Prosinec 2021

Původně jsem myslela, že si stanovím nějaké konkrétní téma a budu podle toho psát, proč tu konkrétní věc dělám. Bohužel moje hlava na to má jiný názor a dokonce i odpověď. Nevím.

Nevím, proč to dělám. Ze zvědavosti? Kvůli přežití? Kvůli lásce a přijetí? Možná to bude všechno dohromady.

Otázka proč je neskutečně silná. Někde jsem četla o 7 úrovních proč. Máte nějaký cíl, který jste například nesplnili… zeptáte se, proč jste tento cíl nesplnili a odpovíte si. A takhle se ptáte dál, až skončíte u toho sedmého proč. Nebo to můžete použít i u věcí, které chcete, které si přejete a nevíte, zda si za tím jít.

Např. Nestihla jsem dopsat seminární práci. Proč jsem nestihla dopsat seminárku? Protože nemám čas. Proč nemám čas? Protože chodím do práce a musím udělat i jiné věci do školy. Proč si nemůžu vyhradit čas na napsání seminárky? Protože se mi nechce a není to pro mě priorita. Proč to pro mě není priorita? A takhle se pokračuje dál. Vlastně díky tomuto se dostanete do hloubky problémů, do hloubky sebe sama, který může i bolet.

Proč to vlastně dělám? Abych se někam posunula a něco si sama dokázala. Že na to mám, že to zvládnu. Že můžu vystoupit z té své bublinky a (s nadsázkou) spasit svět. Stále se mě někde uvnitř drží sen, že bych chtěla být vidět světem. Umět něco, čím bych inspirovala další bytosti. Každý v sobě má něco takového, co může předat dál, věřím tomu. Jen je potřeba to najít, vytvořit, objevit. Třeba časem na mě budete koukat někde v televizi, haha.

Spíš jsem chtěla říci, že se snažím dělat to nejlepší, co mě v tu danou chvíli napadne. Musím se přiznat, že u mě ten pokrok je milimetrový. Vážně, dělám hodně malé baby steps. Ale za poslední dva měsíce jsem v určitých věcech na sebe neskutečně pyšná, co jsem vše zvládla.

V úterý jsem měla prezentaci ve škole z manažerského rozhodování. Měli jsme si metodami spočítat tu nejlepší možnost z pěti nabízených (já vybírala kolečkové brusle). Plus porovnat dvě MBTI osobnosti, jak by se chovali v práci a při rozhodování (zdarma test osobnosti naleznete zde i s rozborem). Byla jsem z toho nervózní snad týden dopředu a když přišla řada na prezentaci, úplně jsem to zandala! A ani jsem u toho nebyla ve stresu!

Ráda bych sdílela více věcí a svůj Instagram, ale stále se nemůžu k tomu dokopat. Bojuji s pocitem: Co si pomyslí ostatní. Přitom jim po tom může být úplný prd, já vím! Ale nějak ten hlásek nemůžu zahnat. Takže rady a typy pište do komentářů! 😀

Proč to všechno vlastně dělám? Abych jednoho dne mohla vyprávět, svým dětem, vám, komukoli, kdo to zrovna bude potřebovat, že ten život tady je vlastně fajn, že člověk zvládne VŠE, co si usmyslí. Že nic není nemožné. Že život není tak těžký, jak si myslíme. Že tu je spoustu bytostí, které vás milují, i přesto, že jste občas šíleně náladový. Že i když vám vaše cesta zabere déle než někomu jinému, tak i tak se to vyplatí a můžete být na sebe pyšný.