Malý Vrabčák
  • Úvodní stránka
  • Kategorie
    • Cestování
      • Kavárničky
      • Restaurace
      • Výlety
    • Filmy & seriály
    • Knížky
    • Kosmetika
    • Motivace
    • Outfity
    • Povídání
    • Recepty
    • Rady a tipy
      • DIY
  • O mně
Malý Vrabčák

lifestyle blog

  • Úvodní stránka
  • Kategorie
    • Cestování
      • Kavárničky
      • Restaurace
      • Výlety
    • Filmy & seriály
    • Knížky
    • Kosmetika
    • Motivace
    • Outfity
    • Povídání
    • Recepty
    • Rady a tipy
      • DIY
  • O mně
Autor

M.

M.

CestováníVýlety

Papilonia

M. 24/08/2023

Krásný den,

dnešní článek bude spíše obrázkový. Chtěla bych se s vámi podělit o úžasný zážitek. Byla jsem se podívat v Brně v Papilonii (děkuji za doporučení kamarádce!) a byla to naprostá úchvatnost! Je to takový menší pavilónek, kde jsou různé druhy motýlků. Najdete tam i želvičky a ptáčky.

Motýlci létali kolem nás. Jelikož jsem měla zelená šaty, tak si na mě dost často sedali. A největší věc byla, když si mi motýl sedl na holou ruku a vydržel tam přes 20 minut. To jsem ho trošku provedla po pavilónu. 😀

Zkrátka to pro mě byl nepopsatelný zážitek. Celkově jsme tam strávili tak 2 hodinky. Fotek mám dost, můžete se pokochat!

A rozhodně si to někam zapište!

Mějte nádherný den,

M.

24/08/2023 2 Komentáře
1 FacebookTwitterPinterestLinkedin
Knížky

Tina

M. 21/08/2023

📖 Tina

👤 Hana Repová

📄 352

🌕🌕🌕🌕🌑



Kniha je o čtyř sourozencích, kteří mají před sebou nelehký úkol. Musí se rozhodnout zda prodají dům po rodičích nebo si ho nechají a opraví. Rozhodnutí padlo na nechání domu. Ovšem nemají tolik peněz. Je zde jen jediná možnost – znovu se nastěhovat do rodinného domku…

Bylo skvělé pozorovat, jak každý má nějaké problémy a potřebuju další díly, abych zjistila příběh ostatních sourozenců. Tento první díl byl, jak je již z názvu patrné, o Tině. Tina se ve svém příběhu snaží zachránit manželství a práci.

Další text bude obsahovat spoilery!

Celý příběh začíná tak, že se všichni nastěhují do polorozpadlého domu. Sebastián, nejstarší sourozenec je oporou Tiny. Lily a Denis jsou spíše spolu. O těch dvou se tam zas tolik nemluví. V domě tak často nebyli, protože neustále pracovali.


Nejdříve vám řeknu něco málo o Sebastianovi a pak se vrhneme na Tinu. Hned vám sem hodím první bombu a to je ta, že Sebastianův biologický otec je někdo jiný. Z dopisu, který mu maminka nechala vyplývalo, že ji předtím muž opustil těhotnou a vzal si ji pod svá ochranná křídla tento, se kterým měla ostatní tři sourozence. Jeho otec (ten nebiologický) ho i přesto měl jako svého vlastního. Všichni sourozenci se dokonce shodli na tom, že Sebastian byl jeho nejoblíbenější dítě. 

Další problémek, který tam řeší, tak je se slečnou, která se mu už dlouuho líbí. Její jméno je Emma. V jednu chvíli to vypadá úplně skvěle. ALE! (Tady se přiznám, že nevím, jak to napsat nechaoticky. Takže se přesuneme k menšímu příběhu té slečny.) 

Emma otěhotněla hodně brzy. Její otec ji zavrhl a ona se mu pak také neozvala. Vychovávala dceru sama. Sebastianovi se pak svěřila, že to na ni ušila její tehdejší kamarádka a jeden kluk. Její kámoška chtěla fotky do časopisu a ten kluk chtěl na oplátku spát s Emmou. Na jedné párty ji dali prášek do pití a jak z příběhu vyplývá, otěhotněla. Její otec nevěděl, že se vše stalo za takových okolností a Sebastian mu to prostě řekl.

Tam nastává zvrat, kdy se měl otec setkat s Emmou, ale nedorazil, protože zemřel. Emma obvinila Sebastiana, že za vše může on. Konec šmitec. Tady se pak Sebastian vydává hledat svého biologického otce, podle indicií, které mu zanechala matka.


A můžeme se vrhnout na naši hlavní hrdinku této knihy – Tinu. Prosím pěkně, tak naše milá slečna měla milostnou aféru a proto náhle odešla z práce a i od manžela. Asi to vše nebudu rozepisovat do detailů a stručně vám to shrnu.

Původně si myslela, že ji do hotelu pozval její manžel. Ovšem to byl její kolega, který ji zahrnoval pozorností a komplimenty. Měli spolu poměr na jednu noc, kterého pak litovala.

Její manžel odjížděl na pracovní cesty a nevěnoval ji pozornost, ani s ní nechtěl spát. V průběhu příběhu se dozvíme, že měl nějaký problémek tam dole a jezdil do nemocnice.

Celou dobu se Tina snaží nějakým způsobem zachránit manželství, protože od něj nechce pryč. Navíc zjistí, že mají obrovské dluhy a seberou jim dům. 

