Autor

M.

OstatníPovídání

Karmické zákony

M.

Na toto téma naleznete určitě spoustu článků, ale řekla jsem si, proč to i tak nenapsat a nepřipomenout si to? Pro někoho to může být novinka, někdo si udělá opáčko. Třeba to k někomu přijde ve chvíli, ve které to potřebuje pro pochopení.

Pro upřesnění, co vlastně znamená KARMA. Je to zákon akce a reakce = každá důsledek má svou příčinu.

Karma = lekce

Karmu si také dost pravděpodobně přenášíme z minulých životů. To znamená, že někteří z nás musí zde, právě teď, splatit karmický dluh a tzv. sekat dobrotu.

Četla jsem, že karmický dluh/karmickou zátěž lze získat ze jména i data narození. Na internetu naleznete tabulky, jak se k tomu dopátrat.

Definice

Wikipedie popisuje karmu takto: „Karma (sanskrt) nebo kamma (pálí) v buddhismu označuje etický přírodní zákon příčiny a následku, čin vykonaný se záměrem nebo vědomým motivem a odpovídající následek tohoto činu, postihující zpětně aktéra samotného. Zjednodušeně řečeno podle této doktríny egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí. Z buddhistického pohledu neznamená karma „osud”, ale může být přeložena jako „čin” nebo „příčina a následek”.“

V Buddhismu je karma vysvětlována nějak takto: „Vše, co konáme svým tělem, řečí a myslí, bude mít odpovídající následek. Každý čin, dokonce i ten nejmenší, má následky. Karma nemůže být zničena časem, ohněm ani vodou. Karma se nerozkládá jako vnější věci, ani nepřestává účinkovat. Její moc se neztratí do té doby, dokud nedozraje, a může dozrávat i několik životů. Lamové říkají, že trocha jedu může způsobit smrt a malé semínko může vyrůst ve velký strom.“ (zdroj)

BUDDHA pravil:

„Nepřehlížejte záporné činy jenom proto, že jsou malé; sebemenší jiskra může spálit stoh sena velký jako hora.“

„Nepřehlížejte malé dobré skutky a nemyslete si, že z nich neplyne žádný užitek; dokonce i malé kapky vody nakonec naplní velkou nádobu.“

Takže víte, jak máme občas tendenci si říkat, že jsme k ničemu a nezáleží na nás? I malé skutky se počítají. Jakýkoliv úsměv či pomoc zlepšuje druhým den.

Mně třeba dnešní ráno zpříjemnila obsluha v kavárně. Slečna byla tak skvěle příjemná a pozitivní! <3 Zamyslete se, co nebo kdo vám dnes udělal radost?

ZÁKONY

Zákon první – VELKÝ ZÁKON

Cokoliv vyšleme, to se nám vrátí – myšlenky, vibrace, emoce.

Co je uvnitř se dostává na povrch = jako ozvěna.

Přemýšlejte, jak o sobě mluvíte, co si o sobě myslíte a co máte uvnitř sebe. To vše odrážíte do okolí. Pokud chcete prožít život v lásce, míru a harmonii, nemůžete v sobě mít nenávist, konfliktnost a chaos

„Co zaseješ, to také sklidíš.“

Zákon druhý – ZÁKON TVOŘENÍ

Jsme aktivní účastníci života. Měli bychom si jít za svým a začít činit. Nic nám do klína nespadne jen tak.

Nečinnost nás nikdy neposune dál. Nestačí si jen správně přát, musíte vyvinout aktivitu, abyste svých cílů dosáhli.

Zákon třetí – ZÁKON POKORY

Abychom se posunuli, byli úspěšnými -> musíme s pokorou přijmout to, kde se právě nacházíme, co právě máme.

Každý máme svou vlastní zodpovědnost za svůj život. Můžeme změnit energii, kterou vysíláme.

Snaha o dokonalost a přehlížení dosažených úspěchů, vám ze života bere spokojenost.

Zákon čtvrtý – ZÁKON RŮSTU

Změna se vždy odehrává na mentální/vnitřní úrovni. Měníme sebe, ne lidi kolem sebe.

Pokud chcete, aby se k vám ostatní chovali jinak, změňte své chování k nim. Nebo to může být i signál toho, že do vaše života již dále patřit nechtějí/nemají.

Zákon pátý – ZÁKON PROPOJENÍ

Vše souvisí se vším. Vše ve Vesmíru je propojeno.

To jak sami se sebou zacházíme, zacházíme i s druhými lidmi. Zacházejte se sebou s respektem a láskou! <3

Vše zlé je pro něco dobré. Mnohdy si musíme počkat na to, než pochopíme, proč se nám určité věci v životě staly.

Zákon šestý – ZÁKON ZODPOVĚDNOSTI

Vše, co se nám v životě děje, je do jisté míry naše zodpovědnost. Vnitřní svět se odráží do toho vnějšího.

Náš život je naše zrcadlo. Vše, co se mi děje, se děje proto, že to dovoluji. Přestaňte se obracet do role oběti.

Souvisí s tím naše podvědomá úroveň mysli.

Osud míchá karty, ale my hrajeme.

Zákon sedmý – ZÁKON ZÁMĚRU

Údajný multitasking je nesmysl. Nelze sedět na dvou židlích zároveň.

V daný okamžik se můžeme plně soustředit jen na jednu věc/myšlenku/emoci.

Zákon osmý – ZÁKON ODDANOST IA PROKÁZÁNÍ

Přijdou momenty a situace, kdy Vesmír bude testovat naše nové názory/víru/myšlení. Postaví nám do cesty různé překážky a my musíme prokázat, že to, co si myslíme a říkám i děláme.

Zákon devátý – ZÁKON ZMĚNY

Znáte ten pocit, že se vám některé situace opakují? Tak je to proto, že jste se dosud pořádně nepoučili a nezměnili jste to. Tyto situace se budou opakovat tak dlouho, dokud něco neuděláte jinak.

Zákon desátý – ZÁKON TADY A TEĎ

Žít v přítomném okamžiku. Tento okamžik je to jediné, co právě teď máte.

Když vám Vesmír naservíruje citrony -> udělejte z nich limonádu!

Zákon jedenáctý – ZÁKON TRPĚLIVOSTI A ODMĚNY

„Dočkej času, jako husa klasu.“

Vše si žádá svůj čas. Vše se vrátí. Vesmír rád věci doručuje v pravý okamžik (proto si občas dává na čas, hah).

Zákon dvanáctý – ZÁKON VÝZNAMNOSTI A INSPIRACE

Každá naše malá akce má vliv na druhé lidi, na Svět.

Každý z nás je velmi, velmi důležitý.

Když se cítíš pod psa, běž a udělej něco krásného pro ostatní. Věř, že se ti to pak jednou v dobrém vrátí.

.

Posílám lásku! M.

.

PS: Berte toto jako mé výpisky. Samotná jsem stále občas překvapená a nechci si určité věci z těchto zákonů připustit. Mě osobně čeká velká kupa práce.

PS2: Baví vás takové články? Jaká témata by vás případně zajímala?

0 Komentář
0 FacebookPinterest
CestováníVýlety

5 dní v Belgii

M.

Náš výlet do Belgie započal 2. 2. 2022. Celkem kouzelné datum že! A trval do 7. 2. 2022.

Někteří jste si již mohli všimnout na mém Instagramu záplavy fotek z Belgie. S radostí vám zde sepíšu krátký článek plný fotek, jak jsme se měli a kde jsme všude byli.

Přiletěli jsme na letiště, které se jmenuje Brussels South Charleroi. Upřímně jsme si oba mysleli, že to je letiště v Bruselu. Bohužel toto letiště je od Bruselu vzdálené hodinu vlakem a skoro 3 hodiny od místa, kde jsme měli zůstávat.

