Malý Vrabčák
  • Úvodní stránka
  • Kategorie
    • Cestování
      • Kavárničky
      • Restaurace
      • Výlety
    • Filmy & seriály
    • Knížky
    • Kosmetika
    • Motivace
    • Outfity
    • Povídání
    • Recepty
    • Rady a tipy
      • DIY
  • O mně
Malý Vrabčák

lifestyle blog

  • Úvodní stránka
  • Kategorie
    • Cestování
      • Kavárničky
      • Restaurace
      • Výlety
    • Filmy & seriály
    • Knížky
    • Kosmetika
    • Motivace
    • Outfity
    • Povídání
    • Recepty
    • Rady a tipy
      • DIY
  • O mně
Měsíční archivy

Leden 2022

Povídání

Leden v kostce

M. 30/01/2022

Dnešní článek bude spíše povídací – jak vypadal můj leden v tomto novém roce.

Škola a stres

Začátek ledna byl pro mě víceméně o škole. Většinu zkoušek jsem zvládla na první pokus. Musím se ale přiznat, že předmět pravděpodobnost a statistika mi úplně nesedl. Organizačně to profesoři také úplně nezvládli. Je pravda, že kdybych se víc hecla a učila, tak to zvládnu. Přijde mi, že se se mnou celý minulý rok táhl stres, o kterém jsem si myslela, že není tak velký. Všechno to pak vybublalo právě při učení na zkoušky – že to nezvládnu, co si druzí pomyslí, když si budu o půl rok studium prodlužovat, co vlastně v životě chci dělat…

Nevím, jak a kdy se to přesně stalo, ale něco se ve mně zlomilo. Smířila jsem se s tím, že budu prodlužovat a dokonce mi přijde, že to pro mě je lepší, co se stresu týče. Rozhodla jsem se nestresovat kvůli škole, kde se stane velké prd, když si prodloužím. Na jaře mi odpadne spousta stresu z učení na státnice. Můj plán je následující: stoprocentně zvládnout zkoušky za letní semestr a zkusit napsat bakalářku do dubna (když to nestihnu, nic se neděje, zvládnu to po zkouškách do června), v zimě si zopakuju jeden předmět a budu se moct průběžně učit na státnice, které bych chtěla dělat v lednu. Takhle, když si jsem si to napsala, úplně se mi ulevilo. Navíc v tom nejsem sama, kdo bude prodlužovat, což mě také maličko těší.

Od prosince jsem měla i problémy se zažíváním – nafouknuté a bolavé břicho, občas mě přepadla úzkost nebo nával horka. Ze začátku jsem to přisuzovala vysazení antikoncepce. Byla jsem i u doktora, který mi řekl, že je vše v pohodě a mám jen přestat jíst nadýmavé potraviny. To se nelepšilo. Dokonce jsem se snažila omezit mléčné výrobky. Snažila jsem se i omezit bílé pečivo nebo ho nejíst vůbec. Nic mi nepomáhalo. A vlastně po tom, co jsem se rozhodla se nestresovat školou, se mi tak obrovsky ulevilo! Ani jsem neměla tušení, že mi takhle zle může být ze stresu (primárně ze školy).

Příběh Štěpán a nezemšťané

Jeden z mých zápočtů bylo napsat příběh. Jelikož mě takovéto věci baví, vzala jsem si předmět Tvůrčí psaní z filozofické fakulty. Jinak studuji na ekonomické fakultě. Také jeden z problémů, který budu řešit až dodělám bakaláře – zda mě to vůbec baví, zda v tom pokračovat nebo se dát na něco úplně jiného. Ale o tom zas jindy.

Příběh jsem dávala sem na blog tak si ho ZDE můžete přečíst. Příběh vznikl z abstraktního obrazu, který nám profesor dal v hodině. Viděla jsem v něm přírodu a takovou divnou fazoli, která se mi tam vůbec nehodila. Voala, vznikl z toho příběh, který je lehce komický a lehce vážný. Tak mi určitě dejte vědět, zda byste chtěli víc takových krátkých příběhů nebo třeba nějaký na pokračování.

