Štítek:

tips&tricks

KnížkyOstatní

Ako prekonať stavy utrpenia – Život v láske

M.

Dnešní článek bude kratičký. Bude o (pro mě) motivační knize, o neskutečné cestě dívky, která si toho prožila mnoho.

Kniha vypráví příběh slečny, která byla na škole šikanována a měla složitý vztah s otcem. Kdybych to pojala hodně s nadsázkou, byl proti ní celý svět. Autorka v této knize vypráví, jak postupem času rostla, jak zvládala situace, které ji život přihrál, které si vlastně sama svým myšlením přitahovala.

Vypráví o svém uzdravení, o uzdravení psychickém i fyzickém, o lásce, o odpuštění sama sobě a svému okolí. Vypráví, jak překonala svůj stav utrpení a těžkostí a přeměnila je v lásku.

Klobouk dolů Jance. Protože to, co jsem v knize přečetla, bych asi pravděpodobně nezvládla ustát. Natož v tak útlém věku. Má můj neskutečný obdiv. Posílám vřelé objetí a díky!

Knížka byla čtivá, jen nejsem zvyklá číst ve slovenském jazyce, takže jsem občas některé pasáže četla pomaleji. Musela jsem se někdy i pozastavit a zapřemýšlet si, jak bych se vlastně v takové situaci zachovala já.

Je až neskutečný, jak naše myšlení a smýšlení o nás samotných, ovlivňuje náš život.

Janka v sobě našla obrovskou sílu odpustit sama sobě i okolí, které ji ubližovalo. Našla pochopení pro ostatní. To je něco, co by se měl naučit každý. Naučit se odpouštět hlavně sami sobě.

Po dočtení knihy mě jako první myšlenka napadla, že ji půjdu dát do knihovničky ve městě, aby si ji mohl přečíst zase někdo jiný.

„To, čo hľadáš v druhých, najprv nájdi v sebe a tí, čo to už majú, si ťa nájdu.“

„Buď necháš realitu pohltiť sen, alebo snom pohltíš realitu.“

„Viera nás posúva vpred, ide len o to, čomu uveríme.“

0 Komentář
0 FacebookPinterest
Knížky

Můžeš žít, jak chceš

M.

Krásný den!

Tento článek bude o pozitivní motivační knížce, kterou jsem dostala od mamky. Asi je na mně vidět, že tápu životem. 😀 Buďme k sobě upřímní, kdybych viděla tuto knihu v knihkupectví, tak si ji spíš nekoupím, ale ve finále byla vážně krásná a ukáply mi i slzičky.

V knize najdete střípky života autorky. Na většině stránek jsou povzbuzující slova. Chtěla bych vám sem napsat pár poznámek, které jsem si v knížce podtrhla.

Nejednou jsem slyšela, že vše, co k člověk k životu potřebuje, má už dávno v sobě. A v této knize se toto objevuje také. Autorka zde popisuje, jak je důležité se rozhodovat srdcem, protože srdce ví, kam nás zavést a chce pro nás jen to nejsprávnější. Kolikrát jste se přistihli, že mezi sebou soupeří vaše hlava a srdce? Já už nesčetněkrát.

Je také velmi důležité nezapomínat na naše vnitřní dítě, na tu hravost a lásku, se kterou se děti dívají na tento svět. Děti dělají jednoduše to, co je baví. Proto jsou stále plní energie a září radostí. Nechávají proudit emoce a nic nepotlačují. 

„Opravdu děláš a jsi přesně tam, kde si právě teď ze srdce přeješ být?“

Není nutné zůstávat tam, kde láska už není. Akorát se tím člověk sám trápí. Ať už se jedná o vztah, práci či jiný koníček. Jakmile to nepřináší radost, je zbytečné se toho držet.

„Nebojte se opustit a vzdát se toho, co jste do teď budovali, když přijdete na to, že to není vaše pravá cesta, nebo že už vás to nebaví. Nelitujte opustit cokoli, co brání vašemu srdci prožívat čistou radost. Nezůstávejte připoutání jen proto, že jste investovali spoustu energie, času a peněz. Vždyť ty okamžiky za to stály. Teď litujte jen dalších okamžiků, času a dalších peněz a energie, které směrem, u kterého víte, že není váš, investujete.“ 

Člověk má vždy možnost volby. Jednoduše můžeme a nemusíme. Můžeme zůstat tam, kam jsme už došli, ale můžeme také objevovat dál. Život nemá hranice. Je jen na nás, jak daleko si dovolíme doletět. Je naším právem zkoušet a objevovat nové věci. 

„Není to tak, že náš věk je omezením. Omezením je jen to, co si (nejen o našem věku) myslíme.“

Autorka v knize uvádí i pár cvičení. Jedním z nich je překonání zaběhlých kolejí. Přinutit se udělat něco jinak. Něco neobvyklého. Může to být i úplná maličkost. Třeba jít domů jinou cestou, než jste zvyklí. Jít spát dřív či později, než jste zvyklí. Koupit si jinou potravinu, přečíst jiný žánr knihy, jít domů bez sluchátek…

Chodit a sedět rovně. Lépe se dýchá. A celí rozkvetete. „Začněte pozorovat to, jak chodíte a jak sedíte a začněte se rovnat. Rovnejte si páteř, protože tou proudí naše energie. A té energie námi může proudit v závislosti na tom, jak rovně svou páteř držíme, proudit buď nekonečně nebo nedostatečně.“

Mediální detox. Dopřát si pár dní bez zpráv, televize, sociálních sítí. Najednou člověk zjistí, kolik volného času a prostoru má, na který není zvyklí. 