Těch pět dní jsme byli u tety od přítele, která v Belgii žije cca 20 let. Tudíž nám odpadly náklady na ubytování a víceméně i stravu.

Dejme tomu, že budeme den naše příletu počítat jako den nula. 😀 První den pršelo a procházeli jsme se po okolí, kde teta bydlí (viz fotka). Podle mě mají celkem dost dobrou polohu. Vlakem to je do okolních velkých měst kousek. A autem to je ještě rychlejší. Úplně dole na obrázku můžete vidět, kde je Charleroi – letiště.

Co mi přišlo zajímavé, že vlaky nemají místenky. Prostě si sednete, kde je místo a nikdo vás z něj nemůže vyhodit. Také ukazují v aplikaci i minutové zpoždění. A spousta vlaků má i dvě patra. Myslím, že u nás takové vlaky také občas jezdí. Nebo se pletu?

Moc se mi líbily domečky, které tu mají.

Druhý den jsme jeli vlakem do Antverp. Moje první dojmy byly, že to je taková větší Praha. Neprošli jsme to ani celé, jelikož pršelo, docela foukalo a já jsem navíc byla nachlazená. I když mě to na jednu stranu mrzelo, na druhou stranu jsem ráda, že jsem nepromrzla víc. V Antverpách jsme se stavili do italské restaurace a dali si čaj a nečekaně pizzu, která ale byla moc výborná! Byly jsme omrknout také chinatown, kde jsem si v obchůdku koupila a poprvé vyzkoušela mochi. Přiznám se, že nevím, zda mi chutnají či nikoliv.

Třetí den byl den jako stvořený pro výlet do nádherného města jménem Gent (čti chent). Svítilo sluníčko a krásně dobíjelo energií. Po prvním výletu do Antverp jsem si chvíli říkala, jaký má smysl cestovat, jestli každé město bude vypadat podobně… A bum. Celkem jsem se zamilovala do Gentu. Možná to bylo způsobené i počasím. Architektura nádherná. Lidé milí a usměvaví. Uličky krásné. Centrum se točí kolem řeky. No, co vám budu povídat, těším se, až se tam mrknu znovu a víc si to projdu a počkám si na ten krásný západ slunce v centru Gentu!

Taky jsem tam poprvé zaperlila svoji angličtinou a zeptala se v kavárně pána, zda mají zelený čaj nebo něco tomu podobného. A že vyzkouším na jeho doporučení macha latté s kokosovým mlékem, které mě nakonec tolik neuchvátilo. A navíc nejsem moc velkej fanda kokosu. 😀 Ale pán byl moc milý, zeptal se nás, odkud jsme a že před námi si objednávala také paní z Česka.

Čtvrtý den bylo ošklivo. Liják jak z konve, vítr skoro zboural dům a občas podle mě byl slyšet i hrom. Tento den se nesl v duchu relaxace, odpočinku, pití čaje, čtení a dívání se celý den na seriály a filmy. Tento den jsem si taky docela užila upřímně.

Pátý den, v pondělí, nás přítelova teta hodila na vlak a celý den jsme strávili v Bruselu. Řeknu vám, že tohle město se mi líbilo ze všeho nejméně. Přiznám se, že jsme se nebyli podívat například v Atomiu. Ale myslím, že by to můj názor nijak nezměnilo. Jediné nejkrásnější místo bylo náměstí. Některé uličky byly prázdné a plné zavřených/neprovozních obchodů. Všude se něco přestavovalo. Je zde i spousta bezdomovců. Viděli jsme celou rodinu, dokonce i malé dítě.

Stala se nám taková vtipná věc. Šli jsme si sednout a přítel vybral takový bar (který se mi vůbec nelíbil, ale už se mi dál hledat nechtělo). Samozřejmě můj milý měl jen peníze na kartě a nevybírali jsme eura. Objednali jsme si a zjistili, že karty neberou. Pecka, takže prostě přítel zajde vybrat. Po chvíli přítel řekl, že máme problém, že nemáme peníze. Slečna ho navedla na bankomat, který byl vzdálený prý 2 minuty. Dala jsem mu radši i svůj telefon, protože nemá data, tak aby mohl najít ten bankomat.

10 minut uběhlo. 20 minut uběhlo. Já už ani nevěděla, kam mám koukat a jestli mám být vůbec ve stresu. Barmanka si povídala s nějakým pánem francouzsky. Bohužel jsem rozuměla skoro nula nula nic. Ale pochopila jsem, že nemáme cash a že by si nedovedla představit být v naší situaci. Skoro po půl hodině se přítel vrátil s tím, že mu nešlo vybrat a to oběhl tři bankomaty. Slečna nám řekla, že to je v pohodě a můžeme jít. Což jsem se na ni nevěřícně dívala. Ale dali jsme si vodu a čaj, takže to vlastně tak hrozné nebylo. Poučení pro příště: Berte si všude hotovost! 😀

Kolem čtvrté hodiny jsme nasedli na vlak a jeli hodinu na nádraží do Charleroi. Z nádraží to byla další půlhodinka na letiště, kde jsme čekali asi necelé tři hodiny na náš let.

Malinko mě mrzí, že jsme nestihli zajet do města Bruggy. Prý je to nejkrásnější město v Belgii. Takže se moc těším na léto, až se vrátíme a objedeme to, co jsme nestihli! <3

PS: Byli jste někdy v Belgii? Láká vás to? Kam se chystáte do zahraničí tento rok?

10 Komentáře
0 FacebookPinterest
Povídání

Leden v kostce

M.

Dnešní článek bude spíše povídací – jak vypadal můj leden v tomto novém roce.

Škola a stres

Začátek ledna byl pro mě víceméně o škole. Většinu zkoušek jsem zvládla na první pokus. Musím se ale přiznat, že předmět pravděpodobnost a statistika mi úplně nesedl. Organizačně to profesoři také úplně nezvládli. Je pravda, že kdybych se víc hecla a učila, tak to zvládnu. Přijde mi, že se se mnou celý minulý rok táhl stres, o kterém jsem si myslela, že není tak velký. Všechno to pak vybublalo právě při učení na zkoušky – že to nezvládnu, co si druzí pomyslí, když si budu o půl rok studium prodlužovat, co vlastně v životě chci dělat…

Nevím, jak a kdy se to přesně stalo, ale něco se ve mně zlomilo. Smířila jsem se s tím, že budu prodlužovat a dokonce mi přijde, že to pro mě je lepší, co se stresu týče. Rozhodla jsem se nestresovat kvůli škole, kde se stane velké prd, když si prodloužím. Na jaře mi odpadne spousta stresu z učení na státnice. Můj plán je následující: stoprocentně zvládnout zkoušky za letní semestr a zkusit napsat bakalářku do dubna (když to nestihnu, nic se neděje, zvládnu to po zkouškách do června), v zimě si zopakuju jeden předmět a budu se moct průběžně učit na státnice, které bych chtěla dělat v lednu. Takhle, když si jsem si to napsala, úplně se mi ulevilo. Navíc v tom nejsem sama, kdo bude prodlužovat, což mě také maličko těší.

Od prosince jsem měla i problémy se zažíváním – nafouknuté a bolavé břicho, občas mě přepadla úzkost nebo nával horka. Ze začátku jsem to přisuzovala vysazení antikoncepce. Byla jsem i u doktora, který mi řekl, že je vše v pohodě a mám jen přestat jíst nadýmavé potraviny. To se nelepšilo. Dokonce jsem se snažila omezit mléčné výrobky. Snažila jsem se i omezit bílé pečivo nebo ho nejíst vůbec. Nic mi nepomáhalo. A vlastně po tom, co jsem se rozhodla se nestresovat školou, se mi tak obrovsky ulevilo! Ani jsem neměla tušení, že mi takhle zle může být ze stresu (primárně ze školy).