Prokrastinace a seriály

To bych nebyla já, aby v mém životě nefigurovala prokrastinace. Většinu seriálů jsem zvládla shlédnout za den. Seriály, na které jsem se dívala můžete najít ZDE. Je tam žánr sci-fi, komedie, drama a reality show. Nebo se můžete podívat na takový spíše vzdělávací seriál v oblasti s názvem Love, Sex & Goop.

Vzpomněla jsem si ještě na jeden film, který jsem viděla. Jmenuje se The Wisdom Of Trauma. Na dokument se můžete podívat na oficiálních stránkách thewisdomoftrauma.com. Stačí darovat částku, kterou chcete, můžete i 1 dollar, a ono vám to zpřístupní film.

„Hlavní protagonista filmu Dr. Gabor Maté je kanadský lékař maďarského původu, proslulý odborník na závislosti, trauma, jeho léčení a vývoj osobnosti v dětství. Ve filmu nabízí nový pohled na svět, v němž žijeme, i na nás samotné. Gabor Maté je ale hlavně nesmírně moudrý a laskavý člověk, který se nebojí mluvit o svém vlastním traumatu, stigmatizaci a o svém závilostním chování. Místo odsuzování, potlačováním symptomů a stanovováním diagnóz, Gabor Maté se snaží porozumět příčinám, z nichž ve zraněné lidské duši vzniká znepokojivé chování a nemoci. „

Za mě to je něco, co by měl každý vidět. Jsme zas u toho, jak se na nás přenáší vzorce chování rodičů, na které se přenášelo toto chování od jejich rodičů. Jak traumata, která v sobě dusíme či o nich vědomě nevíme, způsobují takovéto vážné problémy a dostává lidi do neřešitelných situací, kdy nevědí, jak z toho ven. Každý reaguje na určité situace jinak. S někým to ani nehne a někomu to rozsype svět. Přiznám se, že jsem skoro celé dvě hodiny (tak dlouhý je dokument) proplakala, cítila jsem úzkosti, nevěděla, co si mám myslet. Je to hodně silný dokument. Stáhla jsem si od něj další dvě knihy, které mě neskutečně zajímají. Tak jsem zvědavá, jak se po nich budu cítit.

zdroj: pinterest.com

Stahuj knihy zdarma

To mě přivádí k další myšlence. Našla jsem stránku, která se jmenuje Z-Library. Je to elektronická knihovna, kde najdete všechny žánry knih – fantasy, sci-fi, lechtivé knihy, detektivky, seberozvoj, manifestace a spoustu dalšího. Když se zaregistrujete, můžete si stáhnout až 10 knih za den zdarma (pdf, epub). Jen chci upozornit, že knihy jsou pouze v angličtině. Moje angličtina není nijak úžasná (teoreticky mám úroveň B2). Některé příběhové knihy jsou pro mě těžké v aj, například moje oblíbená autorka Sarah J. Maas. To si musím počkat na česká překlady, protože bych si četbu v angličtině ani neužila.

Snowboard

V lednu se konalo i pár procházek a byla jsem konečně po dvou letech na svahu na snowboardu. Byli jsme v Černé Hoře. Zprvu se mi nechtělo, přítel mě musel přemlouvat. Bála jsem se, že mi to nepůjde a budu se akorát vztekat. Opak byl pravdou. Nepadala jsem skoro vůbec. Teda až na předposlední jízdu, kdy jsem už nemohla. Svaly mě bolely, sněžilo a jehličky zmrzlé vody mě bodaly očí (nedržely mi brýle). No prostě jsem toho pak měla už plné kecky. Ale jinak to bylo naprosto super a už se těším na další! Jezdíte rádi lyžovat nebo jezdíte na snowboardu?

Únorové plány

Druhého února odlétáme s přítelem na 5 dní do Belgie. Neskutečně se těším a zároveň jsem trošku nervózní. Bude to můj druhý let a bereme si JEN batůžky. Doufám, že budeme hodně ťapkat po Bruselu. Snad se podíváme i do Antverp a Gentu. Dokonce jsem si udělala takového malého průvodce, kam se chci v jakém městě podívat. 😀 Budu se snažit hodně fotit, takže se můžete těšit na článek! Budu přispívat i hodně na Instagram (doufám!), tak mě můžete sledovat i tam – vrabcm.