Rozuzlení je takové, že celé to na ni ušil její šéf, který do ní byl šíleně dlouho zamilovaný. Údajně popíchnul svého pracovníka, aby to v tom hotelu vypadalo jako aféra. Ale ten kolega ji opravdu chtěl. Také se provalilo, že její šéf rozeslal smsky všem ve firmě ohledně té aféry. A navíc tam byly nějaké zpronevěřené peníze. Tině byla nabídnuta jeho pozice ve firmě.

S manželem to dopadlo také dobře. Uvědomili si, že spolu dostatečně nekomunikovali. Že to byla chyba obou a pokusí se o další pokus. Ke konci knihy, kdy Sebastian odchází, se do domu bude stěhovat Tinin manžel. 


V knize se toho stalo spousta. Nejednou jsem měla otevřenou pusu dokořán. 😀 Ale bylo to skvěle napsané. Nikde žádné omáčky, všude byla nějaká akce. Text mi ani nepřišel chaotický (i když tady to tak možná vypadá). Krásně čtivá kniha, moc se těším na další díly a jsem neskutečně zvědavá, jaké další problémky řeší ostatní sourozenci.

S láskou, M.

21/08/2023 0 Komentář
1 FacebookTwitterPinterestLinkedin
Povídání

Poledance

M. 15/08/2023

Jak jsem se vůbec dostala k poledance? Už mě párkrát napadalo, že by bylo skvělý, se to naučit. Dokonce jsem si i hledala, zda v Pardubicích něco takového je. A ono jo! A dokonce to mám celkem blízko.

Teď mě tak napadá, že jsem si to možná vymanifestovala? Ale kdo ví, že. Každopádně… kolegyňka v práci mi říkala, že už tam jednou chtěla jít, ale měli obsazeno. Pak ji přišel upomínkový email, že znovu otevírají kurz, jestli to chci zkusit. Ani jsem neváhala a hned jim psala email, že bych se do kurzu ráda přihlásila.

Povím vám, že to bylo naprosto skvělé rozhodnutí. Neskutečně mě to baví, chtěla bych toho umět co nejvíc a hned (ale chce to trpělivost a pilný trénink).

Ze začátku jsem měla neskutečný modřiny na kolenou a holeních. Postupem času si tělo zvyká a modřiny se mi objevují jen na místech, kde si tělo ještě není omačkané – jako například vnitřní stehna a podkolenní jamky.

Musím ale přiznat, že nemám zas takovou sílu v rukách a občas to je prostě těžší. Ale vše se dá natrénovat (doufám). Zatím se učíme lehčí točky a některé statické prvky. Ani vlastně nevím, co mi přijde jednodušší.

Jak říká naše trenérka, vše je v hlavě. Stává se nám, že nám něco „nejde“, ale ono to vlastně jde, jen se bojíme to udělat sami.

Kdyby náhodou někoho napadla otázka, jak je to s tyčí. Tak cvičíme na těch klasických, které jsou přidělané do země a do stropu. Jsou zamknuté, aby se nám netočily (jinak se točit můžou). Odemknuly jsme si to zatím jednou a byla to celkem sranda. Některé cviky se dělaly mnohem lehčeji!

Na začátku lekce se vždycky cvičí lépe než na konci. To většinou ztrácím sílu v rukách a navíc se učíme něco nového. A k tomu vlastně tu sílu potřebuju. Dneska jsme se třeba na konci lekce učili šplhat, ale trošku elegantnějším způsobem. No byla to makačka!

Lekcí je 12 celý kurz stojí 2100 Kč. Určitě plánuju pokračovat dál. Jen je škoda, že lekce jsou jednou týdně. S kamarádkou jsme se shodly, že by bylo nejlepší, kdyby to bylo minimálně 2x týdně. Člověk se toho víc naučí a víc si to natrénuje.

Mějte krásný a úspěšný den, M.

15/08/2023 1 Komentář
0 FacebookTwitterPinterestLinkedin
OstatníPovídání

Červenec v kostce

M. 11/08/2023

Krásný den přeji! Řekla jsem si, že bych mohla vrátit zpátky koncept zhodnocení měsíce – co se dělo, měsíční úspěchy nebo naopak nějaká poučení. Myslím, že by to prospělo i mně samotné v rámci nějaké sebereflexe.

Na začátku července jsem se zúčastnila eventu Malá by  Bé Hà, odkaz na článek naleznete ZDE. Takové akce mi přijdou úplně senzační. Poznáte nové lidičky, dozvíte se něco nového a navíc (platí pro některé) lehce vylezete ze své ulitky.

To bych nebyla já, abych nezašla na výborné jídlo. Tyto fotky jsou ze Záložny v Pardubicích (určitě bude další článek Toulky za jídlem, zatím jsou na blogu dvě části, které si můžete přečíst). Měla jsem tam snad nejlepšího moravského vrabce se zelím, jakého jsem kdy jedla.

Pak jsem na víkend byla v krásné Olomouci – článek ZDE. Když jsme tam byli, tak Olomouc vlastně nebyla vůbec přeplněná lidmi. Bylo to senzační, klidné a odpočinkové.

Byla jsem na tanečním soustředění. Je možné, že to třeba moc řeším, who knows. Ale pro mě to byl úplně takový zážitek, kde jsem si víc ujasnila, kdo jsem a co je po mě dobré, a do čeho se zbytečně tlačím. Upozorňuji, že každý den hrála hudba do 2 do rána, což jsem zjistila, že není nic pro mě (nebo to možná bylo i výběrem hudby). Troufnu si říct, že tak 85 % účastníků mělo pod 18 let.