Příběh Štěpán a nezemšťané

Jeden z mých zápočtů bylo napsat příběh. Jelikož mě takovéto věci baví, vzala jsem si předmět Tvůrčí psaní z filozofické fakulty. Jinak studuji na ekonomické fakultě. Také jeden z problémů, který budu řešit až dodělám bakaláře – zda mě to vůbec baví, zda v tom pokračovat nebo se dát na něco úplně jiného. Ale o tom zas jindy.

Příběh jsem dávala sem na blog tak si ho ZDE můžete přečíst. Příběh vznikl z abstraktního obrazu, který nám profesor dal v hodině. Viděla jsem v něm přírodu a takovou divnou fazoli, která se mi tam vůbec nehodila. Voala, vznikl z toho příběh, který je lehce komický a lehce vážný. Tak mi určitě dejte vědět, zda byste chtěli víc takových krátkých příběhů nebo třeba nějaký na pokračování.

Prokrastinace a seriály

To bych nebyla já, aby v mém životě nefigurovala prokrastinace. Většinu seriálů jsem zvládla shlédnout za den. Seriály, na které jsem se dívala můžete najít ZDE. Je tam žánr sci-fi, komedie, drama a reality show. Nebo se můžete podívat na takový spíše vzdělávací seriál v oblasti s názvem Love, Sex & Goop.

Vzpomněla jsem si ještě na jeden film, který jsem viděla. Jmenuje se The Wisdom Of Trauma. Na dokument se můžete podívat na oficiálních stránkách thewisdomoftrauma.com. Stačí darovat částku, kterou chcete, můžete i 1 dollar, a ono vám to zpřístupní film.

„Hlavní protagonista filmu Dr. Gabor Maté je kanadský lékař maďarského původu, proslulý odborník na závislosti, trauma, jeho léčení a vývoj osobnosti v dětství. Ve filmu nabízí nový pohled na svět, v němž žijeme, i na nás samotné. Gabor Maté je ale hlavně nesmírně moudrý a laskavý člověk, který se nebojí mluvit o svém vlastním traumatu, stigmatizaci a o svém závilostním chování. Místo odsuzování, potlačováním symptomů a stanovováním diagnóz, Gabor Maté se snaží porozumět příčinám, z nichž ve zraněné lidské duši vzniká znepokojivé chování a nemoci. „

Za mě to je něco, co by měl každý vidět. Jsme zas u toho, jak se na nás přenáší vzorce chování rodičů, na které se přenášelo toto chování od jejich rodičů. Jak traumata, která v sobě dusíme či o nich vědomě nevíme, způsobují takovéto vážné problémy a dostává lidi do neřešitelných situací, kdy nevědí, jak z toho ven. Každý reaguje na určité situace jinak. S někým to ani nehne a někomu to rozsype svět. Přiznám se, že jsem skoro celé dvě hodiny (tak dlouhý je dokument) proplakala, cítila jsem úzkosti, nevěděla, co si mám myslet. Je to hodně silný dokument. Stáhla jsem si od něj další dvě knihy, které mě neskutečně zajímají. Tak jsem zvědavá, jak se po nich budu cítit.

zdroj: pinterest.com

Stahuj knihy zdarma

To mě přivádí k další myšlence. Našla jsem stránku, která se jmenuje Z-Library. Je to elektronická knihovna, kde najdete všechny žánry knih – fantasy, sci-fi, lechtivé knihy, detektivky, seberozvoj, manifestace a spoustu dalšího. Když se zaregistrujete, můžete si stáhnout až 10 knih za den zdarma (pdf, epub). Jen chci upozornit, že knihy jsou pouze v angličtině. Moje angličtina není nijak úžasná (teoreticky mám úroveň B2). Některé příběhové knihy jsou pro mě těžké v aj, například moje oblíbená autorka Sarah J. Maas. To si musím počkat na česká překlady, protože bych si četbu v angličtině ani neužila.

Snowboard

V lednu se konalo i pár procházek a byla jsem konečně po dvou letech na svahu na snowboardu. Byli jsme v Černé Hoře. Zprvu se mi nechtělo, přítel mě musel přemlouvat. Bála jsem se, že mi to nepůjde a budu se akorát vztekat. Opak byl pravdou. Nepadala jsem skoro vůbec. Teda až na předposlední jízdu, kdy jsem už nemohla. Svaly mě bolely, sněžilo a jehličky zmrzlé vody mě bodaly očí (nedržely mi brýle). No prostě jsem toho pak měla už plné kecky. Ale jinak to bylo naprosto super a už se těším na další! Jezdíte rádi lyžovat nebo jezdíte na snowboardu?

Únorové plány

Druhého února odlétáme s přítelem na 5 dní do Belgie. Neskutečně se těším a zároveň jsem trošku nervózní. Bude to můj druhý let a bereme si JEN batůžky. Doufám, že budeme hodně ťapkat po Bruselu. Snad se podíváme i do Antverp a Gentu. Dokonce jsem si udělala takového malého průvodce, kam se chci v jakém městě podívat. 😀 Budu se snažit hodně fotit, takže se můžete těšit na článek! Budu přispívat i hodně na Instagram (doufám!), tak mě můžete sledovat i tam – vrabcm.

Moc mě zajímá, jaký jste měli leden vy? Jak jste se poprali se začátkem nového roku? Máte nějaké úžasné plány na únor?

Posílám lásku! M.

1 Komentář
0 FacebookPinterest
Filmy & seriály

Netflix&Chill – lednová edice

M.

Leden byl plný učení a občasných dnů prokrastinace (čti opačně). Přiznám se, že mi chvilku trvalo než jsem si vzpomněla na většinu seriálů, které jsem viděla. Všechny jsem stihla zhlédnout za den.

Pokud chcete víc tipů na seriály Péťa má výběr na Instagramu a poslední dobou přidává často nějaké tipy! <3

Asi jako první seriál tohoto roku je Emily in Paris druhá řada.

Upřímně se mi první série líbila více. Ale druhá řada je také skvělá. Občas mě vytáčí, jak je Emily nešikovná a snaží se urputně napravit svoje chyby. Holka by se měla snažit spíše vyvarovat takovým chybám. Ale chápu, že je to schválně. V této řadě se rozjede také více drama. Nečekaný spoiler je, že se můžeme těšit na třetí řadu. 8/10

Drž se blízko je neskutečně napínavý seriál. Jsou zde vyšetřované vraždy a postupem času se odhalují i tajemství postav z jejich minulosti. Do poslední chvíle jsem neměla tušení, kdo to mohl být. Seriál je, za mě, hodně dobře propracovaný. Prostě jsem na to koukala s otevřenou pusou a husí kůží na rukou. 9,5/10

Moře klidu je korejské sci-fi drama. Začala jsem se na něj dívat, protože tam hraje můj oblíbený korejský herec Gong Yoo. Přiznám se, že mě celkově sci-fi tolik nebere, ale tohle byla příjemná změna. Posádka je vyslána na Měsíc, kde musí sebrat záhadný vzorek, který může zachránit planetu. Ovšem předtím se na stejné výzkumné stanici stala nehoda. Nikdo neví, co se ve skutečnosti stalo. Mezitím, co se posádka snaží najít vzorek a vyřešit záhadu, co se ve stanici dělo, něco je sleduje. Je dost možné, že mezi sebou mají i zrádce.

Upřímně bych zvolila na konci třeba i nějakou mid-credits scene. Trošku mi tam chybělo, jak to vlastně vypadalo po návratu. 9/10

Seriál mi také bral dech a bylo to vše hezky vymyšlené. Viděla jsem i BTS, kde herci říkali, že to bylo velice náročné natáčení, obzvlášť v kosmonautských kostýmech. Moc se mi líbí, že nenatáčeli pouze na green screen, ale bylo vytvořeno spoustu rekvizit (např. vesmírná loď). Takovéto věci má Korea skvěle propracované.