Moc mě zajímá, jaký jste měli leden vy? Jak jste se poprali se začátkem nového roku? Máte nějaké úžasné plány na únor?

Posílám lásku! M.

30/01/2022 1 Komentář
0 FacebookTwitterPinterestLinkedin
Filmy & seriály

Netflix&Chill – lednová edice

M. 25/01/2022

Leden byl plný učení a občasných dnů prokrastinace (čti opačně). Přiznám se, že mi chvilku trvalo než jsem si vzpomněla na většinu seriálů, které jsem viděla. Všechny jsem stihla zhlédnout za den.

Pokud chcete víc tipů na seriály Péťa má výběr na Instagramu a poslední dobou přidává často nějaké tipy! <3

Asi jako první seriál tohoto roku je Emily in Paris druhá řada.

Upřímně se mi první série líbila více. Ale druhá řada je také skvělá. Občas mě vytáčí, jak je Emily nešikovná a snaží se urputně napravit svoje chyby. Holka by se měla snažit spíše vyvarovat takovým chybám. Ale chápu, že je to schválně. V této řadě se rozjede také více drama. Nečekaný spoiler je, že se můžeme těšit na třetí řadu. 8/10

Drž se blízko je neskutečně napínavý seriál. Jsou zde vyšetřované vraždy a postupem času se odhalují i tajemství postav z jejich minulosti. Do poslední chvíle jsem neměla tušení, kdo to mohl být. Seriál je, za mě, hodně dobře propracovaný. Prostě jsem na to koukala s otevřenou pusou a husí kůží na rukou. 9,5/10

Moře klidu je korejské sci-fi drama. Začala jsem se na něj dívat, protože tam hraje můj oblíbený korejský herec Gong Yoo. Přiznám se, že mě celkově sci-fi tolik nebere, ale tohle byla příjemná změna. Posádka je vyslána na Měsíc, kde musí sebrat záhadný vzorek, který může zachránit planetu. Ovšem předtím se na stejné výzkumné stanici stala nehoda. Nikdo neví, co se ve skutečnosti stalo. Mezitím, co se posádka snaží najít vzorek a vyřešit záhadu, co se ve stanici dělo, něco je sleduje. Je dost možné, že mezi sebou mají i zrádce.

Upřímně bych zvolila na konci třeba i nějakou mid-credits scene. Trošku mi tam chybělo, jak to vlastně vypadalo po návratu. 9/10

Seriál mi také bral dech a bylo to vše hezky vymyšlené. Viděla jsem i BTS, kde herci říkali, že to bylo velice náročné natáčení, obzvlášť v kosmonautských kostýmech. Moc se mi líbí, že nenatáčeli pouze na green screen, ale bylo vytvořeno spoustu rekvizit (např. vesmírná loď). Takovéto věci má Korea skvěle propracované.

Další dva seriály jsou reality shows. Jedním z nich je třetí řada Too Hot To Handle.

Viděla jsem všechny tři řady. U této mi přišlo, že tam ani nebyli tak krásní lidé, jak je již v názvu. Ale jak se říká: „100 lidí, 100 chutí.“ Zajímavé bylo, jaké vztahy mezi sebou měli jednotlivý účastníci. V průběhu se tvořily páry a já fandila jednomu specifickému, který za mě byl ten nejupřímnější a nejroztomilejší, zatím v celé historii těchto tří řad. Upřímně doufám, že jim to vydrží a budou spolu šťastní. 6/10

Další reality show je korejská „seznamka“ Peklo pro nezadané. Proč mě vlastně zaujala tato show? Upřímně mě asijská kultura celkově fascinuje. Jejich chování, stravování a návyky mi přijdou diametrálně odlišné od těch našich. V této show nenajdete žádné lechtivé scénky. Což i mě lehce zarazilo. Účastníci mi tady přišli i více atraktivnější než v Too Hot To Handle.