„Největší bolest si člověk způsobí, když zavře své srdce. Je to jako zavřít se v domě, zabednit okenice a nepustit dovnitř slunce. Slunce může spálit, ale bez slunce se nedá žít. Kdo zavře své srdce, určitě se nespálí, ale jeho život ani nerozkvete.“  LÁSKA JE. Vždycky je. Jen v ní musíme věřit a vidět ji i tam, kde to ostatní vzdají. 

„Řekněte vše. Bez obav a bez očekávání. Řekněte to svobodně. Řekněte to, co říct chcete, protože to říct chcete. Řekněte to od srdce, ale ne s chtěním čehokoliv za to.“ Ve většině případů vás to osvobodí a opadne z vás napětí či úzkost. 

Je hezké ve smutných chvílích sáhnout po knize a jen tak si ji prolistovat. Člověku se zlepší nálada, když ho „někdo“ povzbudí.

M.

1 Komentář
1 FacebookPinterest
Povídání

Srpen v kostce – a spousta myšlenek

M.

A je to zase tady! Další měsíc se převalil jak voda. Další měsíc a jsme blíže novému roku, Vánocům. Upřímně, to jsou poslední dvě věci, na které bych chtěla myslet, ale vždycky mi to někdo připomene. Takže to teď připomenu já vám! 😀

Já se už neskutečně těším na barevný podzim. Miluju teplé oblečení – svetry, roláky. kabáty a dlouhé kalhoty. Nemůžu se dočkat, až budu sedět zachumlaná v dekách, číst knihy, pít čaj a občas koukat z okna na deštivé nebe.

Když jsem si dělala shrnutí svého měsíce srpen, zjistila jsem, že to vlastně byl docela dobrý měsíc plný zábavy, emocí a nových příležitosti.

Byla jsem párkrát na jumpingu, dokonce jsme teďka začali chodit ve čtyřech. Takže naprostá skvělost. Mám nové mimi nehtíky (v porovnání s tím, jak dlouhé jsem je měla naposledy, to jsou vážně miminka). A zašla jsem si po dlouhé době na kosmetiku na barvení obočí. Hned má člověk o starost méně!

Strávila jsem celý den v Olomouci se svojí bestie, se kterou se známe její celý život! 😀 (Je to už 22 let, haha). Článek o našem dni v Olomouci plný fotek naleznete zde.

Byla jsem se podívat v Kroměříži a lehce překonala svůj strach z vody, kde nevidím pod sebe. Také jsem zvládla 38 hodin nejíst. Což v některých chvílích byla celkem výzva a v některých úplná brnkačka.

Po dlouhé době jsem se také viděla s holčinami ze střední školy a strávily jsme spolu skoro celý den. To bylo také moc fajn!

Pochlubím se i tím, že jsem si pořídila nový notebook, který je herní. Takže se těším na podzimní a zimní dny o to více! Celkově má lepší grafiku a je výkonnější, takže doufám, že se na něm i něco zajímavého a užitečného naučím.

V souhrnu jsem přečetla dvě knihy – o jedné, té zatím nejkrásnější, jsem napsala již článek. Za mě to je určitě must-have slowburn book!

Vlastně cíl, být aktivnější na blogu, jsem také splnila, sedm článků za měsíc je docela dobrý výkon, že?

Aby to vše nevypadalo nejvíc sluníčkově, stále mám své dny, kdy nic nedělám. Ležím v posteli a smutním, poslouchám písničky a přemýšlím nad tím, co kdyby. Co kdybych začala dřív. Co kdybych se odhodlala k tomuhle. Co kdybych se nebála. Co kdybych se narodila jindy a jinde. Přijdu si občas zacyklená v nekonečném kruhu zmatenosti a chaosu. Emoce jako na horské dráze a nejde se z toho vymotat.

Všimla jsem si, že jsem se i více odhodlala brečet. Nesnažit se to všechno potlačit a držet v sobě. Ale prostě se rozbrečet a zkusit toho ze sebe dostat, co nejvíc to půjde. Většinou se mi celkem dost uleví. Doporučuji. 😀

Občas se ve svých špatných náladách utápím. Až moc dlouho. Občas se to protáhne i do několika hodin a občas až do dnů.

Ale občas, občas se seberu, řeknu si, že jsem se nasmutnila dost a jdu něco dělat. Třeba uklízet nebo si zapnu „retro“ písničky z roku 2000 a udělám si svoji párty, kde to teda neskutečně rozjíždím na kuchyňským parketu! Právě mi hraje do sluchátek tento playlist z Youtube – Best songs to dance to.

Někdy si prostě zapnu seriál a někdy ani seriál nestačí a spánek se jeví jako ta nejlepší možnost na spravení nálady. To také doporučuji!