Další dva seriály jsou reality shows. Jedním z nich je třetí řada Too Hot To Handle.

Viděla jsem všechny tři řady. U této mi přišlo, že tam ani nebyli tak krásní lidé, jak je již v názvu. Ale jak se říká: „100 lidí, 100 chutí.“ Zajímavé bylo, jaké vztahy mezi sebou měli jednotlivý účastníci. V průběhu se tvořily páry a já fandila jednomu specifickému, který za mě byl ten nejupřímnější a nejroztomilejší, zatím v celé historii těchto tří řad. Upřímně doufám, že jim to vydrží a budou spolu šťastní. 6/10

Další reality show je korejská „seznamka“ Peklo pro nezadané. Proč mě vlastně zaujala tato show? Upřímně mě asijská kultura celkově fascinuje. Jejich chování, stravování a návyky mi přijdou diametrálně odlišné od těch našich. V této show nenajdete žádné lechtivé scénky. Což i mě lehce zarazilo. Účastníci mi tady přišli i více atraktivnější než v Too Hot To Handle.

Fascinovalo mě, že asi hned v prvním díle byli schopní z cca 5 ingrediencí udělat 3 jídla. To mi moje hlava vážně nebere! Show se mi celkově líbila a nejúžasnější na tom byli čtyři komentátoři, kteří na to koukali jako diváci a měli skvělé poznámky! 😀 I když by občas nemuseli mít tak dlouhé analýzy a proslovy. 7/10

Právě jsem si na Netflixu přidala nějaké další seriály do seznamu ke zhlédnutí. Tak se (snad) můžete těšit na budoucí článek o dalších seriálech. <3

PS: Máte nějaký typ na skvělý seriál, který jste v poslední době viděli? Šup s nimi do komentářů!

2 Komentáře
0 FacebookPinterest
Filmy & seriály

Sex, Love & Goop

M.
Zdroj: Netflix

Takto se jmenuje nový seriál na Netflixu (odkaz na seriál). Vyšel někdy v září minulého roku. Ale pro mě to je celkem novinka. Seriál mi byl doporučen kamarádkou a já bych jej chtěla doporučit dále. Už jen z důvodu, že mi stále přijde téma sex, jako tabu téma.

„Reality show, ve které odvážné páry hledají cestu k intenzivnějším sexuálním prožitkům a hlubší intimitě za asistence Gwyneth Paltrow a týmu odborníků.“ – Netflix

Musím se přiznat, že jsme moc nevěděla, co od toho očekávat. ALE! Seriál přesáhl má očekávání. Bylo to neskutečný. Tolik poznání, tolik emocí, tolik zodpovězených otázek a zároveň tolik nových otázek. Některé scény mi přišli trošku až trapné. Ale ve finále to je naprosto přirozená věc. Jen nejsme zvyklí takhle vidět jiné lidi.

Otevřelo mi to celkem i oči. Je nám nějaký způsobem předáváno, jak by měl sex a orgasmus vypadat, jak se u toho máme hýbat, tvářit i vydávat zvuky. Je nám to předáváno od kamarádů nebo z porna. V seriálu jsou popsané různé orgasmy a že každý je jinak naladěný a vzrušuje ho něco jiného – energie, dotek, pohlavní styk, zvuky, někdo je zas kinky. No, já na to koukala jak puk.

Nebylo to pouze o sexu. Nachází se zde i spoustu citlivých témat – zakořeněné vzorce po rodičích (a jejich rodičích), láska, komunikace, sebehodnota. Scéna, kde si lidé řešili své vzorce po rodičích byly až dechberoucí. Tam mi také došlo, jak lehce můžeme na lidi přenést svoji náladu a energii.

Byly tam ukázány dvě slečny – lesbický pár. Měly se dívat do zrcadla na své tělo. Jelikož měly problém přijmout se takové, jaké jsou. To byl moment, kdy jsem i brečela, jak mě to zasáhlo. Dívat se na své tělo, říct si, co se jim nelíbí a zjistit proč. PODĚKOVAT. Říct si, že vlastně nikdo neví, jak májí vypadat perfektní prsa, jak by měl být velký zadek…

Naprosto zajímavé mi přišlo, že vlastně jeden muž zažil energetický orgasmus. Popisoval to jako neuvěřitelný a silný zážitek a byl i dlouho po tom celý paf. Sám si o své partnerce myslel, že ji sex moc nebere. Ve finále zjistil, že je kinky a při sexu používá spíše jiné smysly – byly naprostý opak. Ovšem s tím se dá také pracovat.

Zjistila jsem, že mě neskutečně takovéto seriály/shows a filmy baví. Člověk zjistí, že vlastně nic neví a dozvídá se vždy něco nového.

Určitě pak dejte vědět, jaké jste ze seriálu měli pocity!

PS: Přeji krásný start do nového týdne! <3 M.

2 Komentáře
0 FacebookPinterest
Příběhy

Štěpán a nezemšťané

M.
Zdroj: pinterest.com

Letěl jsem podivuhodně zvláštní krajinou. Viděl jsem obrovského, tlustého a zářivého brouka, který šplhal po skále směrem nahoru k bouřlivému vodopádu. A pak jsem to uviděl. Nebe padalo k zemi. Bylo to zvláštně úzkostlivé a uspokojující zároveň. Mraky se snášely zvláštním způsobem dolů a kameny levitovaly v blízkosti skal.

Ve své vzducholodi jsem proplouval touto zvláštní nepopsatelnou krajinou, kde stromy měly růžovou barvu a tráva byla tyrkysová. Uvědomil jsem si, že dýchat zde mohu, i přes prapodivné jevy. Zvířata zde měla také zajímavou barvu. Byla barevnější a dalo by se říct, že zářivější. Srny zde měly fialové flíčky na srsti, želvy plavaly krunýřem směrem dolů, ptáci létali pozpátku a mouchy byly velké jako pěst. Připadal jsem si jako v nějakém snu.

Díval jsem se na nebe, když se tu náhle začala snášet mlha hustá jako mléko. Nebylo nic vidět. Neviděl jsem ani na krok. Najednou se v mlze objevila světla, za kterými následoval obrovský tmavý stín. Byla to další loď. Ovšem tato nevypadala jako moje. Měla tvar obrovské ocelové fazole s řadou kulatých oken. Loď zastavila těsně přede mnou. Mlha začala ustupovat. Ustupovala do lodi. Vypadalo to, jako by sama fazole nasávala hustou mlhu.

Taky to tak bylo. Nejspíš tu mlhu předtím i vypustila. Asi nějaký druh maskování. Z průhledného předního okna na mě koukalo pět divně vyzáblých postav. Měli dlouhé končetiny a krky. Vypadali jako zvláštně tvarovaní šedí lidé bez vlasů a natažení na skřipec.

Měli velké kulaté oči. Koukalo na mě hned deset párů. Nebál jsem se. Bylo to zvláštní vidět bytosti, které jsem v životě neviděl a nebál se jich. Jejich pohled ve mně vyvolával pocit přátelství a sounáležitosti. Usmál jsem se na ně a zamával. Snad to nepochopí špatně a něčím mě nesestřelí.

Bytosti naproti mně zamrkaly. V jednu chvíli byly pryč a v druhé se objevily vedle mě. Zíral jsem na ně hledajíc srozumitelná slova. Žádná jsem nenašel. Můj údiv nepřestával růst, když na mě vyzáblá postava promluvila lidskou řečí.

„Zdravíme, jsme občané planety Kašpar 2658. Na naší další planetě, této, jsme pomocí senzorů zaznamenali neznámý objekt. Jsme zde, abychom zkontrolovali situaci.“ Pravila bytost tyčící se nade mnou.