První den jsem absolutně nemohla usnout. Bylo jsem z toho tak neskutečně zoufalá, že mi i slzičky ukáply. Jsem zvyklá chodit spát kolem jedenácté a hlavně usínám s krásným klidem. Tady se tyto podmínky vůbec nesplnily. Kolem 1 ráno jsem to nevydržela a musela si pustila podcast. Usnula jsem opravdu až, když vypnuli hudbu. Takže první den naprostá pecka. Myslím, že druhý a třetí den jsem usínala také maličko později, ale pak jsem byla tak utahaná, že jsem ani ten hluk nevnímala.

Co se týče lekcí… Do úterka to bylo v pohodičce. Pak jsem skoro po každé lekci byla smutná, že nestíhám, nejde mi to a občas jsem to i obrečela. Co tak vím, nebyla jsem jediná, která z toho občas měla špatné nálady. Byly lekce, které mě absolutně nebavily a nešly (což se stalo v úterý, místo toho jsem si četla knížku a šla se opalovat). Dále byly lekce, kde jsem se nechytla vůbec a reálně jsem si tam třeba 2 hodinky tak pohupskávala a snažila se, aby to vypadalo podobně. A pak byly lekce, které byly naprosto senzační a úžasné. Pár jich popíši.

Ještě bych ráda dodala, že se z mého pohledu, lekce dělily na experimentální/free style a lekce, kde se dělaly choreografie.

Jedna z nejúžasnějších lekcí byla taková uvolňující. Vlastně ani nevím, jak ji popsat, museli byste to pravděpodobně zažít. Dělala se cvičení, kde jste neskutečně vystoupili z komfortní zóny a někteří mladší účastníci nebyli na stejné vlně, přišlo jim to vtipné nebo trapné. Museli jste hodně uvolnit tělo a hýbat se, tak, jak chcete, jak tělo chce a nevnímat, že kolem vás je dalších milion lidí. Pro mě je třeba problém při tanci dávat ruce nahoru, jelikož jsem pak ještě víc vidět. Tady se všechno hodilo za hlavu. Váleli jsme se po zemi, ruce létaly vzduchem (samozřejmě, ne doslova), hlava se úplně uvolnila (což bylo celkem osvobozující) a hýbala se vlastně za tělem. Pro mě to byl úplně úžasný zážitek. Ke konci jsme si všichni lehli a chvilku meditovali, jen tak byli. Byla jsem neskutečně uvolněná a „vyzenovaná“ (hah). Vůbec bych neváhala a klidně si to celé zopákla.

Druhá lekce, která byla úplně super, byla experimentální. Také se tam dělala cvičení, která byla mimo moji komfortní zónu. Byli jsme rozděleni do skupinek a jedna stála rozesetá po místnosti a druhá se proplétala mezi nimi a ukazovala jim různé taneční pohyby. Ti, kteří stáli je okopírovali a pak podle toho tančili, dokud nepřiběhl někdo další a nezadal jim nový pohyb. And let me tell you, tak strašně moc jsem se od těch lidí inspirovala! Bylo i hodně poznat, jak má každý svůj vlastní styl a bylo to prostě naprosto B O Ž Í!

Lekce poppingu byla taky neskutečně úžasná. Sice to byly všechno základy, ale tenhle styl tance by mě docela i bavil. A poslední, z čeho jsem byla nadšená byl afro taneční styl. Je to teda hodně (hooooodně) rychlá, takže jsem se u toho ze začátku vztekala, ale nakonec to bylo super. Lekce v tomhle stylu jsem měla dvě.

Lekce bych shrnula jako celkem náročné ale i naučné. Ve čtvrtek nebo v pátek jsem si dokonce natáhla nějaký sval v rameni a pak jsem týden s ním nemohla kloudně hýbat.

Každý večer se pořádaly taneční battly. Já se přiznám, že to je něco, do čeho bych nešla. Ale jim to celkem šlo a vlastně to bylo docela dost hustý pozorovat.

To bych nebyla já, abych se nezmínila o jídle. Nejvíc jsem zbožňovala snídaně. Mám raději slané, takže dva chlebíky s pomazánkou, šunka, sýr, hodně zeleniny, hodně ovoce a vajíčka natvrdo. Prostě la hů dka! Obědy a večeře byly jako z jídelny, což mně osobně nevadilo a celkem mi i chutnalo (asi jsem na jídelny měla štěstí nebo nejsem náročná). Jediné mínus bych dala, že ty jídla byla těžká. Prostě klasická česká kuchyně – svíčková, rajská, guláš, moravský vrabec, houskové knedlíky… Takže to byl docela mazec se takhle nadlábnout a jít tancovat.

Kdybych to měla shrnout úplně celé… Jsem vděčná, že jsem se zúčastnila, naučila s něco nového. Jela jsem poprvé a nejspíš naposledy. Rozvrh byl daný, takže jste většinou šli i na lekce, na které byste nepotřebovali. Možná bych si radši mohla vybrat nějaké workshopy, které mi budou vyhovovat více a bude i větší pravděpodobnost, že mě budou bavit.

Je možné, že to bylo věkovou kategorií účastníků, ale prostě jsem se tam mezi nimi necítila úplně komfy. Možná to bylo i tím, že jsem si přišla jak poleno? Kdo ví.


Další víkend jsem strávila v Kutné Hoře – článek naleznete TADY. Tam bylo také moc krásně, i přes deštivé počasí.

Dále už jen pár random fotografií, které úplně nevím, kam zařadit.

Tady jsem se stavila na nádraží v Costě na rychlou mini snídaňku.

V Praze jsem byla dvakrát. Jednou za kamarádkou a podruhé za sestřenkou. Daly jsme si celkem dobrůtky.