Přistihla jsem se, že se cítím neskutečně sebevědomá, když se krásně oblíknu a nalíčím. Stojím pak několik minut u zrcadla a směju se na sebe. To je podle mě taky neskutečně důležité! Měli byste to povinně všichni udělat! Jen tak se oblíknout, třeba i na pár minut před to zrcadlo. Pochválit se, jak vám to dnes sluší. Jak jste krásní. Hned vám to zlepší den a náladu. A nejlíp, když vám k tomu hrají vaše oblíbené boost mood písničky.

Mám taky neskutečné nutkání něco změnit. Něco se sebou. Mám nutkání si obarvit vlasy na tmavě vínovou. Mám dokonce i koupenou barvu z DM drogerie. Jen najít odvahu, si je vážně obarvit! Nebo bych si chtěla propíchnout nos. Což k tomu mám nakročeno víc než k barvení vlasů.

Pro svůj pocit změny a klidu jsem vyházela veškeré oblečení, ve kterým jsem se 100 % necítila svá. Veškeré věci jsem dala na Vinted, který vám sem také můžu hodit, kdybyste se chtěli podívat. 😀

Plány na září

Moje cíle se klasicky budou stále točit dokola, dokud je vážně nesplním komplet celé. #zasraníperfekcionisti

  • Čtení knih – možná, možná určitě, jsem to už někam psala, že mám doma a v telefonu postahováno neskutečně moc knížek. Takže bych chtěla za měsíc září přečíst minimálně 5 knih, ke kterým bych sem na blog dala recenze. Takže všichni doufejme, že se mi to povede!
  • Cvičení – to už je podle mě tak rok omílané téma. 😀 Jediné plus je, že chodím na ten jumping a občas si zaplavat. Takže to vypadá, že vlastně jsem na dobré cestě!
  • Psaní příběhů – zatím klidně jen tak pro sebe. Ulevit své hlavě s vymyšlenými scénáři. Proč si je držet v hlavě, když je mohu přenést na papír? A třeba se někomu zalíbí, a třeba s nimi někdo bude souznít.
  • Všehochuť – poslední bodík je takový, že bych si sem tam chtěla vyzkoušet nové líčení. Naučit se něco nového. Třeba si absolutně neumím nalepit umělé řasy nebo kreslení linek mi zabere neuvěřitelně moc času. Chtěla bych se také učit kreslit/malovat. Dokonce jsem si koupila krásný skicák! Nebo se naučit hrát na hudební nástroj.

Jaké jsou vaše plány na září? A jaký jste měli srpen? Bylo vše v pořádku?

„Making the wrong decision is better than making no decision at all.“

„Everyone is gonna die and no one will remember you… so fuck it.“

„Buď si cestu najdu nebo si ji vytvořím.“

3 Komentáře
1 FacebookPinterest
Knížky

Neviditelný život Addie LaRue

M.

Ve Francii ve vesničce Villon se píše rok 1714. Dívka jménem Addie stojí na pokraji zoufalství. Nechce se vdávat. Nechce se vdávat za někoho, koho nemiluje. Nechce být spoutaná. Chce volnost, chce víc času, chce objevovat svět.

„Nikdy se nemodli k bohům, kteří odpovídají po setmění.“ Tak znělo varování. Dívka neuposlechla. Uzavřela dohodu se samotnou temnotou. Bude žít navěky, nezestárne, nezraní se. Ovšem, vše má svoji cenu. Nikdo si ji nebude pamatovat.

A tak začíná příběh plný dobrodružství, smutku, zklamání a hledání skulinek. Dívka nenápadně rozsévá své myšlenky a objevuje se v mnoha dílech. Stává se múzou umělců – spisovatelé, malíři, skladatelé.

Nikdo si ji nezapamatoval. A trvalo 300 let, než se tomu tak stalo. V knihkupectví narazila na mladíka, který si ji zapamatuje. Pro Addie to je neskutečné. Nemůže tomu uvěřit….

„Buď si cestu najdu nebo si ji vytvořím.“ – Addie LaRue

Musím říct, že krásněji napsanou knihu jsem ještě nečetla! Knížku mi doporučila kamarádka a jsem za to velice vděčná. Kniha je napsaná až poeticky. Vše je krásně popsané. Moc se mi líbí jak autorka do toho vnáší i svůj pohled a oznamuje nám, že se nějaká událost stane až za pár let, ale teď hrdinka musí projít tím nejtěžším, co ji potkalo. Závěr knihy mě taky vlastně neskutečně překvapil, protože jsem doufala v nějaký konec, dokonce jsem i očekávala takový konec a najednou to bylo vlastně úplně jinak!

Je neskutečně zajímavé, jak prochází stoletími. Co vše zažila a kde všude byla. Jak se učila různé věci a pozorovala lidi. Přišlo mi, že to je vlastně napsané tak, jak kdyby se to opravdu stalo a vlastně držíte v ruce její příběh. Párkrát mi ukápla slzička, párkrát jsem měla namále, abych se nesložila. 😀

Vůbec bych se nezlobila, kdyby nám autorka nabídla menší pokračování tohoto dílu. Nutně bych potřebovala pohled jedné z postav.