„Ehm, zdravím. Já jsem Štěpán Polomek, přiletěl jsem svou vzducholodí, na které se právě všichni nacházíme a přiznám se, že nemám nejmenší tušení, jak jsem se na vaši planetu dostal.“

„My vám to hned povíme, Štěpáne. Dostal jste se do světelného portálu, který se nachází na planetě Zemi. Portál je maskovaný mraky a mlhou. Jste dosud jediný, který na tento portál narazil a dostal se skrz něj sem. Víte, jak je to možné? Zeptala se mě druhá bytost.

„Opravdu netuším. Upřímně jsem doufal, že mi to řeknete vy, ehm, milé bytosti z planety Kašpar.“

Postavy začaly skřehotat. Zpočátku mě to zaskočilo, div jsem neuskočil. Došlo mi ale, že se takhle smějí. Velice zajímavé.

„Milý muži, Štěpáne. Jsme Felungové. Pro vás lidi mimozemšťani. V galaxii Mléčné dráhy jsme nejvyspělejší bytosti, oplývající vysokou inteligencí, neuvěřitelnými technologickými vymoženostmi, které by vaše planeta nezvládla ovládat ani za dalších budoucí pět generací. Ovládáme cestování časoprostorem pomocí světelných portálů. Dokážeme z vaší vibrace, kterou vysíláte do okolí určit, jak se cítíte.“ Vysvětlila mi třetí bytost, která byla lehce nafialovělá.

„Wow. Teda, páni. To je neskutečný. To je pro mne velká pocta! Máte jména? Kde v naší galaxii se nachází vaše domovská planeta? Jak to, že tato není obydlená? Jak je možné, že umíte mluvit mým jazykem?“ Chrlil jsem ze sebe jednu otázku za druhou.

Bytosti se znovu zasmály tím svým užasle divným skřehotáním. Vlastně až teď jsem si všiml, že když mluví, nepohybují se jim ústa.

Slova se chopila postava uprostřed. Tato měla tmavě šedou barvu a byla malinko nižší než zbylé bytosti. „Těší nás váš zájem, Štěpáne. Jména máme. Bohužel pro vás nevyslovitelná.“ V očích Felunga jsem zahlédl soucit a jemný smutek. „V galaxii jsme na opačné straně od vašeho Slunce. Tudíž se právě nacházíte na jedné z našich planet daleko od vaší planety. Konkrétně tato planeta je taková naše menší farma. Například z těch obřích zářících brouků je skvělé barvivo a jejich krovky, tvrdé jako beton, se hodí na stavbu přístřešků.“ Ukázal směrem k vodopádu.

Ohlédl jsem se na brouka, který stále šplhal po skále nahoru. Jeho krovky vypadaly jako takové větší deštníky. Hodně velké deštníky, pod které by se vešlo minimálně šest lidí. Tmavě šedý mimozemšťan pokračoval v zodpovídání mých otázek. „Vaším jazykem umíme, protože jsme párkrát již vaši planetu Zemi navštívili. Učíme se rychle.“ Mrkla na mě postava. „Ještě nějaké další otázky? Cítím, že toho máte hodně, na co se chcete zeptat.“

„Jak vám mohu říkat? Jak vypadá vaše planeta, když tohle je „jen“ farma?“ Moje zvědavost mi nedala.

Tentokrát mi odpověděla znovu nachově zbarvená postava. „Jak nám chcete říkat?“

Tato otázka mě překvapila. „No, to je těžké takhle narychlo vymyslet. Abych vás třeba nějak neurazil. To bych opravdu nechtěl.“

„Nejsme bytosti, které by se uráželi nad slovy. Jak jsme řekli, vnímáme spíše vibrace. Na takovou úroveň se lidé ještě nepovznesli. Takže záleží, s jakým záměrem budete vaše slova volit.“

„Aha.“ Hleděl jsem na ně s vykulenýma očima a otevřenou pusou. K tomu máme teda daleko.

„Mohl bych vám vymyslet každému jméno podle písmen v abecedě, počínaje písmenem A?“

„Ano.“ Bytostem zajiskřila očka.

„Dobrá. Vy budete Altar.“ Otočil jsem hlavu směrem k bytosti nalevo, která byla nejvyšší a měla světle šedou barvu.

„Vy budete Bustus.“ Pokračoval jsem v řade k bytosti namodralé barvy.

„Vám budu říkat Celsius.“ Nejmenší tmavě šedá postava potichu zaskřehotala.

„Pro vás mám jméno Dito.“ Bytůstka s nachovou barvou mi podala ruku, jak to my lidé děláváme při představování.

„A vy byste mohl být Elixir.“ Uklonil jsem se mechově zelenému nezemšťanovi.

„Ou, teď mě napadá. Zda jste všichni mužského pohlaví. Pardon, za tak troufalou otázku. Změnil bych jména, aby to bylo správně.“

Skřehotání se neslo celou planetou. „Nemáme pohlaví.“ Pravil Bustus. „Dalo by se říci, že jsme hermafrodité.“

„Velice zajímavé. Takže nemáte mužská a ženská jména?“

„Ne, naše jména se takto nerozlišují.“ Přidal se ke konverzaci Elixir.

„A vaše planeta? Jak vypadá?“ Má zvědavost každou informací rostla.

„Z části podobně jako ta vaše. Z části úplně jinak. Nemáme lítající auta ani talíře, jak to vyobrazujete na Zemi. Naše planeta je plná zeleně. Planeta Kašpar je více suchozemská než vodní. Všechny takzvané kontinenty jsou spojené a dala by se celá naše planeta projít pešky. Domy stavíme nad zemí. Abychom zbytečně neničili travnaté plochy, na kterých se pasou zvířata. Tudíž zvěř chodí pod našimi domy a skrývají se ve stínu před slunečním žárem či deštěm.“ Pokračoval ve vypravování Elixir.

Odtud převzal slovo Altar. „Nemáme automobily. Cestujeme převážně těmito vzducholoďmi.“ Ukázal směrem k jejich plavidlu.

„Naše vzducholoď to má tedy poměrně daleko k té vaší.“ Ušklíbl jsem se.

„To ano.“ Zaskřehotal Altar. „Pro suchozemské přemísťování používáme naše nohy nebo kobylky. U nás jsou malinko větší než u vás. Máme je místo koní. Ty u nás nejsou. Naše planeta je čtyřikrát větší jak ta vaše. A přesto nás je na ní méně než vás.“

„Jsou nás necelé tři miliardy.“ Upřesnil Celsius.

„Páni, to je docela málo na tak velkou planetu.“ Zadivil jsem se.

„Nám to přijde tak akorát. Všichni mají místa dost. Máme rozlehlé budovy, kde máme vynálezy a výzkumná centra. Lesy u nás vypadají jinak. Bydlí v nich zvěř, která nechce být rušena. Výměnou za klid nám poskytují plody a semena stromů.“ Pokračoval Altar.

„Vy mluvíte se zvířaty? To je možné.“ Vyhrklo ze mě.

„Pomocí vibrací a emocí, ano.“

„Úžasné. Dalo by se to naučit?“ Otázal jsem se zvědavě.

„Naučit? Někteří na vaší planetě již ovládají podobné dorozumívání. Jen jste zapomněli a přestali věřit. Nevnímáte. Furt se honíte za pomíjivými věcmi.“

„Víte toho o nás lidech docela dost, že? Zasmál jsem se sám pro sebe.

„Ano, upřímně řečeno je občas zábavné vás pozorovat. Troufneme si říct, že jste jediní zaostalí v naší galaxii.“

„Jediní zaostalí? Kolik živých bytostí je v naší galaxii?“ Nemohl jsem uvěřit jejich slovům.

Slova se tentokrát chopil Dito. „Bohužel ano. A to dostáváte neustálé signály. Například teď řešíte nějaký vir. Neuvěřitelné, jak se chováte k sobě i ostatním. Jste zaslepeni mocí a neustálou kontrolou. Nedokážete se povznést.“ Pravil rozhořčeně nezemšťan.

