténa.) Včera jsem si schválně přivstala, abych toho stihla, co nejvíc. Vstávala jsem v 8 hodin. Kolem 12 jsem si šla na chvilku odpočinout a usnula jsem na hodinu. Jízda na kole mě moc neprobrala, takže jsem zbytek dne byla rozválená a ospalá.

Ovšem dnes! Tedy, probudila jsem se kolem 10 a z postele vylezla až o půl 12. Ale! Stihla jsem si dát studenou spršku, uklidila prádlo, udělala oběd a umyla nádobí, rozepsala pár článků a zkoukli jsme s přítelem asi dva díly seriálu. Což mi přijde jako super den!

Už dlouho jsem měla v záložce „Přehrát později“ video níže. No, co ti budu povídat. Naprosto skvělý! Otevřelo mi to trochu oči a myslím, že si dnes ještě minimálně jedno takové video pustím. Jmenuje se HINDZ. Má naprosto boží hlas! A celkově je boží. Má videa a podcasty na témata bytí, sebevědomí, úzkosti, vztahy, vděčnost, afirmace… Takže utíkej si udělat čaj a poslechni si tuto úžasnou osobu! <3

Chtěla bych se tu zmínit o jednom tématu. A tím je půst. Nikdy jsem zatím žádný půst nedržela. Nepotřebovala jsem ani nijak zhubnout, tudíž jsem v tom neviděla žádný smysl. Ovšem Terezka Kramerovou mi trošku změnila pohled. Někteří ji možná znáte. Je to autorka knížky Dívka s havraními vlasy, stvořitelka Sedmiminutovky (meditace) a je to průvodkyně po krajině mysli. S půstem má již nějaké zkušenosti (více si přečti na jejím Instagramu, najdeš tam i odkaz k registraci).

No, jedná se o třídenní půst. Přípravný týden startuje 30. 4. a půst se bude držet od 7. 5. Poté následují tři dny „vracení se do normálu“. Chtěla bych jej vyzkoušet. Hlavně spíše kvůli psychické stránce. Zkusit něco nového. Třeba dokonce zjistím, že některé věci moje tělo ani nepotřebuje a já je do něj cpu zbytečně. Uvidím, zda například tělo nějak více pročistím. Možná se dokonce uvolní ta hromada stresu, která ve mně dřímá, přijdu na nové myšlenky, nové nápady… Kdo ví?

„Mě půst obrovsky obohatil a dodal mi DŮVĚRU v tělo a také SEBEVĚDOMÍ, že když se pro něco rozhodnu, mám na to to zvládnout.⁣“

Píše Terez na Instagramu

Kuřecí na kari s rýží a kokosovým mlékem

Přijde mi to, jako ten nejlehčí recept snad a docela jsme si jej s přítelem oblíbili. Musím se přiznat, že kokos zrovna dvakrát nemusím, ale tady mi jeho chuť nevadí. Ono to stejně není moc cítit.

Uvaříme si rýži. Myslím, že by to bylo výborné i s rýžovými nudlemi.

Na olivovém oleji osmažíme kuřecí maso. Přidáme pepř, kari koření a podle chuti sůl.

Po tom, co je maso hezky šťavnaté přidáme kokosové mléko a chvíli povaříme. Upřímně nemám tušení, jak dlouho jsem to vařila (možná 10 minut?). Do doby, kdy omáčka je lehce hustší.

Ještě musím zapracovat na focení jídel. Ale vážně to chutnalo skvěle!

Baví tě takovéto povídací články? Mně osobně také články baví. <3 M.

Zdravíčko!

Napadlo mě trošku shrnout měsíc březen. Vypíchnout z něj nějaké poznatky a vypsat cíle na další měsíc.