Fascinovalo mě, že asi hned v prvním díle byli schopní z cca 5 ingrediencí udělat 3 jídla. To mi moje hlava vážně nebere! Show se mi celkově líbila a nejúžasnější na tom byli čtyři komentátoři, kteří na to koukali jako diváci a měli skvělé poznámky! 😀 I když by občas nemuseli mít tak dlouhé analýzy a proslovy. 7/10

Právě jsem si na Netflixu přidala nějaké další seriály do seznamu ke zhlédnutí. Tak se (snad) můžete těšit na budoucí článek o dalších seriálech. <3

PS: Máte nějaký typ na skvělý seriál, který jste v poslední době viděli? Šup s nimi do komentářů!

25/01/2022 2 Komentáře
0 FacebookTwitterPinterestLinkedin
Filmy & seriály

Sex, Love & Goop

M. 16/01/2022
Zdroj: Netflix

Takto se jmenuje nový seriál na Netflixu (odkaz na seriál). Vyšel někdy v září minulého roku. Ale pro mě to je celkem novinka. Seriál mi byl doporučen kamarádkou a já bych jej chtěla doporučit dále. Už jen z důvodu, že mi stále přijde téma sex, jako tabu téma.

„Reality show, ve které odvážné páry hledají cestu k intenzivnějším sexuálním prožitkům a hlubší intimitě za asistence Gwyneth Paltrow a týmu odborníků.“ – Netflix

Musím se přiznat, že jsme moc nevěděla, co od toho očekávat. ALE! Seriál přesáhl má očekávání. Bylo to neskutečný. Tolik poznání, tolik emocí, tolik zodpovězených otázek a zároveň tolik nových otázek. Některé scény mi přišli trošku až trapné. Ale ve finále to je naprosto přirozená věc. Jen nejsme zvyklí takhle vidět jiné lidi.

Otevřelo mi to celkem i oči. Je nám nějaký způsobem předáváno, jak by měl sex a orgasmus vypadat, jak se u toho máme hýbat, tvářit i vydávat zvuky. Je nám to předáváno od kamarádů nebo z porna. V seriálu jsou popsané různé orgasmy a že každý je jinak naladěný a vzrušuje ho něco jiného – energie, dotek, pohlavní styk, zvuky, někdo je zas kinky. No, já na to koukala jak puk.

Nebylo to pouze o sexu. Nachází se zde i spoustu citlivých témat – zakořeněné vzorce po rodičích (a jejich rodičích), láska, komunikace, sebehodnota. Scéna, kde si lidé řešili své vzorce po rodičích byly až dechberoucí. Tam mi také došlo, jak lehce můžeme na lidi přenést svoji náladu a energii.

Byly tam ukázány dvě slečny – lesbický pár. Měly se dívat do zrcadla na své tělo. Jelikož měly problém přijmout se takové, jaké jsou. To byl moment, kdy jsem i brečela, jak mě to zasáhlo. Dívat se na své tělo, říct si, co se jim nelíbí a zjistit proč. PODĚKOVAT. Říct si, že vlastně nikdo neví, jak májí vypadat perfektní prsa, jak by měl být velký zadek…

Naprosto zajímavé mi přišlo, že vlastně jeden muž zažil energetický orgasmus. Popisoval to jako neuvěřitelný a silný zážitek a byl i dlouho po tom celý paf. Sám si o své partnerce myslel, že ji sex moc nebere. Ve finále zjistil, že je kinky a při sexu používá spíše jiné smysly – byly naprostý opak. Ovšem s tím se dá také pracovat.

Zjistila jsem, že mě neskutečně takovéto seriály/shows a filmy baví. Člověk zjistí, že vlastně nic neví a dozvídá se vždy něco nového.

Určitě pak dejte vědět, jaké jste ze seriálu měli pocity!

PS: Přeji krásný start do nového týdne! <3 M.

16/01/2022 2 Komentáře
0 FacebookTwitterPinterestLinkedin
Příběhy

Štěpán a nezemšťané

M. 04/01/2022
Zdroj: pinterest.com

Letěl jsem podivuhodně zvláštní krajinou. Viděl jsem obrovského, tlustého a zářivého brouka, který šplhal po skále směrem nahoru k bouřlivému vodopádu. A pak jsem to uviděl. Nebe padalo k zemi. Bylo to zvláštně úzkostlivé a uspokojující zároveň. Mraky se snášely zvláštním způsobem dolů a kameny levitovaly v blízkosti skal.