„V galaxii je neskutečně moc živých bytostí. Některé planety obývají pouze živočichové, jiné organismy a bakterie, které se plně nevyvinuli. Jiné planety bojují o život a jsou předurčeny k zániku. Na některých planetách jsou stále, jak byste nazvali, dinosauři.“

„Blázníte? Dinosauři stále existují?“ V této chvíli si připadám jako nevěřící Tomáš.

„Přesně, jak říkáte.“ Souhlasil Bustus.

„Páni. To je něco. Musíte to říct všem na naší Zemi!“ vykřikl jsem nadšením.

„Omlouváme se, to nepůjde.“ Konstatoval Celsius.

„P-proč ne?“ Smutně jsem je sledoval a čekal na jejich odpověď.

„Jak myslíte, že by to vypadalo, kdyby někdo jako my, přistál u vás na planetě? Povězte.“

V tu chvíli jsem pochopil hořkou pravdu. „Zkoumali bychom vás. Chtěli bychom vidět vše, co máte, chtěli bychom vše, co máte.“

„Nejste připraveni na takovou hojnost. Na tolik informací, tolik techniky. Na takovou míru inteligence. Nejste připraveni na náš svět. Nejste připraveni jako lidstvo planety Země.“

„Asi máte pravdu. Ale jak toho můžeme docílit?“ Zoufale jsem potřeboval odpovědi.

„To se musíte zeptat sami sebe. Každý na to přišel jinak. Máte tu nevýhodu, že jste nastaveni jinak než zbytek planet.“

„Jak jinak?“

„Na většině planet funguje nějaká symbióza a sounáležitost. U vás je to spíše… nevraživost.“

Zůstal jsem stát beze slov. Zíral jsem na pět nezemšťanů před sebou. Přemítal jsem o všech svých rozhodnutí a co za nimi stálo. Kontrola. Mít vše pod kontrolou. Být někým. Něco dokázat. Zanechat svůj odkaz na planetě Zemi. Na planetě, která je jednou z tisíců, možná milionů v naší galaxii. Na planetě, která je zanedbatelná v tomto Universu.

Jaký je tedy smysl života? Jak se můžeme povznést? Jak se dostaneme do fáze, ve které jsou Felungové. Jak naší planetě nezpůsobit zánik? Jak přestat mít nad vším kontrolu a moc? Jsme součástí nějakého vyššího plánu? Máme zde najít něco, co jsme ztratili? Co se stane, když se nezvládneme povznést? Bude se to vše opakovat nebo také zanikneme?

Myšlenky mi vířily hlavou. Skákaly jedna přes druhou. Dusili mě. Nemohl jsem je kontrolovat.

„Vraťte se zpátky na Zemi, Štěpáne.“ Pravil Altar. „Vraťte se zpátky a udělejte, co udělat musíte. Co vám říká srdce. Podělte se o tento zážitek s ostatními. Nebo si jej nechte pro sebe a snažte se žít život tak, jak nejlépe dokážete. Nezabývejte se zbytečnostmi. Sice jsme jen malinkými kousíčky naší galaxie, našeho Vesmíru. Ale bez každého z nás by celek nebyl úplný. Vše je tak, jak má být.

„Náš osud je řízen nebo jej řídíme my? Uvidíme se ještě někdy, milí nezemšťané?“ Opáčil jsem se smutkem v srdci.

„Záleží, čemu věříte, milý člověče. Pokud nás budete chtít znovu potkat, vydejte se svou vzducholodí na nebe. Proplujte světelným portálem, který je maskován mlhou. Připlujte na tuto planetu. Tak jako jste to udělal teď.“

„Co když ten portál nenajdu?“

„Jak jste jej našel teď? Odpověděl mi otázkou Bustus.

„Já, chtěl jsem vidět něco nečekaného a krásného.“ Začervenal jsem se.

Elixir přistoupil blíž. Spíše připlul. Doteď jsem je neviděl se pohybovat. Byl to velice nenápadný a elegantní pohyb. Možná bych to mohl přirovnat k pomalejšímu hadímu plazení.

Zvedl ruku a položil ji na mou hruď. Nad srdce. „Přejte si zahlédnout něco neobvyklého a krásného. Přejte si vidět tuto planetu.“

Zadíval jsem se hluboko do očí té krásně zvláštní vysoké bytosti.

„Budete-li tomu věřit, portál se ukáže.“

S těmito slovy se vrátil zpět do řady. Altar, Bustus, Celsius, Dito a Elixir. Všichni se mi společně uklonili a zmizeli. Otočil jsem se k jejich lodi. A zahlédl je, jak se na mě dívají z lodní kajuty. Za zády mi zářilo silné a čisté světlo. Portál.

S pocitem vděčnosti a úsměvem na tváři jsem Felungům zamával a zmizel v portálu. Ocitl jsem se nad azurovým mořem. Kolem létali racci. Cítil jsem slanou vodu. Mořský vzduch. Země. Jsem zpátky doma.

Bude mi trvat, než tento nepopsatelný zážitek strávím. Doufám, že při mé příští cestě, budu moct s hrdostí nezemšťanům říct, jak jsme jako lidstvo pokročili. Pro začátek se vynasnažím žít, tak, jak nejlépe umím.

4 Komentáře
1 FacebookPinterest
KosmetikaRady a tipy

Nákup v Manufaktuře

M.

Již dlouho jsem přemýšlela, že bych si koupila a vyzkoušela přírodní kosmetiku. Před těmi Vánoci jsem sobě a příteli, chtěla udělala radost. Navíc mi došel krém na obličej, takže se mi naskytla příležitost koupit nový. Dokonce mám takové tušení, že mi přišel kupon na 20% slevu. A to se vyplatí!

Proč zrovna Manufaktura? Obchůdek byl hned vedle obchodu, kde jsem pracovala. Mají neskutečně krásné obaly a kosmetika není testována na zvířatech, je vyráběna z českých přírodních surovin a navíc je výroba šetrná k životnímu prostředí.

A co jsem si vlastně koupila?

Pleťová levandulová voda

Je s levandulí a vřídelní solí. Píši, že je vhodná pro normální až mastnou a aknózní pleť –> reguluje tvorbu kožního mazu, hydratuje a zklidňuje pokožku. Pleť vám i lehce vyčistí od nečistot. Jemně voní po levanduli.

Zklidňující SOS gel proti akné

Gel s levandulí, vřídelní solí a hřebíčkem by měl vysušit pupínky a zklidnit pokožku. Gel nepoužíváme nijak dlouho, možná týden necelý. Přiznám se, že nevím, zda to působí úplně 100%. Ale ještě to teprve zkoušíme! Gel také neskutečně krásně voní po levanduli.

Matující hydratační krém Levandule

Tento a další dva produkty nahoře jsou ze stejné řady Levandule & vřídelní sůl. Krém by měl hydratovat, zklidňovat pokožku, zmatnit pokožku a regulovat tvorbu mazu. Je ideální pro mastnou a aknózní pleť. Na obličeji je velice příjemný a krásně se vstřebává.

Jemný noční pleťový krém Mrtvé moře

Je s minerály z Mrtvého moře, ovesným výtažkem, kyselinou hyaluronovou a ceramidy. Vhodný i pro citlivou pleť. Naprosto, ale vážně naprosto krásně voní. Ani to nedokážu popsat, taková jemná přírodní vůně, která vás až uklidní. Také se krásně vstřebává.

Přítel má denní krém z této řady.

Čisticí a odličovací pleťový gel Sedmikráska

Gel je jemný, krásně voní. Nejlepší pomocník do sprchy. Obsahuje mandlový olej. Obličej čistí docela dost dobře.

Anti-pollution & Detox vlasový šampon LOUKA

Šampon jsme ještě nepoužili. Nejdříve bych chtěla dopoužít ten, který již máme. Šampon by měl být ideální pro život ve městě. Má i detoxikační účinky. Tak jsme velice zvědavá, jak bude fungovat.