Můj březen byl taková horská dráha, která stále pokračuje. Za svoje největší úspěch považuji cvičení. Konečně jsem se po dlouhé době dokopala k tomu, abych něco dělala. Nějak vyrýsovala tělo, získala zpátky dobrou fyzičku a cítila se lépe. Cvičím výzvy podle Chloe Ting – na své stránce má spoustu free workout programů. Teďka cvičím podle jejího nejnovějšího plánu. Musím říct, že změny vidím. Nejvíce na břiše.

Mezi další úspěchy bych zařadila některé věci z prostředí školy. Nejlepší pocit mám ze splněné prezentace. (Nesnáším prezentace! 😀 ) Takže jsem vděčná, že ji mám za sebou a navíc mi to docela i šlo! Další úspěch je odevzdaná seminární práce na Tvůrčí psaní. Ano, jsem na ekonomce, ale našla jsem z jiné fakulty tento předmět a nemohla jsem odolat. Psaní mě neuvěřitelně baví. Kdyby byl zájem, mohla bych sem začít psát třeba nějaký fantasy příběh.

Hodně se mi střídaly nálady. V jednu chvíli jsem byla plná energie, produktivity a inspirace. A o pár hodin později jsem byla smutná a měla chuť jen ležet a dívat se na seriály. Některé proležené dny bych taky umístila do sloupečku úspěchů. Skvěle jsem si odpočinula, nechala věci plynout a nepřemýšlela jsem nad zbytečnostmi.

Ani si nevybavuju, kolikrát jsme si s přítelem objednali burger. A musím dodat, že na něj mám chuť snad 24/7. Nechápu! Zároveň bych chtěla vyzkoušet i více zdravějších jídel. Lákají mě ty krásné saláty, fazolové brownies, falafel apod. Klidně sem můžeš nasdílet nějaký svůj oblíbený recept!

Nedávno jsem vyzkoušela jarní závitky. Přiznám se, že jsem měla docela problém je zabalit. 😀 Byly v celku chutné. Ovšem měla jsem po nich stále hlad.

Jaké jsou mé cíle na měsíc duben? Pokračovat ve cvičení. Více číst knížky. Poslední dobou to nějak vázne. Jak nejsou otevřené knihovny, tak si nemohu jít půjčit žádné fantasy knížky. Tudíž mi doma zbývají nějaké odborné a ty čtu celkem pomalu. Chtěla bych také více chodit na procházky. Přiznám se, že jsem prakticky více jak tři čtvrtě času zavřená doma. Zvládnou afirmační výzvu. Místo toho, abych si představovala nereálné scénky v hlavě, ty příběhy chci začít psát. A jaké máš ty cíle na duben?

Na závěr mám pro tebe takové menší sdělení.

I ty můžeš dělat cokoliv, pro co se rozhodneš!

M.

Zdravím po týdnu nečinnosti.

Přiznám se, že jsem neměla absolutně energii na nic. Nic se mi nechtělo dělat. Nebyla jsem produktivní. A to mě první dva dny užíralo nejvíc. Že bych měla něco dělat. Měla jít dělat věci do školy. Měla psát články. Měla se jít projít ven. Měla uklidit… Ve středu jsem si prostě řekla, že takhle to dál nepůjde, ale energii jsem stále neměla.

Rozhodla jsem se, že teda nic dělat nebudu. Dívala jsem se na seriály, poslouchala písničky nebo jen tak ležela a dívala se na zeď. Sem tam jsem zašla do obchodu nebo se přesunula z gauče do postele. Řeknu ti, že to bylo docela fajn, haha. Včera jsem například od odpoledne až do večera koukala na anime. Takové dny si musím asi dělat častěji – prostě vypnout.

Dokonce jsem včera viděla i video od skvělé Lavendaire – co dělat, když se vám nic nechce. A vlastně se po tom, co jsem viděla toto video necítím nijak špatně. Prostě to tak mělo být.

Dneska jsem se naopak probudila do krásného dne plného sluníčka a uklidila celý byt. Teď se jdu akorát najíst, odpočinu si a vrhnu se na úkoly do školy. K večeru možná dopadne i to cvičení nebo další seriál? Kdo ví.