Musím říct, že prvních třeba 200 stránek jsem se trošku prokousávala, ale byla jsem dost zvědavá, jak ses to celé bude vyvíjet. Kniha je spíše slowburn. Má 530 stránek, které jsem přečetla za den. V jednu chvíli bych klidně zvládla více spicy scény, ale vlastně to kniha úplně nepotřebovala.

Zážitek z knihy budu ještě chvíli vstřebávat, protože byla fakt nádherná! A ta obálka! Je to jedna z mála knih, u které jsem si při čtení řekla, že se těším, až si ji přečtu znovu. A já knihy znovu skoro nikdy nečtu!

Možná to je ještě nevstřebaným zážitkem, možná to vážně bylo tak krásné. Knize dávám 5/5!

Další část obsahuje SPOILERY! Předpokládám, že někteří knihu číst nebudete a rádi se dozvíte, jak to vlastně skončilo. Tak vám to s radostí napíši.

Addie potká Henryho, který si ji pamatuje. Je to pro ni obrovské překvapení a myslí si, jak přechytračila temného. Ona sama nemůže nic napsat ani postavit. Nezanechává po sobě stopy. Ovšem zjistí, že Henrymu může převyprávět svůj příběh a on jej zapisuje.

Proč si ji asi Henry pamatuje? Ano, je také prokletý. Vyměnil svůj život za to, aby byl milovaný. Vyměnil poslední rok života. Když potká Addie, zbývají mu poslední 3 měsíce. Všichni lidé, které potká jsou do něj buď zakoukaní nebo až přeslazeně milí. Vidím v něm to, co chtějí – dokonalého milence, úspěšného syna, vynikajícího kamaráda. Jediná Addie v něm vidí jeho pravého. A tak se do ní zamiluje.

Addie to táhne k temnému. On sám ji často navštěvuje a dokonce si vzal podobu takovou, jaká se jí (i mně, haha) líbí. Dala mu i jméno – Luc. Hrají spolu hru na kočku a na myš. Kdo se dřív vzdá. Odevzdá Addie svoji duši dříve nebo ji Luc nechá, aby si ji ostatní pamatovali? V průběhu 300 let se do něj mnohokrát zamiluje. On ji (údajně) také miluje. Chce ji.

Henrymu zbývá měsíc života. S Addie ho stráví nejlépe jak umí, společně, zamilovaní. Addie ale vymění sebe za jeho čas. Řekne Lucovi, že on chce ji, a že ji mít bude, když vrátí Henrymu duši a nechá ho žít. On tak učiní. A Henry Addie slíbí, že si ji bude pamatovat. Sepíše veškeré její příběhy do knihy a vydá ji pod názvem Addie LaRue. Jen samotný název, bez názvu autora.

Příběh končí tak, že Addie je v knihkupectví a dívá se na svůj příběh. U ní stojí Luc, který vypadá zamilovaně a možná až pyšně, že se ji povedlo nalézt skulinku v jejich dohodě. A poslední myšlenky Addie jsou, že Luca zlomí, že se od něj vymaní a bude znovu volná. Bude mít zpět svoji duši a život.

Ani nevíte, jak já byla nadšená z toho, že nakonec budou Addie a Luc spolu a ona ho vlastně nechce! A přitom je tak úplně neskutečně hot! 😀 (Čtenáři pochopí, doufám!) Takže proto bych si moc přála knihu, kde bude i jeho pohled. Protože mě fakt zajímá, jestli to je z jeho strany celé hra nebo se do ní vážně zamiloval.

Četl jste někdo tuto knihu? Jak se vám líbila? Nebo máte v plánu si ji přečíst?

0 Komentář
0 FacebookPinterest
CestováníVýlety

Olomouc

M.

S kamarádkou jsme si udělaly moc krásný výlet do Olomouce a dnes vám ukáži střípky z tohoto povedeného výletu. Sraz jsme měly ve vlaku. Já z Pardubic vyjížděla asi ve čtvrt na devět ráno. V Olomouci jsme byly v 10 hodin. Tak akorát čas na procházku a následný obídek. Prošly jsme si Rozárium a kochaly se krásnými růžemi. Moje kamarádka z nich byla unešená víc než já. Podle mě v telefonu neměla fotky ničeho jiného! 😀 Moc se mi líbily některé názvy růží.

Další zastávkou bylo Horní náměstí. Obešly jsme si kašny a já se s radostí vyfotila na krunýři místní želvy. V jedné uličce u náměstí byla pralinkárna. Nevím proč, ale většinou si věci kupuju po třech, i v Krumlově jsem to tak udělala s makronkami. Ochutnala jsem čokoládový lanýž, pralinku s levandulí a vínem a arašídovou pralinku. Upřímně, bohatě by mi stačila jen jedna! Bylo to neskutečně sladké.

Stavily jsme se na „fancy“ obídek do Café New One. Naprosto se mi líbil vnitřní interiér. Vše bylo laděné do tmavých zemních barev  – tmavě zelená, hnědá, černá. Já si dala penne těstoviny s Alfredo omáčkou (smetana, parmezán a karamelizovaná cibulka) s krůtím masem, kamarádka si dala to samé akorát s pappardelle. Byla to celkem velká porce a já si půlku vezla domů.