Bylinné sirupy

Oba by měli dodávat sílu a energii. Obsahují kofein. Chutnají dobře, není to nic, co by se nedalo vypít. Lze to využít i jako šťávu.

PS: Jakou používáte kosmetiku vy? Vyzkoušeli jste něco z Manufaktury?

1 Komentář
0 FacebookPinterest
Povídání

Téma měsíce: Proč to všechno dělám?

M.

Původně jsem myslela, že si stanovím nějaké konkrétní téma a budu podle toho psát, proč tu konkrétní věc dělám. Bohužel moje hlava na to má jiný názor a dokonce i odpověď. Nevím.

Nevím, proč to dělám. Ze zvědavosti? Kvůli přežití? Kvůli lásce a přijetí? Možná to bude všechno dohromady.

Otázka proč je neskutečně silná. Někde jsem četla o 7 úrovních proč. Máte nějaký cíl, který jste například nesplnili… zeptáte se, proč jste tento cíl nesplnili a odpovíte si. A takhle se ptáte dál, až skončíte u toho sedmého proč. Nebo to můžete použít i u věcí, které chcete, které si přejete a nevíte, zda si za tím jít.

Např. Nestihla jsem dopsat seminární práci. Proč jsem nestihla dopsat seminárku? Protože nemám čas. Proč nemám čas? Protože chodím do práce a musím udělat i jiné věci do školy. Proč si nemůžu vyhradit čas na napsání seminárky? Protože se mi nechce a není to pro mě priorita. Proč to pro mě není priorita? A takhle se pokračuje dál. Vlastně díky tomuto se dostanete do hloubky problémů, do hloubky sebe sama, který může i bolet.

Proč to vlastně dělám? Abych se někam posunula a něco si sama dokázala. Že na to mám, že to zvládnu. Že můžu vystoupit z té své bublinky a (s nadsázkou) spasit svět. Stále se mě někde uvnitř drží sen, že bych chtěla být vidět světem. Umět něco, čím bych inspirovala další bytosti. Každý v sobě má něco takového, co může předat dál, věřím tomu. Jen je potřeba to najít, vytvořit, objevit. Třeba časem na mě budete koukat někde v televizi, haha.

Spíš jsem chtěla říci, že se snažím dělat to nejlepší, co mě v tu danou chvíli napadne. Musím se přiznat, že u mě ten pokrok je milimetrový. Vážně, dělám hodně malé baby steps. Ale za poslední dva měsíce jsem v určitých věcech na sebe neskutečně pyšná, co jsem vše zvládla.

V úterý jsem měla prezentaci ve škole z manažerského rozhodování. Měli jsme si metodami spočítat tu nejlepší možnost z pěti nabízených (já vybírala kolečkové brusle). Plus porovnat dvě MBTI osobnosti, jak by se chovali v práci a při rozhodování (zdarma test osobnosti naleznete zde i s rozborem). Byla jsem z toho nervózní snad týden dopředu a když přišla řada na prezentaci, úplně jsem to zandala! A ani jsem u toho nebyla ve stresu!

Ráda bych sdílela více věcí a svůj Instagram, ale stále se nemůžu k tomu dokopat. Bojuji s pocitem: Co si pomyslí ostatní. Přitom jim po tom může být úplný prd, já vím! Ale nějak ten hlásek nemůžu zahnat. Takže rady a typy pište do komentářů! 😀

Proč to všechno vlastně dělám? Abych jednoho dne mohla vyprávět, svým dětem, vám, komukoli, kdo to zrovna bude potřebovat, že ten život tady je vlastně fajn, že člověk zvládne VŠE, co si usmyslí. Že nic není nemožné. Že život není tak těžký, jak si myslíme. Že tu je spoustu bytostí, které vás milují, i přesto, že jste občas šíleně náladový. Že i když vám vaše cesta zabere déle než někomu jinému, tak i tak se to vyplatí a můžete být na sebe pyšný.

1 Komentář
2 FacebookPinterest
Výlety

Dámský víkend v Peci pod Sněžkou

M.

Krásnou zasněženou neděli přeji!

Náš prodloužený víkend začal v pátek v 11 hodin. Sešly jsme se na nádraží v Chocni a vyrazily autem směr Pec pod Sněžkou. Jelo nás pět. Ubytované jsme byly v Kovárně v krásném apartmánu.

V pátek jsme se ještě vydaly na kratičkou procházku po okolí. K jídlu jsme si daly pizzu a víno. Byla to veliká lahoda! Takový pohodový večer jsme měly. Nehorší na tom bylo sprchování. Než jsme se vystřídaly…

Ráno jsme si daly snídani – muslíky a jogurt/mléko. Kolem 10 jsme jely kousek autem a pak vyrazily na dlooouhou prochajdu k vodopádům (nepředstavujte si velké vodopády, jen ty, co najdete u nás v lese). Řeknu vám, že po Covidu se mi šlo celkem těžce. 😀 Ale zvládly jsme to! Máme spoustu krásných fotek a hlavně ty výhledy! Bylo to úžasné. Po 14 dnech zavřená doma konečně v přírodě.

Myslím, že na oběd nám to vyšlo kolem 13h. Daly jsme si polévku a řízek s hranolkami. Původně jsme zamýšlely další výlet, ale v apartmánu jsme lehly vyčerpáním. Někdo si dal menšího šlofíčka, někdo si četl a někdo koukal na film.

Následoval večer hraní deskových her a pití! 😀 Bylo to také moc fajn. Ráno jsme museli být v 10 připravené k odjezdu. Cestou domů jsme se stavily v Náchodě na Bum bo nam bo. Moje premiéra a bylo to neskutečně výborné! Celkem to i zasytí.

Doufám, že na jaře podnikneme nějaký podobný víkend a zvládneme více výletů. Budu muset do té doby trénovat svoji fyzičku, haha!

1 Komentář
1 FacebookPinterest
KnížkyMotivaceRady a tipy

Důmyslné umění, jak mít všechno u prd*le

M.

Dnešní článek věnuji mým výpiskům z knihy Důmyslné umění, jak mít všechno u prdele od autora jménem Mark Manson.

Na úvod bych chtěla říci, že to, co zde budu reflektovat mě zaujalo. Napadlo mě, že bych sem mohla něco málo vypsat. Určitě si knížku přečtěte sami, protože každý si z ní vezme něco jiného– záleží na situaci, ve které se zrovna člověk nachází. Přijde mi, že tato kniha vyvrací vše, co jsem dosud v sobě měla nějakým způsobem zakódované. Některé výroky autora bolí. Ovšem někde hluboko uvnitř vím, že má nejspíš pravdu. Což mě děsí. Uvidíte sami, jak s vámi zarezonují některé věty. Určitě mi pak dejte vědět do komentářů. 🙂


(Jako nadpisky jsem použila názvy kapitol z knihy.)

Štěstí je problém

Co určí váš úspěch, není: „Co si chceš užít?“ Ta správná otázka zní: „Jakou bolest jsi schopen vydržet?“ – Co dodat. Myslím, že to je celkem výstižná otázka. Upřímně jsem ještě nebyla schopná si na ni kloudně odpovědět.

Nejste výjimeční

Lístek k emocionálnímu zdraví je přijetí té chabé a nudné pravdy života: „tvé činy vlastně nejsou tak moc důležité pro koloběh lidstva“ a „většina vašeho života bude nudná a bezvýznamná, což je v pořádku“. Toto zpočátku chutná trpce. Velice trpce. Budete se tomu snažit vyhýbat. Ale jakmile to strávíte, vaše tělo se probudí a bude se cítit mocnější a životaschopnější. Nakonec bude ten nekonečný tlak „být v něčem skvělý“ zdvižen z vašich beder. Stres, úzkost a neutuchající potřeba stále si něco dokazovat zmizí. Uvědomění si a přijetí vaší vlastní pozemské existence vás eventuálně osvobodí a vy dokážete něco, co si opravdu dokázat přejete.