Já kávu ani „kávu“ normálně nepiju jo, ale za poslední měsíc jsem jí měla docela dost. A tohle ze Starbucksu? Docela chápu ten hype, hih. Caramel Latté Machiato.

Tady jsme v Anami restauraci v Pardubicích. Jídlo bylo výborné! Mám to tam ráda. Porce dávají docela velké. Ale dezertíky, které jsou níže, si už znovu nedám. Ježečci byly tvrdší a chutnaly jako kynuté knedlíky s nugátem uvnitř a sezamové kuličky měly také uvnitř nugát. Prostě nic spešl. Dávám 8/10 hvězdiček.

Stavila jsem se u své úžasné kosmetičky na nové obočko.

V Coffee Shop Company na Třídě Míru mají výborné summer drinčíky.

Tady jsem zkoušela novou paletku, kterou mi dala sestra. Stíny jsou fialkové. Tuhle barvu moc nenosím, i když ji mám ráda. Byl to takový výstup z komfortní zóny.

A jako poslední fotku tu mám snídaňku ve skvělém Tymiánu.


Jaký byl váš červenec? Chystáte se někam na dovolenou v srpnu?

S láskou, M.

11/08/2023 0 Komentář
1 FacebookTwitterPinterestLinkedin
Cestování

Kutná Hora

M. 06/08/2023

Jak je z názvu již patrné, dnes bude článek o víkendu v Kutné Hoře. Ačkoliv je od Pardubic blízko, jede se tam vlakem pěkně na prd. 😀 Přestupovali jsme 2x – jednou v Kolíně a jednou v Kutné Hoře na hlavním nádraží, protože jsme jeli na zastávku Město (to už bylo kvůli pohodlí – buď 40 minut chůze nebo 15 minut vlak a 15 chůze).

Ubytovaní jsme byli kousíček od Chrámu sv. Barbory. Měli jsme menší byteček s koupelnou. Přišlo mi to tak akorát, jen mi tam chyběly sáčky na čaj a miniaturky šamponu. Jinak naprostá pohodka – 8/10 hvězdiček.

Navštívili jsme restauraci, která byla doporučena ubytováním – Restaurace Dačický. Jídlo bylo dobré, i když upřímně jsem měla mnohokrát lepší guláš než tady. Tento byl udělaný víc nasladko. Já si dala bramboráčky, ale v menu k tomu měli perníkové knedlíky. Ty byly celkem dobré, ale s gulášem to celé bylo příliš slaďounké. A obsluha, no… zvládli by to i lépe. Za mě spíš takový lepší průměr 7/10.

V restauraci zrovna byla svatební hostina a zpívala jim tam slečna.

Po tom, co jsme přišli z mňamky se zatáhlo a začalo šíleně pršet. A pršelo vlastně až do neděle. Byla tam i televize s klasickými programy, mrkli jsme se na Fantastická zvířata. Řeknu vám, v angličtině to je daleko lepší, hih.

Kvůli dešti jsme toho zas tolik neprošli (i když občas se mračna rozvolnila), ale i tak mám nějaké fotky památek.

Poslední den jsme slušně zmokli. S pár dalšími lidmi jsme se museli schovat u Chrámu a čekali, až přejde ten největší slejvák.

Stavovali jsme se v další skvěle hodnocené restauraci – V Ruthardce. Tady to bylo lepší. Svíčková naprosto výborná, obsluha milounká. Ta si zaslouží 8,5/10 hvězdiček.

Kutná Hora je krásné malé turistické městečko. Určitě doporučuji na výletík. Památky jsou blízko u sebe a je tam spousta restaurací i kavárniček. Občas mi to uličkami připomínalo Jindřichův Hradec. Plánujete výlet do Kutné Hory nebo jste tam už byli?

S láskou, M.

06/08/2023 1 Komentář
1 FacebookTwitterPinterestLinkedin
Knížky

Propast mezi námi

M. 27/07/2023

📖 Propast mezi námi

👤 Tess M. Puffrová

📄 336

🌕🌕🌕🌗🌑


Text obsahuje spoilery!

Hlavní hrdinka Donna pochází z bohaté a vlivné rodiny. Její otec jí nutí pokračovat v baletu a účastnit se společenských večeří, její matka ji nevěnuje pozornost. Balet Donnu vyčerpává a ničí ji nohy. Chce se v životě uplatnit jinak a začne studovat. Má jedinou kamarádku, která žije párty život a okolnímu světu nepřikládá velkou váhu. Její snoubenec neustále pracuje a zanedbává ji ve všech (i těch postelových) směrech. Cítí se osaměle a občas ji napadají myšlenky na konec života.

Sebastian je úplný opak. Musí pracovat, jelikož se snaží živit svoji matku a tři sourozence, které nadevše miluje. Do šlamastiky, ve které se nachází, ho dostal právě Donny snoubenec, jeho úhlavní nepřítel. Sebastian je nucen uklízet v sídle, kde Donna žije.

Donna neví spoustu věcí, které se dějí za oponou. Neví, jak se její snoubenec dostal k tolika penězům. Neví, jak její rodina přišla k bohatství. Netuší, že za vším jsou nelegální činnosti. Sebastianovi z počátku nevěří a myslí si o něm, že není nic víc než chudý kluk. Postupem času se vše mění a oni se do sebe (nečekaně, haha) zamilují.

Tady přichází vtipná část. Protože Donnin snoubenec odjede na 14 dní na pracovní cestu a oni spolu zkusí chodit, aby zjistili, zda to bude klapat. Nastane pár hádek a brečících scén. Ale i tak svatbu nechce s někým, koho nemiluje a kdo se jí nevěnuje.