Přeji ti krásný sobotní den. Užij si ho, ať už budeš dělat cokoli! <3

S láskou, M.

Je to už tak dlouhá doba, co jsme všichni zavření doma. Já se loni v květnu rozhoupala začít psát blog. A upřímně, je to ta nejlepší věc, ke které jsem se rozhodla. Ještě mám spoustu věcí, které bych chtěla udělat. Jen sebrat odvahu. Chtěla bych ti tu krátce povyprávět, jak můj lockdown, probíhal a probíhá. Je možné, že to budeš mít podobné, a nebo naprosto odlišné. Určitě mi napiš, jaké máš pocity a jak probíhá tvůj lockdown.

Upřímně, už ani nevím, kdy přišla zpráva, že se zavírají vysoké školy. Co si pamatuji, že jsme seděli na obědě, rozebírali toto nové žhavé téma a doufali, že na těch 14 dní se do školy nepodíváme. Mám takové tušení, že dokonce půlhodinu na to jsme četli zprávy, že se zavírají i vysoké školy. Samozřejmě jsme z toho všichni byli nadšení, jak naivní. S přítelem jsme odjeli k nám domů. Hned ten den se mi udělalo zle. Kašel, rýma, občas lehká zimnice. Brala jsem na to paralen a celkově to trvalo asi 4-5 dní. Přisuzovala jsem to změně počasí. Nebo že jsem někde nastydla. Kdo ví, třeba jsem prodělala covid hned na začátku.

Studování vypadalo tak, že vlastně nebylo. Na některé hodiny jsme odevzdávali jen úkoly, na jiné jsme si měli jen něco přečíst. Dostali jsme pak akorát testy. Vlastně od toho března do června jsme přejížděli od přítele k nám domů. Týden tam a týden tam. Bylo to fajn. Do jisté doby. V květnu mě to přestalo bavit. Neměla jsem co dělat. Nic mě nebavilo. Nevěděla jsem, co s životem. (Možná to zní zveličeně, ale v tu chvíli jsem to tak cítila). Měla jsem špatné nálady a byla jsem smutná, že furt prodlužují karanténu.

(Tady si už ani nepamatuju, kdy to přesně otevřeli a kdy zas zavřeli.) Konečně v červenci se vše otevřelo. Chodila jsem s kamarádkami na kávu, byla jednou v bazéně. Našla jsem si práci, dokonce dvě. V říjnu to přišlo znovu. Naštěstí jsem mohla chodit do práce. V listopadu se všechno zase zavřelo. Škola jsme měli online v Teamsech. Prosinec zase otevřeli. Mohla jsem do práce! Kvůli práci jsem vlastně byla nejvíc smutná. Bydlíme s přítelem v pronájmu ve městě, kde studujeme. Ano, mysleli jsme si, že budeme normálně chodit do školy. Ale to si mysleli asi všichni. Rodiče mi pomáhají. Ale nemám ráda si říkat o peníze navíc. Brigáda mi přišla jako vhodná možnost. Navíc jsem si našla práci, která mě i bavila a měla super kolektiv. Bohužel, prosinec tam byl můj poslední. Sice jsem si v lednu prodlužovala DPP, ale ještě jsem tam nečekaně nebyla a kdo ví, jestli se tam ještě vůbec podívám.

Přiznám se, že silvestr jsem strávila s kamarády. Bylo to naprosto super! Hned jsem se cítila, jakoby vše bylo normální. V lednu jsem doufala, že se vše otevře. Marně. V takhle mladém věku a naštvaná na neschopnou vládu. (Můj názor, o názoru na tuhle situaci – covid, vláda… bych mohla mluvit snad i hodiny, haha.) Škola probíhá furt online, i druhý semestr. Byla jsem naštvaná. Už bych chtěla do školy, potkávat kamarády a mít nějaký sociální kontakt. Bohužel.