Ve své vzducholodi jsem proplouval touto zvláštní nepopsatelnou krajinou, kde stromy měly růžovou barvu a tráva byla tyrkysová. Uvědomil jsem si, že dýchat zde mohu, i přes prapodivné jevy. Zvířata zde měla také zajímavou barvu. Byla barevnější a dalo by se říct, že zářivější. Srny zde měly fialové flíčky na srsti, želvy plavaly krunýřem směrem dolů, ptáci létali pozpátku a mouchy byly velké jako pěst. Připadal jsem si jako v nějakém snu.

Díval jsem se na nebe, když se tu náhle začala snášet mlha hustá jako mléko. Nebylo nic vidět. Neviděl jsem ani na krok. Najednou se v mlze objevila světla, za kterými následoval obrovský tmavý stín. Byla to další loď. Ovšem tato nevypadala jako moje. Měla tvar obrovské ocelové fazole s řadou kulatých oken. Loď zastavila těsně přede mnou. Mlha začala ustupovat. Ustupovala do lodi. Vypadalo to, jako by sama fazole nasávala hustou mlhu.

Taky to tak bylo. Nejspíš tu mlhu předtím i vypustila. Asi nějaký druh maskování. Z průhledného předního okna na mě koukalo pět divně vyzáblých postav. Měli dlouhé končetiny a krky. Vypadali jako zvláštně tvarovaní šedí lidé bez vlasů a natažení na skřipec.

Měli velké kulaté oči. Koukalo na mě hned deset párů. Nebál jsem se. Bylo to zvláštní vidět bytosti, které jsem v životě neviděl a nebál se jich. Jejich pohled ve mně vyvolával pocit přátelství a sounáležitosti. Usmál jsem se na ně a zamával. Snad to nepochopí špatně a něčím mě nesestřelí.

Bytosti naproti mně zamrkaly. V jednu chvíli byly pryč a v druhé se objevily vedle mě. Zíral jsem na ně hledajíc srozumitelná slova. Žádná jsem nenašel. Můj údiv nepřestával růst, když na mě vyzáblá postava promluvila lidskou řečí.

„Zdravíme, jsme občané planety Kašpar 2658. Na naší další planetě, této, jsme pomocí senzorů zaznamenali neznámý objekt. Jsme zde, abychom zkontrolovali situaci.“ Pravila bytost tyčící se nade mnou.

„Ehm, zdravím. Já jsem Štěpán Polomek, přiletěl jsem svou vzducholodí, na které se právě všichni nacházíme a přiznám se, že nemám nejmenší tušení, jak jsem se na vaši planetu dostal.“

„My vám to hned povíme, Štěpáne. Dostal jste se do světelného portálu, který se nachází na planetě Zemi. Portál je maskovaný mraky a mlhou. Jste dosud jediný, který na tento portál narazil a dostal se skrz něj sem. Víte, jak je to možné? Zeptala se mě druhá bytost.

„Opravdu netuším. Upřímně jsem doufal, že mi to řeknete vy, ehm, milé bytosti z planety Kašpar.“

Postavy začaly skřehotat. Zpočátku mě to zaskočilo, div jsem neuskočil. Došlo mi ale, že se takhle smějí. Velice zajímavé.

„Milý muži, Štěpáne. Jsme Felungové. Pro vás lidi mimozemšťani. V galaxii Mléčné dráhy jsme nejvyspělejší bytosti, oplývající vysokou inteligencí, neuvěřitelnými technologickými vymoženostmi, které by vaše planeta nezvládla ovládat ani za dalších budoucí pět generací. Ovládáme cestování časoprostorem pomocí světelných portálů. Dokážeme z vaší vibrace, kterou vysíláte do okolí určit, jak se cítíte.“ Vysvětlila mi třetí bytost, která byla lehce nafialovělá.

„Wow. Teda, páni. To je neskutečný. To je pro mne velká pocta! Máte jména? Kde v naší galaxii se nachází vaše domovská planeta? Jak to, že tato není obydlená? Jak je možné, že umíte mluvit mým jazykem?“ Chrlil jsem ze sebe jednu otázku za druhou.