V příběhu se objeví pár násilných věcí – rozdávají se rány, únos, skoro znásilnění. Pro čtenáře, kteří čtou dark romance books to bude taková spíš oddechovka.

Jak to v knížkách bývá, mělo to šťastný konec. Svatba se nekonala, Donny snoubenec ji chtěl jen kvůli penězům a nakonec, po pár událostech, zmizel. Předtím než utekl, odhalil tajemství ohledně bohatství Donnina otce. Který je btw. mafián. Donna tudíž přišla o většinu majetku. Začala pracovat a učit balet holčičky, které nemají šanci se stát primabalerínami. Se Sebastianem si našli bydlení ve městě a žili šťastně až do smrti.

První polovina knížky byla krásně čtivá a měla rychlejší spád. Druhá polovina mi přišla trošku chaotická a Donna začala být maličko otravná, občas ze sebe dělala až moc velkou chudinku. Chaosem zde myslím spousta náhlých událostí, aby to mělo ještě rychlejší spád a napětí. Takže to někdo může brát naopak velmi pozitivně.

Knížku jsem měla přelouskanou za 3 dny – znak toho, že se četla dobře. Celkové hodnocení je za mě 3,5/5 hvězdiček.


Jaké jsou vaše oblíbené knížky? Máte pro mě nějaká doporučení?

S láskou, M.

27/07/2023 4 Komentáře
1 FacebookTwitterPinterestLinkedin
CestováníPovídání

Střípky z posledních dní

M. 15/07/2023

Krásnou slunečnou sobotu přeji,

dnešní článek je takový všeho mix. Minulý víkend jsem byla v Olmíku na kukandu a jen tak si odpočinout od pardubického ruchu. Měli jsme apartmán v centru Olomouce – Entner Apartments. A musím říct, že byl fáákt krásný! Ručníků spousta, čaje i káva (+kávovar), veškeré nádobí na vaření, krásný design bytečku a lokalita úplná senzace. Dokonce jsme v koupelně měli i saunu. Bylo skvělý mít takové domácí mini wellness. Na tři dny to vyšlo za cca 4 000 Kč. Ubytování velmi doporučuji a dávám 9,5/10 hvězdiček.

Musím se i pochválit za skvělé snídaňky, které jsem chystala.

Byla jsem překvapená, že v Olomouci mají Poe Poe restauraci, tady v Pardubicích nám ji zavřeli. Pizza mňamka, rajčatová polévka úplná fantazie a palačinky byly také famózní!

Tady jsou fotky krás Olomouce, ať vás o ně neochudím.

Dokonce došlo i na nějaké dobroty z Potrefené Husy. Mojito a grilovaný hermelín obalený šunkou se salátkem. Na náměstí zrovna byly nějaké děti, měli reprák a nahlas si zpívali a tancovali, což mi přišlo úplně skvělé a mělo to přesně takové carefree summer vibes.

Pak nastalo pondělí, pracovní pondělí, zpátky do zajetých kolejí plných veder v kanceláři a unavenosti. 😀 V týdnu se vlastně nic extra nedělo, byla jsem na polednce, zašla si pro skvělé Šneky v peci, spala, koukala na anime. Konečně mi vychází druhá série Jujutsu Kaisen a vyšlo i pár dílů Record of Ragnarok (DOPORUČUJU!!). Navíc mám rozkoukané Black Clover, což je taky naprosto senzační anime!

Také mám nové nehtíky – takové barevné summer vibes!

A jeden den se mi povedlo udělat až moc špaget, takže jsem celý den nejedla nic jiného. 😀 A malá ukázka také nesmí chybět.

Jaký jste měli týden vy? <3


Menší info: teď týden nebudou vycházet články, odjíždím na taneční soustředění.

Tak se tu mějte krásně a neuvařte se na sluníčku.

S láskou, M.

15/07/2023 7 Komentáře
1 FacebookTwitterPinterestLinkedin
KavárničkyRestaurace

Toulky za jídlem II.

M. 12/07/2023

Krásný den,

dnes tu máme pokračování toulků. První část si můžete přečíst ZDE. Veškeré restaurace a kavárny se nachází v Pardubicích. Nebudu to dlouze protahovat a vrhneme se na písmenko M. Pod ním se schovává Můj Šálek.

Na fotkách můžete vidět jejich bombastické snídaně. Míchaná vajíčka se šunkou, salátek a chleba s máslem. Druhé snídaně jsou lívance. Tady musím podotknout, že to je věc, která se tam mění a občas jsou dobré a občas se moc nepovedou (jsou třeba víc udělané). Na první fotce je jahodová omáčka a jogurt a na druhé lotus.

A další lívance. Na první fotce jsou znovu s jahodovou omáčkou a pak nutelové. Druhá fotka je starší (tipla bych si léto 2021).

Tady na té fotce můžete vidět carpaccio. Upřímně mi tohle moc nechutnalo, měla jsem i lepší. Kavárna má moc hezké prostředí a výběr z dezertů mají také široký. Kavárnu určitě doporučuji! Dávám 8,5/10 donutků.

Pod písmenkem N se ukrývá Nejen 55. To je jedna z mých oblíbených restaurací. Nejoblíbenější jídlo je vepřová panenka s hříbkovou omáčkou a šťouchanými brambory (na fotce to je hůře vidět). Druhé jídlo je kuřecí steak, grilovaná zelenina, demi-glace a rozpečená ciabatta.

Na další fotce jsou kuřecí řízečky s bramborovým salátek a okurkovým salátkem. A bylo to naprosto výborné! V restauraci mají klasicky stálý jídelní lístek a denní menu. Toto právě bylo z denního meníčka.