Hodnota utrpení

Pokud jsou naše problémy a utrpení nevyhnutelné, tak by otázka, kterou si klademe, neměla znít „Jak zastavím své utrpení?“ ale „Proč trpím – za jakým účelem?“ – Přijde mi to celkem logické. Vesmír nás neustále testuje a snaží se nám pomoci se vyvíjet, posunout naše hranice.

Sebeuvědomění je jako cibule. Má více vrstev, a čím více je loupete, tím spíše budete brečet v nevhodných situacích. První vrstva cibule sebeuvědomění je jednoduché porozumění vašim emocím. „Tohle mě činí šťastným. Díky tomuhle jsem smutný. Tohle mi dává naději“ Druhá vrstva je schopnost zeptat se sama sebe, proč se tak cítíme. „Proč jsi naštvaný? Je to proto, že jsi neuspěl v dosažení nějakého cíle? Proč se cítíš otupělý a bez inspirace? Protože si myslíš, že nejsi dost dobrý?“ Třetí úrovní jsou naše osobní hodnoty: Proč toto považuji za úspěch/selhání? Podle čeho hodnotím sebe sama? Hodnoty udávají charakter problému a ten poté určuje kvalitu našich životů.

Zamyslete se a vzpomeňte si na něco, co vás žere. Teď se sám sebe zeptejte, proč vás to žere? Pravděpodobně bude vaše odpověď obsahovat formu selhání. Vezměte to selhání a zeptejte se, proč vám to připadá „pravdivě“. Co když to selhání nebylo vlastně selháním? Co když jste se na to celou dobu dávali špatně?

„Život někdy stojí za hovno a nejzdravější věcí je si to přiznat.“

Emoce jsou pouze zpětnou vazbou.

Sebezlepšování je: upřednostňování lepších hodnot, volba podstatnějších věcí, o které se zajímat. Protože když se budete starat o lepší věci, budete řešit i lepší problém .Jakmile budete řešit lepší problémy, zlepšíte si život.

Vždy si vybíráte

Malé uvědomění, ze kterého plyne veškeré osobní zlepšování a růst – my osobně jsme zodpovědní za vše v našich životech, a to bez ohledu na vnější okolnosti.

Čím více si zvolíme přijmout odpovědnost v našem životě, tím více moci budeme v životě mít. Přijímání zodpovědnosti za naše problémy je první k rok k jejich řešení.

Všem nám jsou rozdány karty. Někdo dostane lepší než jiný. Ačkoliv je jednoduché hodit to na karty a cítit se znevýhodněni, opravdová hra tkví v našich rozhodnutích s danými kartami, v risku, který se nebojíme přijmout, a následcích, s nimiž se rozhodneme žít.

Někteří nemohou za své problémy (zneužití, znásilnění či jinak poznamenaní – fyzicky, emočně, finančně). Ale stále jsou za ně zodpovědní – vždy zodpovědní za to posunout se i přes své problémy a zvolit si to nejlepší, co za daných okolností mohou.

Pletete se úplně ve všem (ale to já taky)

Mýlit se otevírá možnost změně. Mýlit se přináší příležitost pro náš růst. My vlastně nevím, co je dobrá zkušenost a co špatná.

„Muž, jenž věří tomu, že ví vše, se nic nenaučí.“ Nemůžeme se něco naučit bez toho, aniž bychom nejdříve nic nevěděli. Čím více si přiznáme, že nevíme, tím více možností k učení získáme.

Mansonův zákon úniku: „Čím více něco ohrožuje naši identitu, tím spíše se tomu vyhneme.“ – Čím více něco ohrožuje to, jak sám sebe vnímáte, jak úspěšný/neúspěšný věříte, že budete, jak dobře žijete podle svých hodnot, tím spíše tomu budete chtít uniknout. To je také důvod, proč se lidé tak často bojí úspěchu – ze stejného důvodu jako se bojí selhání: ohrožuje to, kým právě jsou.

Příklad: Vyhýbáte se říci vašemu kamarádovi, že se už s ním nechcete více stýkat, jelikož by byl konec toho přátelství v konfliktu s vaší identitou dobrého kamaráda.

Doporučení autora: nebuďte výjimeční, nebuďte unikátní. Neměřte se jako vycházející hvězdu nebo neobjeveného génia. Zkuste se neměřit jako oběť nějakého nenapravitelného zklamání. Místo toho se hodnoťte podle daleko normálnějších identit: student, partner, kamarád, tvůrce. Čím vzácnější hodnoty si zvolíte, tím spíše se budete cítit, jako by vás něco ohrožovalo.

Selhání je cesta vpřed

Úspěšní můžeme být opravdu jen v tom, v čem jsme ochotni i selhat. Pokud toho nejsme schopni, je nemožné uspět.

Bolest je součástí procesu. Tak jak někdo musí podstoupit bolest fyzickou proto, aby pracoval na svalnatější postavě, musí také jiný podstoupit emocionální bolest k vytvoření lepší emoční odolnosti, silnějšího JÁ.

Naučte se ustát bolest, kterou jste si zvolili. Pokud si zvolíte novou hodnotu, volíte si také novou formu bolesti. Přivoňte si, ochutnejte a přivítejte ji s otevřenou náručí. Poté pokračujte dál navzdory ní.

Zásada „dělej něco“ – Neseď a nepřemýšlej. Dělej něco. Odpovědi se dostaví. Autor Tim Ferris navazuje na příběh, jenž četl o jednom spisovateli, který napsal více než sedmdesát románů. Někdo se toho spisovatele zeptal, jak je možné, že neustále píše a zůstává inspirovaný a motivovaný. Odpověděl: „Dvě stě podělaných slov za den, toť vše.“ Donutil se napsat alespoň dvě stě slov za den, začal ho inspirovat samotný akt psaní a dříve, než to věděl, měl na stránkách tisíce slov.

Pokud se budeme řídit zásadou „dělej něco“, selhání nám přijdou nedůležitá. Když se standardem úspěchu stane čin samotný, kdy jakýkoliv výsledek je vnímán jako důležitý progres, kdy je inspirace viděna jako odměna spíše než předpoklad, ženeme sami sebe vpřed. Cítíme se svobodni selhat a selhání nás žene dál.

Je důležité říkat ne

Odmítnutí je podstatnou a neodmyslitelnou součástí udržení našich hodnot, a tedy i naší identity. Jsme definování tím, co si zvolíme odmítnout. Pokud neodmítáme nic, nemáme v podstatě žádnou identitu.

Lidé za vás nemohou vyřešit problémy.

Bez konfliktu nemůžete budovat důvěru. Konflikty existují, aby nám ukázaly, kdo tu pro nás bezpodmínečně je a kdo je tu jen pro výhody.

… A potom zemřete

Všichni jsme si určitým způsobem vědomi, že naše fyzické já eventuálně zemře, takže smrt je nevyhnutelná a tato nevyhnutelnost nás děsí. Abychom kompenzovali strach ze ztráty našeho fyzického já, snažíme se vytvořit konceptuální já, které bude žít navždy. To proto se lidé tak moc snaží dostat svá jména na budovy, sochy, stohy knih. To proto se cítíme být povinni strávit tolik času dáváním ostatním, zvláště dětem, v naději, že náš vliv – naše konceptuální já – přežije naše fyzické já. Že budeme zapamatování, uctívání a zbožňováni ještě dlouho po konci existence našeho fyzického já.

„Strach ze smrti je následován strachem ze života. Ten, kdo žije svůj život naplno, je připravený kdykoliv zemřít.“

V životě neexistuje chvíle, kdy bychom se měli bát. Nikdy.

2 Komentáře
0 FacebookPinterest
Translate