Po vydatném obídku jsme se vydaly směrem k výstavišti Flora, kde nás bohužel čekalo nemilé překvapení v podobě zavřeného výstaviště. Naštěstí měli otevřené skleníky. Nejvíce se mi líbil ten první, palmový skleník, a tropický skleník. Naprosto jsem si užívala pozorování želviček, které tam byly! Jednou si želvu nechám vytetovat, fakt že jo! A nesmím zapomenout na obrovské leknínové listy, které by podle mě unesly batole. A! Naprosto mě fascinovaly orchideje. Ve skleníku je neměli zasazené do květináčů, ale prostě tam jen tak visely nebo byly obmotané kolem dřeva. Vůbec jsem netušila, že se dají takhle pěstovat. A ano, musela jsem s vyfotit i rýži, protože nad tím jsem vlastně taky nepřemýšlela, jak roste. 😀

Cestou ke Katedrále sv. Václava jsme se stavily do Muzea umění. Dlouho jsem v žádném muzeu nebyla a po téhle výstavě asi zas dlouho nepůjdu. To bylo katastrofální! Většinu výstavy jsem prošla s kroucením hlavy nebo protáčením očí. Jediné, co mě nadchlo byla myšlenky, že vlastně umění může být všechno (i slámou vycpané nevkusné postavy se špinavým a roztrhaným oblečením). Takže se můžu ponořit do světa barev a tužek bez výčitek.

Navštívily jsme i zmiňovanou katedrálu. Poté se vydaly směrem zpátky na hlavní nádraží. Musím se přiznat, očekávala jsem, že Olomouc bude hezčí. Každý o ní mluví jako o neskutečně krásném městě. Je krásná, to bez pochyby, ale asi jsem měla zkreslené představy.

 – – –

Jak se vám líbí Olomouc? Vynechaly jsme nějaká zajímavá místa?

Krásný den! M.

8 Komentáře
0 FacebookPinterest
Povídání

38hodinový půst

M.

Dnešní článek bude o takovém experimentíku. Už dlouhodobě mě trápí nadýmání bříška. Doktor nic nenašel. Už jsem slyšela, že by to mohlo být ze stresu, což je taky celkem dost možné. (Takže tipy na uvolnění stresu s radostí přijímám!)

Tyto problémy mi začaly někdy koncem ledna, měla jsem stres ze zkoušek. Pak to na chvíli přešlo a od května až do teď se to po jídle většinou objeví znovu. Nafouklé břicho, pnutí, občas takové zvláštní pobolívání žaludku. Někdy tomu jde ruku v ruce menstruace. Občas se i přistihnu, že hltám. Takže to se snažím odbourat a dát si na to větší pozor.

A tak, jelikož nám nevyšla dovolená (článek zde), rozhodla jsem se v neděli (14. 8.), že nebudu jíst a zkusím vydržet 24hodinový půst. 

Dočetla jsem se, že by to mělo mít pozitivní účinky a pomáhá to pročistit a léčit tělo. Tak proč to nezkusit? Pomáhá to detoxikovat játra a ledviny. Po 8 hodinách půstu játra využijí poslední zásoby glukózy. Tělo v této fázi vstupuje do glukoneogeneze – režim nalačno. Po zásobách glukózy si tělo začne brát tuky jako zdroj energie. Pocit hladovění nastává až po několika po sobě jdoucích dnech. 

Někde jsem se i dočetla, že jednodenní půst je spíše využíván k hubnutí a kdybyste chtěli detoxikaci organismu, je vhodnější třídenní půst. Aby to mělo dlouhodobě účinky, je fajn půst dělat pravidelně. 

Co to vlastně znamená? Nic nejíte a pijete jen vodu či neslazené čaje. 

—

Začala jsem v neděli. Většinou snídám kolem 10 hodiny. Takže jsem měla i čas na rozmyšlenou. Než jsem si řekla, jo, jdu do toho, zvládnu nejíst. 😀 

Fascinující pro mě bylo, že jsem vlastně do 15 hodiny ani hlad neměla. Jen jsem měla potřebu něco žvýkat nebo mě honila mlsná. Asi mi ani nekručelo v břiše. Menší krizovka nastala kolem 18 hodiny, kdy jsem byla trochu (čti hodně) podrážděná z hladu. Nevěděla jsem, co se sebou a měla jsem špatné nálady. Kolem 21 hodiny jsem tento problém vyřešila a šla spát.

Druhý den v pondělí jsem se vzbudila ráno v 8, bez pocitu hladu. Byla jsem dokonce i překvapená, že jsem bez jídla vydržela až do 14 hodin. To jsem se pak už rozhodla, že na první zkušenost mi to stačí a nebudu bláznit. Vyklubal se z toho 38hodinový půst. Na začátek jsem si dala polévku. Pak kolem 17 hodiny jsem snědla bagetku a ve 20 hodin jsem si dala toustík. 

V úterý jsem si dala míchaná vajíčka až na oběd (což jsem si dala možná víc než jsem byla schopná sníst) a kolem 16 hodiny čtyři kousky banana breadu. K večeru jsem si zobla pár mlsek – mrkev, hroznové víno. Ale ve směs jsem neměla ani potřebu tolik jíst. 