Další dobré jídlo byla krémová polévka z kořenové zeleniny a nějaké těstovinky s vepřovou panenkou v rajčatové omáčce. Musím se pochválit, protože tenhle obídek jsem zvládla sama! Porce můžou vypadat malé, ale přijde mi, že jsou tak akorát. Tady jsem si půlku druhého jídla odnášela s sebou.

Burger s mletým masem byl vynikající, hranolky jsem ani nedojedla. Omáčka byla směs majonézy a hořčice. Burger byl pro mě dostatečně velký a byla jsem napráskaná jak blázen. Na druhé fotce můžete vidět kachní prso, švestkovou omáčku a mandlové krokety. To bylo taky naprosto skvělý! Obsluha je vždycky milounká. Celkové hodnocení této restaurace je 9/10 donutků.

Od N přeskočíme na Š, jako Šneci v peci. Tato kavárnička vyrábí skořicové šneky s různými náplněmi a polevami. Řeknu vám, že to je docela lahoda a jeden nestačí! Mám takové tušení, že každý den jsou jiné příchutě. Na obrázku je mini klasický skořicový šnek (upřímně asi můj nejoblíbenější). Vevnitř je skořicová náplň a nahoře nejspíše tvarohovo-jogurtová poleva a posypané skořicí. Velká skořicová rolka je borůvková (mají podobnou i malinovou) – uvnitř se nachází borůvková náplň a poleva je také tvarohová. A poslední mini rolka je tuším višňová a náplň bude nejspíš také višeň.

Sednout v kavárničce jsem si ještě nebyla a jejich milkshake také bohužel neochutnala, takže příště! Každopádně zatím dávám 8,5 z 10 skořicových rolek!

Dostáváme se k písmenku T – Tymián bistro. V Tymiánu jsem byla na kafíčku (čti na čaji, protože kávu spíš nepiju, ale zní to víc cool) a párkrát na snídaňce/brunch. Zatím se mi nestalo, že by mi něco nechutnalo. Fotku mám jen této snídaně. Kde jsem měla tzv. Šakšuk – vejce naměkko, paprika, koriandr, feta a chlebík. Druhá mňamka je smoothie bowl s domácí granolou a ovocem.

Ochutnala jsem tam i výborný bistro burger nebo french toast. Design bistra je také krásný, takový čistý a jednoduchý. Oceňuji 9/10 donutky.

Jsme u písmenka U – jako restaurace U Lva. Úplně na první pohled mě zaujalo obrovské akvárium, které je vbudované do baru. Na obrázcích můžete vidět vynikající kuřecí rarášky (vlevo) a kuřecí řízečky (vpravo) s bramborovou kaší a salátkem. Takové klasické výborné obědové jídlo.

Na dalších fotkách jsou dezertíky. První fotka bylo čokoládové brownie (asi), ale chutnalo jako klasický perník.

A dalším dezertem jsou lívanečky, které byly vynikající, jen moc malinké. Vážně doslova sladká tečka. Myslím, že cenově tahle restaurace patří k těm více přijatelným. Skvělé jídlo za skvělé ceny. Hodnotím 9/10 donutků.

Poslední podnik odpovídá poslednímu písmenku abecedy – Z. Záložna Restauarnt se nachází na Pernštýnském náměstí. Již jsem tam ochutnala holandský řízek s kaší, vepřovou panenku s fazolkami, slaninou a pepřovou omáčkou i noky s kuřecím masem, špenátem a sýrovou omáčkou. Všechny jídla byla naprosto výborná! Takže zatím také hodnotím 9 z 10 donutků.

Doufám, že se dnešní článek líbil a určitě se můžete někdy v budoucnu těšit na nějaký podobný. Jen budu muset nahromadit další fotky. 😀 Určitě mi dejte vědět, zda vás zajímá nějaká restaurace v Pardubicích, kam bych mohla zajít a omrknout to!

S přáním slunečného dne,

M.

12/07/2023 0 Komentář
0 FacebookTwitterPinterestLinkedin
Povídání

Event Malá by Bé Hà

M. 09/07/2023

Krásný pohodový den,

dnešní článek bude takový menší souhrn mých pocitů a dojmů z eventu Malá by Bé Hà. Musím se teda pochválit, protože jsem tam jela úplně sama. Cestu vlakem jsem zvládla na jedničku, koupila lístek na metro a vyrazila směr Holešovice – Chapter.

Byl dán dresscode – buď summer vibes outfits nebo zelená. Vtipné bylo, že jsem hned v Pardubicích na nádraží potkala slečnu v zeleném tričku a říkala jsem si, jestli také jede do Prahy, ale přišlo mi to ještě brzo, dělat nějaké závěry (ano, pak jsem ji tam potkala). Přišlo mi naprosto skvělé a úžasné, že se tam sešlo tolik lidí v zeleném oblečení.

Když jsem vystoupila v Holešovicích, viděla jsem dvě slečny v zelených šatech. To už jsem si řekla, že ty nejspíš půjdou stejným směrem. A taky že ano!

Při příchodu jsme dostali provázky na ruku – zelený (přišla jsem sama) a béžový (přišla jsem s někým). Podle těchto náramků jsme se pak dělili do skupin na workshopy. Všichni jsme obdrželi dárkovou tašku od BrainMarket, ve které byly samé dobré věci!

Karamelový protein, který jsem ještě nechutnala, buenella byla celkem mňamka (vážně chutná jako krém z buena), granola blueberry cheesecake chutnala jako klasické ovesné vločky s kokosem a tyčinka je taková hutnější Margotka. Dále v balíčku byl green mix a vzorek 4 kapslí S-Acetyl-L-Glutathione (neptejte se, nemám nejmenší tušení, co to je – proto tam máte odkazy <3).