Bytosti se znovu zasmály tím svým užasle divným skřehotáním. Vlastně až teď jsem si všiml, že když mluví, nepohybují se jim ústa.

Slova se chopila postava uprostřed. Tato měla tmavě šedou barvu a byla malinko nižší než zbylé bytosti. „Těší nás váš zájem, Štěpáne. Jména máme. Bohužel pro vás nevyslovitelná.“ V očích Felunga jsem zahlédl soucit a jemný smutek. „V galaxii jsme na opačné straně od vašeho Slunce. Tudíž se právě nacházíte na jedné z našich planet daleko od vaší planety. Konkrétně tato planeta je taková naše menší farma. Například z těch obřích zářících brouků je skvělé barvivo a jejich krovky, tvrdé jako beton, se hodí na stavbu přístřešků.“ Ukázal směrem k vodopádu.

Ohlédl jsem se na brouka, který stále šplhal po skále nahoru. Jeho krovky vypadaly jako takové větší deštníky. Hodně velké deštníky, pod které by se vešlo minimálně šest lidí. Tmavě šedý mimozemšťan pokračoval v zodpovídání mých otázek. „Vaším jazykem umíme, protože jsme párkrát již vaši planetu Zemi navštívili. Učíme se rychle.“ Mrkla na mě postava. „Ještě nějaké další otázky? Cítím, že toho máte hodně, na co se chcete zeptat.“

„Jak vám mohu říkat? Jak vypadá vaše planeta, když tohle je „jen“ farma?“ Moje zvědavost mi nedala.

Tentokrát mi odpověděla znovu nachově zbarvená postava. „Jak nám chcete říkat?“

Tato otázka mě překvapila. „No, to je těžké takhle narychlo vymyslet. Abych vás třeba nějak neurazil. To bych opravdu nechtěl.“

„Nejsme bytosti, které by se uráželi nad slovy. Jak jsme řekli, vnímáme spíše vibrace. Na takovou úroveň se lidé ještě nepovznesli. Takže záleží, s jakým záměrem budete vaše slova volit.“

„Aha.“ Hleděl jsem na ně s vykulenýma očima a otevřenou pusou. K tomu máme teda daleko.

„Mohl bych vám vymyslet každému jméno podle písmen v abecedě, počínaje písmenem A?“

„Ano.“ Bytostem zajiskřila očka.

„Dobrá. Vy budete Altar.“ Otočil jsem hlavu směrem k bytosti nalevo, která byla nejvyšší a měla světle šedou barvu.

„Vy budete Bustus.“ Pokračoval jsem v řade k bytosti namodralé barvy.

„Vám budu říkat Celsius.“ Nejmenší tmavě šedá postava potichu zaskřehotala.

„Pro vás mám jméno Dito.“ Bytůstka s nachovou barvou mi podala ruku, jak to my lidé děláváme při představování.

„A vy byste mohl být Elixir.“ Uklonil jsem se mechově zelenému nezemšťanovi.

„Ou, teď mě napadá. Zda jste všichni mužského pohlaví. Pardon, za tak troufalou otázku. Změnil bych jména, aby to bylo správně.“

Skřehotání se neslo celou planetou. „Nemáme pohlaví.“ Pravil Bustus. „Dalo by se říci, že jsme hermafrodité.“

„Velice zajímavé. Takže nemáte mužská a ženská jména?“

„Ne, naše jména se takto nerozlišují.“ Přidal se ke konverzaci Elixir.

„A vaše planeta? Jak vypadá?“ Má zvědavost každou informací rostla.

„Z části podobně jako ta vaše. Z části úplně jinak. Nemáme lítající auta ani talíře, jak to vyobrazujete na Zemi. Naše planeta je plná zeleně. Planeta Kašpar je více suchozemská než vodní. Všechny takzvané kontinenty jsou spojené a dala by se celá naše planeta projít pešky. Domy stavíme nad zemí. Abychom zbytečně neničili travnaté plochy, na kterých se pasou zvířata. Tudíž zvěř chodí pod našimi domy a skrývají se ve stínu před slunečním žárem či deštěm.“ Pokračoval ve vypravování Elixir.