Co mi to dalo? Že člověk nemusí jíst tak často, aby se cítil nasycený. Polovina toho, co jsem předtím snědla bylo z nudy nebo pro potřebu něco žvýkat. Nebo mě honila mlsná a vlastně jsem se zbytečně přejedla.

Určitě mám v plánu zkusit třídenní půst, ale to už s nějakou přípravou a víc si o tom nastuduji. Je prý vhodné po půstu jíst lehčí stravu, než se tělo vrátí zpět k normálnímu stravování. Možná bych mohla zařadit i do běžného života jednodenní půst nebo jiný typ půstu. Samozřejmě v rozumný čas, třeba 1-2x měsíčně.

—

Máte někdo zkušenosti s půstem? Pokud ano, určitě budu ráda za vaše postřehy. A pokud tu je někdo zkušenější nebo o tom ví více, tak taky určitě budu moc ráda za komentář! <3 M.

4 Komentáře
0 FacebookPinterest
CestováníVýlety

Kroměříž a Lom Výkleky

M.

Krásný den! 

Chtěla bych vám ukázat střípky z výletu do Kroměříže a Lomu Výkleky. V Kroměříži jsme se stavovali po cestě za přítelovými rodiči a v Lomu na cestě zpátky. 

Kroměříž je takové menší městečko 20 minut od Přerova. Mají i celkem velké náměstí, jen na něm toho moc neuvidíte. Byli jsme se podívat v Kostele sv. Mořice. Upřímně řečeno, do kostelů se dívat nechodím, ale tady jsme (ani nevím proč) zašli na menší návštěvu. A bylo to krásné! Úchvatná architektura a to ticho! Nejvíce mě na tom zaujalo, že všude měli dané rostlinky a bylo vidět, že se jim tam daří a pečují o ně. 

Byli jsme se podívat také v Kostelu sv. Jana Křtitele. Ten byl menší a rostlinkám se tam tolik nedařilo, ale také měl krásnou architekturu. Takhle vám to povím, v tom tichu by se hezky četly knížky. 😀 

Navštívili jsme Květovanou zahradu. Vstup pro mládež od 18 – 25 let stál 110,- na jednu osobu. Z té jsem byla naprosto uchvácená! Měli tam krásný skleník plný rostlinek, které se dají pěstovat i doma. Všude byly vysoké ploty, takže naprosto skvělá zašívárna! Dokonce tam měli předplatné na rok za 500,-. Kdybych tam bydlela, tak tam jsem s knihou 24/7. Nejvíce se mi líbil takový kopeček s lavičkou a stromem. Člověk měl krásný výhled, a ještě seděl hezky ve stínu. 

Jelikož jsme tam byli na chvilku, nestihli jsme si projít zámeckou zahradu, která je podle Google Maps třikrát tak velká. Tak možná příště. 

—

Cestou zpátky jsme našli Lom Výkleky. Plavky jsme měli už sbalené s sebou, protože jsme takovou zastávku plánovali. Přišlo mi naprosto krásné, jak si každý našel kolem lomu místečko. Dokonce jedna skupinka stanovala na místě, kam se dalo dostat pouze člunem či doplavat. Nebo takhle, neviděla jsem tam nikde cestu, kudy by tam mohli přijít. 😀 

My jsme si našli místečko na kamenech kousek od vitálních důchodců. I přesto, že mám strach z míst, kde nevidím pod sebe, do vody jsem statečně vlezla a zaplavala si. Voda byla celkem studená (nečekaně :D). Občas kolem proplavaly mini medúzky a potápěč. Kdybychom ho neviděli, jak do lomu vchází, tak bych si asi učůrla strachy, kdybych ho viděla se vynořit někde poblíž mě. Dokonce nám i zamával zpátky. Vážně sympaťák!

U Lomu jsme vydrželi asi dvě hodinky, trochu jsem se i opálila! Stavili jsme se v Mohelnici na burger a jeli domů. Burger byl dobrý, ale neměli maso v celku, nebylo ani trhané. Jak to napsat, prostě to bylo smíchané mleté maso s dipem a dané do burgeru. Chybělo mi vždycky ukousnout s houskou i kus masa. Bohužel prezentativní fotku nemám.  Z Mohelnice jsem pak řídila, což se taky moc často nestává. 😀 Po dvou hodinách řízení jsem doma usnula jako miminko. Pro případné rejpali, bylo kolem čtvrté odpoledne, takže provoz jak blázen. Jinak bych to samozřejmě stihla dřív, haha. 

—

Moc by mě zajímalo zda máte nějaká oblíbená města a místa, kam bych se měla jet podívat. Prosím napište do komentářů! <3

S přáním hezkého dne, M.

6 Komentáře
0 FacebookPinterest
PovídáníVýlety

(Ne)Dovolená

M.

Krásný den přeji!