Na eventu byly i dobrůtky od Wild & Coco. Nejvíce jsem se zamilovala do kokosového jogurtu s příchutí višní a granoly z quinoi a jahod. To bylo vážně, vážně moc výborný a silně uvažuji, že si granolu pořídím i domů.

Také na akci byla Magu kombucha. Musím říct, že kombuchu mám celkem ráda a už jsem jich pár ochutnala (čtěte jako, jsem lína si jí doma „pěstovat“ sama). Ochutnala jsem asi 3 druhy. Dvě byly se zázvorovou příchutí – Mystic Red (zas tolik mi nešmakovala), GingerRave (ta byla o něco lepší) a nejvíce mi chutnala příchuť Heart Beet (červená řepa).

Když jsme tam přišli, byl tam přichystaný raut – sýry, šunky, zeleninka, ovoce, pečivo, humus, tofu, tempeh a jiné dobrůtky. Něco málo jsem ochutnala a seznámila se u toho se skvělou dušičkou, Evelínkou (úplně roztomilé a nádherné jméno!). Spolu jsme tam byly na všechny workshopy.

První mluvila Míša – úvod, jak vše vzniklo a proběhl i launch mikiny, které má krásnou krémovou barvu a nejvíce se mi líbil nápad s nápisem schovaným v kapse, který vidíte jen vy. Mikinu jsem si nekoupila, jelikož bych ji neunosila.

Dále proběhl workshop breathwork s Eliškou Ehrenbergerovou. Eliška pořádá Wim Hof kurzy pro ženy – dech a otužování. Na tenhle workshop jsem se neskutečně těšila a bylo to poprvé, co jsem na něčem takovém byla. Upřímně by mi nevadilo absolvovat takový kurz (možná časem, kdo ví). Měli jsme zkrácenou verzi. Hluboké nádechy do plic nosem a dlouhé výdechy pusou. Pak se dech zadržoval a myslím, že se čas zadržení dechu prodlužoval. No, někde v polovině se mi trochu motala hlava (což je prý normální). Ale jinak to byl pro mě úplně senzační zážitek! Doporučuji všemi deseti!

Jediné, co mě trošku mrzelo a myslím, že jsem nebyla jediná, bylo jídlo. Jak to jen říct, byli jsme tam přes oběd, tudíž jsem očekávala trochu víc jídla. Po tom rautu, kde byly asi čtyři velká prkénka dobrot, už nic dalšího nebylo. Takže je pravděpodobné, že tam chodilo 154 lehce hladových osob. Magu doplňovali, což bylo moc fajn, ale mňamky bych si dala radši (you know me).

Další workshop byla přednáška úžasné Markét Gajdošové – výživové koučky. Utvrdila jsem se v tom, že Markét ví, o čem mluví a hovoří o tom s naprostou vášní, do které vás vtáhne také. Na její přednášku bych si šla sednout klidně na tři hodiny s poznámkovým bločkem! Jinak Markét má i svůj podcast o výživě a zdravém životním stylu.

Mám dvě zajímavé informace, které Markét říkala. Jedna z nich je ta, že je lepší se najíst klidně i půlhodinu před spaním, než jít spát s pocitem hladu. A je úplně normální a vlastně i žádané, že žena v období menstruace (i před) zvede svůj příjem stravy (moc ráda bych vám to řekla víc odborněji, ale bohužel). Jelikož se tělo připravuje na větší výdej energie. Vlastně to dává i docela smysl, že? Další rozdíl mezi ženským a mužským tělem (ale o tom někdy příště).

Podtrženo sečteno, jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí tohoto prvního velkého eventu. Zároveň jsem zjistila, že mě celkem baví takovéto akce a workshopy a že bych pravděpodobně měla začít jezdit častěji. Do Prahy se dostanu, metrem to očividně taky zvládnu, takže jsem v pohodě. 😀

Zkoušeli jste někdy Wim Hof breathwork nebo praktikujete nějaké jiné dechové cvičení? Věnujete se nějak aktivně výživě nebo intuitivnímu stravování? Protože moje zkušenosti jsou vlastně jen z téhle akce a ráda bych se dozvěděla víc.

Za vaše komentáře budu moc ráda! <3

S láskou, M.

09/07/2023 0 Komentář
1 FacebookTwitterPinterestLinkedin
Příběhy

Kouzelný les

M. 07/07/2023

Běžím hustým lesem. Skrz koruny stromů proniká lehký sluneční svit. Běžím bosa. Má chodidla se dotýkají neskutečně měkkého mechu, je to jako chodit po tom nejchundelatějším koberci. Běžím lesem a vnímám vůni borovic. Zpoza stromů mě sledují různá zvířata. Běžím lesem a cítím se šťastná.

Neotáčím se. Nebojím se. Před sebou vidím ten nejmohutnější strom, jaký jsem ve svém životě kdy viděla. Sluneční paprsky dopadají na korunu stromu. Vypadá to úchvatně. Zadržuji dech. Nechci o tak krásný moment přijít. Zpomalím. Po měkkém mechu pomaličku dojdu ke stromu. Nejsem zde sama. Cítím, že mě něco, nebo spíše někdo, sleduje. Nebojím se. Usměji se na obrovský strom. S radostí ho pozdravím a ukloním se. Zvířata začínají vycházet ze svých úkrytů. Přicházejí blíže a blíže. Nebojí se mě. Na větve stromu se snesla třpytivá světélka. Vypadají jako světlušky. Směji se na ně. Je to kouzelné. Nechci odtud pryč. Cítím se zde šťastná.