Odtud převzal slovo Altar. „Nemáme automobily. Cestujeme převážně těmito vzducholoďmi.“ Ukázal směrem k jejich plavidlu.

„Naše vzducholoď to má tedy poměrně daleko k té vaší.“ Ušklíbl jsem se.

„To ano.“ Zaskřehotal Altar. „Pro suchozemské přemísťování používáme naše nohy nebo kobylky. U nás jsou malinko větší než u vás. Máme je místo koní. Ty u nás nejsou. Naše planeta je čtyřikrát větší jak ta vaše. A přesto nás je na ní méně než vás.“

„Jsou nás necelé tři miliardy.“ Upřesnil Celsius.

„Páni, to je docela málo na tak velkou planetu.“ Zadivil jsem se.

„Nám to přijde tak akorát. Všichni mají místa dost. Máme rozlehlé budovy, kde máme vynálezy a výzkumná centra. Lesy u nás vypadají jinak. Bydlí v nich zvěř, která nechce být rušena. Výměnou za klid nám poskytují plody a semena stromů.“ Pokračoval Altar.

„Vy mluvíte se zvířaty? To je možné.“ Vyhrklo ze mě.

„Pomocí vibrací a emocí, ano.“

„Úžasné. Dalo by se to naučit?“ Otázal jsem se zvědavě.

„Naučit? Někteří na vaší planetě již ovládají podobné dorozumívání. Jen jste zapomněli a přestali věřit. Nevnímáte. Furt se honíte za pomíjivými věcmi.“

„Víte toho o nás lidech docela dost, že? Zasmál jsem se sám pro sebe.

„Ano, upřímně řečeno je občas zábavné vás pozorovat. Troufneme si říct, že jste jediní zaostalí v naší galaxii.“

„Jediní zaostalí? Kolik živých bytostí je v naší galaxii?“ Nemohl jsem uvěřit jejich slovům.

Slova se tentokrát chopil Dito. „Bohužel ano. A to dostáváte neustálé signály. Například teď řešíte nějaký vir. Neuvěřitelné, jak se chováte k sobě i ostatním. Jste zaslepeni mocí a neustálou kontrolou. Nedokážete se povznést.“ Pravil rozhořčeně nezemšťan.

„V galaxii je neskutečně moc živých bytostí. Některé planety obývají pouze živočichové, jiné organismy a bakterie, které se plně nevyvinuli. Jiné planety bojují o život a jsou předurčeny k zániku. Na některých planetách jsou stále, jak byste nazvali, dinosauři.“

„Blázníte? Dinosauři stále existují?“ V této chvíli si připadám jako nevěřící Tomáš.

„Přesně, jak říkáte.“ Souhlasil Bustus.

„Páni. To je něco. Musíte to říct všem na naší Zemi!“ vykřikl jsem nadšením.

„Omlouváme se, to nepůjde.“ Konstatoval Celsius.

„P-proč ne?“ Smutně jsem je sledoval a čekal na jejich odpověď.

„Jak myslíte, že by to vypadalo, kdyby někdo jako my, přistál u vás na planetě? Povězte.“

V tu chvíli jsem pochopil hořkou pravdu. „Zkoumali bychom vás. Chtěli bychom vidět vše, co máte, chtěli bychom vše, co máte.“

„Nejste připraveni na takovou hojnost. Na tolik informací, tolik techniky. Na takovou míru inteligence. Nejste připraveni na náš svět. Nejste připraveni jako lidstvo planety Země.“

„Asi máte pravdu. Ale jak toho můžeme docílit?“ Zoufale jsem potřeboval odpovědi.

„To se musíte zeptat sami sebe. Každý na to přišel jinak. Máte tu nevýhodu, že jste nastaveni jinak než zbytek planet.“

„Jak jinak?“

„Na většině planet funguje nějaká symbióza a sounáležitost. U vás je to spíše… nevraživost.“

Zůstal jsem stát beze slov. Zíral jsem na pět nezemšťanů před sebou. Přemítal jsem o všech svých rozhodnutí a co za nimi stálo. Kontrola. Mít vše pod kontrolou. Být někým. Něco dokázat. Zanechat svůj odkaz na planetě Zemi. Na planetě, která je jednou z tisíců, možná milionů v naší galaxii. Na planetě, která je zanedbatelná v tomto Universu.