Víte, jak jsem někde v předchozím článku psala, že jedeme na Road Trip? Plán B byl, že pojedeme na Slovensko. Dokonce jsem se do toho tak položila, že jsem měla naplánováno za 4h. Kam všude pojedeme, v jakých kempech budeme spát, jaké památky navštívíme, jak v Tatrách zvládneme 2-3 túry…

Tak prosím pěkně, sotva jsme vyjeli, tak se nám povedlo rozrazit pneumatiku. Úplně nešťastnou náhodou. Nastala trošku panika, nebudu lhát. Přezuli jsme na rezervu a dojeli do servisu, zda nám pneumatiku opraví. Ups… prý to opravit už nepůjde. Bude to chtít novou. Fajn, to už byla trochu větší panika, že vlastně nestíháme. V celých Pardubicích nebyla pneumatika k nalezení a na objednávku bude až v pondělí. Tak fajn, nestihneme oslavu, ale ještě se někam stihneme mrknout, když už máme natankovanou plnou nádrž.

V pátek jsme zjistili, že pneumatika vlastně bude až ve středu. Takže prosím pěkně, necháváme tomu už volný průběh, protože vlastně nic nevíme.

Ted den jsme si dali hezkého šlofíka na spravení nálady. Světe div se, vážně nám pak bylo lépe. (Doporučuju všem při špatné náladě). Objednali jsme si pizzu a hráli TFT (Team Fight Tactics). Celkem nám to šlo, vyhráli jsme asi 3x. Před osmou hodinou jsme se rozmysleli, že sedneme na kola a pojedeme si zaplavat do bazénu. ANO, čtete správně, KONEČNĚ, do bazénu.

Já vám povím, to byla nádhera! Za necelou hodinu jsem uplavala 10 bazénů (500 m). A bylo mi tak strašně fajn. Zjistila jsem, že plavu i docela rychle. A mám zatím osobní rekord – 50 m prsa za 1 minutu a 8 sekund! Cestou zpátky jsme se stavili do Žabky pro pitíčka s tím, že si na chvíli sedneme v Tyršových sadech. Bylo to moc fajn, dokud nepřišla průtrž mračen. Do jisté doby to bylo celkem i kouzelné a vtipné. Ale po 20 minutách prudkého lijáku a lehkého mrznutí, mě nálada přešla.

Můj asi první nejvíc šílený nápad – prostě těch 15 minut zvládneme přejet domů. Pak si dáme čajíky a bude nám fajn. JOOO, jasně. Normálně přísahám, že se rozpršelo snad ještě víc! 😀 Ale prvních 5 minut to byla docela sranda, oba jsme se smáli a dělali kravinky. Druhých 5 minut jsem se utěšovala, že budeme za chvíli doma. Posledních 5 minut bylo peklo! Kapky deště se změnily v jehličky, které nepříjemně bodaly do kůže. Zvedl se neskutečně silný vítr a blesky od nás nebyly daleko. Měla jsem lehce strach. Může do vás na silnici uhodit blesk, když jedete na kole?

Vše dopadlo dobře. Teplá sprcha, čaj a hraní her nám zvedlo znovu náladu!

V sobotu jsme si naplánovali skvělý brunch na 11 hodinu do Dobrého Kafe v Pardubicích. Udělala jsem další neobvyklou věc a ochutnala jinou snídani. Bylo to Trio – Richie sandwich (úplně boží), vejce benedikt (naprosto miluju) a guacamole toast. Přítel si dal omeletu s parmazánem, ke které byly krajíce chleba se skvělým bylinkovým máslem. Upekla jsem banana bread (moje guilty pleasure) a vlastně jsme zbytek dne hráli hry nebo jsem si četla. (Další článek bude o přečtené knize).

V neděli jsme si udělali takový aktivnější den. Ráno jsme začali míchanými vajíčky. Po obídku jsme se sbalili a vyrazili na kolech po okolí. Celkově jsme najeli 25 km. Cestou jsme se stavili na sýr v bulce a párek v rohlíku. Poté jsme to zakotvili v Tyršových sadech na dece a hráli karty. Ve čtvrt na 9 jsme dojeli do bazénu. Tentokrát jsem za půlhodinky uplavala 10 bazénů. Většinou plavu prsa a pak si dám třeba dva bazény takový odpočinkový „styl“ – nechávám se na zádech nadnášet vodou, lehce kopu nožičkama. To je pro mě docela relaxační a uklidňující.

Jaký jste měli víkend vy?

—

S láskou, M.

12 Komentáře
0 FacebookPinterest
MotivacePovídání

Jak se motivovat?

M.

Krásný den přeji, moji milí!

Dnešní článek bude spíše, jak již z názvu plyne, motivační. Nebo takhle, budou tu spíše tipy, jak se zkusit motivovat.

Protože já s tím mám docela problém. Nebudu lhát, ale říct si, že každý den budu 30 minut cvičit a v budoucnu budu mít dobrou postavu, skvělou fyzičku a dobré zdraví, mi nestačí. Prostě mě to nedonutí. Nedonutí mě ani představa vyplavených endorfinů po cvičení. Vlastně ani nechápu, jak je možné, že se nemůžu k ničemu donutit. Přijdu si demotivovaná. Demotivovaná životem, maybe? Možná jsem se ztratila a potřebuju se zas někde v něčem najít.

Někomu stačí mít Habit Tracker a vidět odškrtaná či zeleně zabarvená políčka. (Neříkám nic, to je fakt fajn pocit.)

Někomu stačí si prostě jen říct, měsíc budu dělat tohle a voala! (To bych taky potřebovala umět.)