Na jednu stranu mi tato online metoda vyhovuje. Například vstávání. To je snad největší benefit. Dřív jsem vstávala třeba 10 minut před hodinou. Teď jsem se ale naučila vstát hodinku před a udělat si klidné a pohodové ráno, nikam se nehonit. Další výhodou je, že nemusím ani poslouchat, když mě profesor nevidí. Občas stihnu umýt nádobí, uvařit, pověsit prádlo, uklidit byt nebo si třeba dělat nějaké svoje věci. Největší nevýhoda je ten sociální kontakt a normální studium na škole. Opravdu mi to chybí. Doufám, že můj příští a závěrečný rok již bude prezenčně ve škole!

Moje nálady za celou karanténu byly jednoduše stres – z nepracování, nicnedělání, nuda, občas i pláč, smutek (sociální sítě tomu občas opravdu nepomáhaly), občas se tam i ta radost objevila. Ale primárně jsem měla negativní nálady. Už mám dlouhodobě v hlavě myšlenku manifestace a zákonu přitažlivosti, ale praktikujte si to, když se cítíte pod psa a přijde vám, že nic nemůžete změnit. Řekla jsem si, že bych konečně se sebou měla něco dělat. Začala jsem hodně koukat na videa o právě zmíněné manifestaci, jak být více optimista, jak si plnit sny, nějaká vzdělávací videa… Stále mám problém se vyjádřit, to své pravé já. Převážně na svém osobním Instagramu, ale to je jiná kapitola.

Začalo mi být i lépe. I když občas jsem stále byla bezdůvodně smutná a bez nálady. Ke konci února jsem zahájila cvičící challenge. Abych se cítila ve svém těle skvěle, nabrala ztracenou fyzičku, vypracovala svaly a byla spokojená se svojí postavou. Zatím mě to baví, i když mám dny, kdy bych nejraději ležela a nic nedělala. Snažím se psát i častěji na blog. Píšu si deník – afirmace, vděčnosti, shrnutí dne, úspěchy. (Toto si píši už převážně déle jak rok.) Nově jsem začala do odlišného deníčku vypisovat i svoje nálady. Většinou se mi obrovsky uleví. Stále mi přijde, že jsem zaseknutá a nevím, co dál.

Hledala jsem si práci. Třeba i v kanceláři. Pomohlo by mi to s praxemi i budoucí bakalářkou. Práci někde, kde je i přes tuhle situaci otevřeno. Už jsem nějak rezignovala. Prostě jsem to pojala jako čas na sebe. Naučit se něco nového (což bych mohla přidat ještě nějaké činnosti). Čas na seberozvoj. Čas na školu. Máme teď na každý předmět seminárku – konečně to připomíná studium na vysoké škole. Řekla jsem si, že začnu hledat znovu brigádu, až mi skončí semestr. Budu mít od června do září prakticky každý den volno. To bude spoustu času na práci a dokonce i ten osobní rozvoj.

Obrovsky doufám, že budou lepší podmínky pro cestování. Třeba to nakonec dopadne tak, že s přítelem odjedeme na pár měsíců do zahraničí a pak se vrátíme jen kvůli škole. Kdo ví, jak to všechno bude.

Menší shrnutí. Pro mě celá karanténa je jedním velkým psychickým nátlakem, stresem a změnou, která se mi moc nezamlouvá. Změnou, která se do normálu už nejspíš nevrátí. Zároveň také možností udělat něco pro sebe, více se pochopit. Pracovat a sobě. Přestat se bát, co si ostatní myslí a skočit do toho svého snu po hlavě.

Proč píšu tenhle článek? Protože jsem se z toho chtěla vypsat. Po celou dobu mě i mrzelo, že jsem s něčím nezačala dřív. Ale ani ty se tím trápit nemusíš. Prostě na to přišel vhodný čas až teď. Píšu to, protože v tom nejsi sám/a.

Doufám, že se ti aspoň trošku ulevilo a půjdeš udělat něco, co v tobě vyvolá radost! Posílám lásku, spokojenost a pozitivní myšlenky, M.