Jaký je tedy smysl života? Jak se můžeme povznést? Jak se dostaneme do fáze, ve které jsou Felungové. Jak naší planetě nezpůsobit zánik? Jak přestat mít nad vším kontrolu a moc? Jsme součástí nějakého vyššího plánu? Máme zde najít něco, co jsme ztratili? Co se stane, když se nezvládneme povznést? Bude se to vše opakovat nebo také zanikneme?

Myšlenky mi vířily hlavou. Skákaly jedna přes druhou. Dusili mě. Nemohl jsem je kontrolovat.

„Vraťte se zpátky na Zemi, Štěpáne.“ Pravil Altar. „Vraťte se zpátky a udělejte, co udělat musíte. Co vám říká srdce. Podělte se o tento zážitek s ostatními. Nebo si jej nechte pro sebe a snažte se žít život tak, jak nejlépe dokážete. Nezabývejte se zbytečnostmi. Sice jsme jen malinkými kousíčky naší galaxie, našeho Vesmíru. Ale bez každého z nás by celek nebyl úplný. Vše je tak, jak má být.

„Náš osud je řízen nebo jej řídíme my? Uvidíme se ještě někdy, milí nezemšťané?“ Opáčil jsem se smutkem v srdci.

„Záleží, čemu věříte, milý člověče. Pokud nás budete chtít znovu potkat, vydejte se svou vzducholodí na nebe. Proplujte světelným portálem, který je maskován mlhou. Připlujte na tuto planetu. Tak jako jste to udělal teď.“

„Co když ten portál nenajdu?“

„Jak jste jej našel teď? Odpověděl mi otázkou Bustus.

„Já, chtěl jsem vidět něco nečekaného a krásného.“ Začervenal jsem se.

Elixir přistoupil blíž. Spíše připlul. Doteď jsem je neviděl se pohybovat. Byl to velice nenápadný a elegantní pohyb. Možná bych to mohl přirovnat k pomalejšímu hadímu plazení.

Zvedl ruku a položil ji na mou hruď. Nad srdce. „Přejte si zahlédnout něco neobvyklého a krásného. Přejte si vidět tuto planetu.“

Zadíval jsem se hluboko do očí té krásně zvláštní vysoké bytosti.

„Budete-li tomu věřit, portál se ukáže.“

S těmito slovy se vrátil zpět do řady. Altar, Bustus, Celsius, Dito a Elixir. Všichni se mi společně uklonili a zmizeli. Otočil jsem se k jejich lodi. A zahlédl je, jak se na mě dívají z lodní kajuty. Za zády mi zářilo silné a čisté světlo. Portál.

S pocitem vděčnosti a úsměvem na tváři jsem Felungům zamával a zmizel v portálu. Ocitl jsem se nad azurovým mořem. Kolem létali racci. Cítil jsem slanou vodu. Mořský vzduch. Země. Jsem zpátky doma.

Bude mi trvat, než tento nepopsatelný zážitek strávím. Doufám, že při mé příští cestě, budu moct s hrdostí nezemšťanům říct, jak jsme jako lidstvo pokročili. Pro začátek se vynasnažím žít, tak, jak nejlépe umím.

04/01/2022 4 Komentáře
1 FacebookTwitterPinterestLinkedin

O mně

O mně

Zdravíčko!

Jmenuji se Michaela, většinou mi všichni říkají Míša, ale nebráním se nějakým cool bombastickým přezdívkám. Zbožňuju, když nemusím nikam spěchat, snažím se dělat věci tak, jak zrovna cítím. Jsem fanoušek fantasy knih, anime, pěstování rostlinek a spirituality. Moc ráda tvořím, píši a fotím, i když si v tom přijdu jako amatér. Ale cvičení dělá mistra, že? 💜 Pro případnou spolupráci mě můžete kontaktovat níže.

Kontakt

Instagram Pinterest Email
Leden 2022
Po Út St Čt Pá So Ne
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  
« Pro   Úno »
  • Instagram
  • Pinterest
  • Email

@2019 - All Right Reserved. Designed and Developed by PenciDesign


Zpět na začátek