Jedno ze světélek mi přilétne ke tváři. Po důkladném zaostření zjišťuji, že to ani zdaleka není světluška. Viděli jste pohádku s názvem Zvonilka? Tak přesně tohle malé světélko je také maličká víla. Třepetá světle fialovými křidélky a vesele se na mě usmívá. Na hlavičce má maličký květinový věneček ze sedmikrásek a šatičky vypadají jako lipové listí s kousky kůry. Je to neuvěřitelné. Kde to jsem?

Vzhlédnu nahoru do koruny stromu na ostatní maličká světélka. Teď už je vidím! Vidím je všechny! Všechny maličkaté víly a skřítečky. Tečou mi slzy. Slzy radosti. Otírám si je z tváře hřbetem ruky a mávám na ostatní přítomné bytůstky. Víla přede mnou promluví.

„Čekali jsme na tebe! Karlička, jméno mé!“ Zvesela se víla zachihotala.

Koukám na ni s udiveným výrazem ve tváři. „Čekali jste na mě?“

„Ano! Na tebe, Hedvičko!“

„Ty znáš moje jméno? Jak?“

„Samozřejmě! My všichni víme, kdo jsi. Konečně jsme se tě dočkali! Pojď, ukáži ti náš Lípáček!“

„Lípáček?“

„Tak říkáme našemu nejstaršímu, má tu přezdívku velice rád!

„Komu nejstaršímu?“

Karlička se směje a malinkým prstíčkem ukazuje na obrovskou lípu přede mnou. „No přeci tomuto stromu!“

Neprotestuji a pomalinku následuji létající třpytivou bytůstku. Začínají se kolem mě sletovat i další zvědavé víly. Některé mi nadzvedávají pramínky vlasů, jiné se mě pokoušejí dotknout. Jsou zde i odvážlivci, kteří si mi sedli na rameno či hlavu. Obcházíme strom. Opravdu je neuvěřitelně obrovský!

Bezhlavě ze mě vylétla otázka. „Kdo jste?“

„Létající myšky!“ Odpoví se smíchem skřítek na mém rameni.

„Ty jeden! Neškádli ji!“ Okřikuje ho víla sedící na jedné z větviček stromu.

„Nevšímej si jich.“ Odvětí víla, které se z ničeho nic objevila vedle mého levého ucha. „Jsme lesní víly, skřítci, nymfy, stvoření. Můžeš nás pojmenovat, jakkoliv ti přijde vhodné. Převážně obýváme tento strom, ale najdeš nás všude.“

„Hm… jak dlouho tu žijete?“

„Dlouho.“ Se lehkým úsměvem odpoví.

Dívám se na ní a přemýšlím, zda je vhodné klást otázky, které mě napadají. Mezitím jsme se dostali na druhou stranu stromu.

„Tak, teď můžeš jít dovnitř.“ Zapiští Karlička.

„Dovnitř?“ S údivem na ni civím.

„Ano, pokud vidíš dveře, můžeš vstoupit.“ Přidává se do hovoru víla na mé levé straně.

„Dveře?“ Nechápu. Stromy mají dveře?

„Ty hloupoučká! Pořádně se podívej!“ Křičí na mě skřítek z koruny stromu.

A tak poslechnu. Dívám se na strom. Nic nevidím. Myslím, že uběhly už minuty. Oči si mohu vykoukat a stále nic.

„Já je prostě nevidím!“

„Zkus tomu uvěřit. Zkus na malou chvíli uvěřit, že i stromy mohou mít dveře. A dokonce mohou vypadat jakkoliv!“ Zkouší mě jemně pobídnout Karlička.

Zavřu oči. Zhluboka se nadechnu. „Fajn. Proč by stromy neměly mít dveře, že?“ Znovu otevřu oči a dívám se na kmen stromu. Jak by mohly vypadat takové dveře? Určitě dřevěně. Možná se po nich bude plazit nějaký plevel? Budou mít mechovou kliku! Budou menší než naše dveře a budu se muset skrčit. Začala jsem se usmívat při představě takových dveří.

Stojím někde uprostřed hlubokého lesa. Z koruny stromu na mě hledí třpytivé víly. Stojím tady a hledám dveře. Stojím a pomalu začínám zoufat, že je ani na druhý pokus neuvidím.

Už už to chci vzdát. Když najednou, se mi před zraky objeví zarostlá dvířka velikostně pod prsa s mechovou klikou.

„Já je vidím! Vidím je! Vážně tam jsou!“ Radostně volám na víly.

Karlička se začne radostí výskat. Některé víly se smějí, jiné tleskají.


Jste zvědaví, co je za dveřmi?

07/07/2023 2 Komentáře
1 FacebookTwitterPinterestLinkedin
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • …
  • 15

O mně

O mně

Zdravíčko!

Jmenuji se Michaela, většinou mi všichni říkají Míša, ale nebráním se nějakým cool bombastickým přezdívkám. Zbožňuju, když nemusím nikam spěchat, snažím se dělat věci tak, jak zrovna cítím. Jsem fanoušek fantasy knih, anime, pěstování rostlinek a spirituality. Moc ráda tvořím, píši a fotím, i když si v tom přijdu jako amatér. Ale cvičení dělá mistra, že? 💜 Pro případnou spolupráci mě můžete kontaktovat níže.

Kontakt

Instagram Pinterest Email
Červen 2025
Po Út St Čt Pá So Ne
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30  
« Pro    
  • Instagram
  • Pinterest
  • Email

@2019 - All Right Reserved. Designed and Developed by PenciDesign


Zpět na začátek