Někdo se potřebuje odměňovat. A ten někdo budu nejspíš já. Nemám to ještě nijak vyzkoušení, prostě mě to napadlo a sepsala jsem si to. Přišel mi dobrý nápad to napsat i sem, kdyby tu byl někdo takový a potřeboval by lehce nakopnout.

Abych to mohla lépe vysvětlit, ukážu to rovnou na svých cílech.

Například jsem si dala, že bych chtěla každý den číst alespoň 30 minut (většinou se do toho člověk pak tak začte, že u toho stráví hodiny :D). Za každých pět přečtených knih si mohu koupit (stáhnout) jednu novou knihu nebo za každou přečtenou knihu dám 20,- do kasičky na čtečku. Upřímně mám docela dost knih stažených v telefonu ze Z-Library, kde knihy najdete zdarma v angličtině, takže by se čtečka asi docela hodila.

Dále tu je příklad cvičení. Ve cvičení mám zahrnutý jumping, cvičení doma, jízdu na kole, jógu a ostatní extra aktivity. Za každých splněných 6 dní v kuse (+1 den pauza) odkládám 100,- na chytré hodinky. A protože cvičení je něco, k čemu se nutím už šíleně dlouho…. Tak za každých 21 splněných dní (obsahuje 3x pauzu) si mohu koupit nějaký dražší kousek oblečení či něco, po čem mé srdíčko touží.

Napadá mě, odměňovat se i čokoládovým dortíkem či nějakou velice dobrou fancy večeří/obědem. Nebo dokonce výlet do nějaké vámi vysněné destinace.

Jednoduše si sepište věci, které zbožňujete a které máte na svém wish listu. Stačí si pak upřímně říct, co by vám udělalo radost po takovém výkonu a co jste ochotni pro to udělat. Můžete to brát i jako takové šetření penízku na něco, jako to mám já ve výše zmíněných případech. Tam je teda jediná nevýhoda (a asi docela velká :D), že mi za to nikdo neplatí a ty peníze si musím vydělat sama.

Jediné, co mi zatím vychází (ťuk ťuk) bez toho, aniž bych potřebovala nějaké odměny je moje taková menší ranní rutina. Vstanu před 8h, vypiju sklenici vody, dám si studenou sprchu (abyste si nemysleli… zas takovej borec nejsem, nejdřív se musím umýt teplou a až pak si tam pustím ledovou), zapíši si své myšlenky do deníčku a občas se stíhám i protáhnout či si zameditovat.

Na tom zbytku se teprv maká, ale určitě za měsíc dám v dalším článku vědět, jak se mi daří. Zda to funguje nebo musím dál hledat něco, čím se popostrčit.

Určitě budu neskutečně moc moc vděčná za vaše tipy, rady a triky. Co vám pomáhá jít si za svým a splnit cíle, které si stanovíte? Můžou to být cíle a úkoly v pracovní sféře i v té osobní.

Moc vám všem přeji, ať se najdete, pokud se cítíte ztraceni. Ať najdete vůli překonat veškeré překážky a žít život, jaký opravdu chcete. <3

S láskou, M.

—-

Btw. Nebyl by to motivační článek bez motivačních citátů, haha!

4 Komentáře
0 FacebookPinterest
PovídáníRady a tipy

Manifestace

M.

Myslím, že spoustu z vás o manifestaci někdy slyšelo nebo ji dokonce praktikuje.

Napadlo mě, že bych vám sem mohla vypsat nějaké metody, které mi přijdou fajn.

Dalo by se říci, že manifestace je proces, při kterém si do života přivádíte hmotné i nehmotné věci.

Řekněme si hned na začátek, že NENÍ žádný návod, jak praktikovat manifestaci. Dělejte to od srdíčka, jak VÁM to vyhovuje a jak VÁM to je příjemné. Můžete vyzkoušet více metod a poté si vybrat jednu, která je pro vás ta pravá nebo je střídat.

Jen malé upozornění – nespadne vám modré z nebe. Vesmír vám bude dávat znamení nebo házet k nohám příležitosti/situace, které vám dopomohou k vašemu cíli. Pak už musíte dělat jen ten krok a chopit příležitost za pačesy. 🙂

Myslím, že se vám bude hodit znát Zákony Vesmíru a karmické zákony. V podstatě je to skoro to stejné. Jen je to něco, podle čeho se řídí Vesmír. Možná pochopíte, proč se vám dějí některé situace.

Metody

Vision Board

Tuto metodu zná snad každý. Jedná se o to, že si na kus čtvrtky nebo digitálně vytvoříte seznam svých přání pomocí obrázků. Za mě to je skvělá kreativní metoda! Uděláte si čas a v klidu tvoříte. V tichosti, s příjemnou hudbou nebo s partnerem. Vaše vnitřní dítě vám bude moc vděčné.

Důležité je, mít Vision Board na očích.

Svoji nástěnku jsem tvořila pomocí barviček, fixek a vytištěných obrázků z Pinterestu. Navíc, jako pořádný perfekcionista, jsem si obrázky rozdělila do kategorií. 😀

Hra „Nebylo by hezké, kdyby…?“

Jednoduše se ptáte sami sebe, nebo můžete klidně i s partnerem/kamarádem, zda by nebylo hezké, kdyby jste měli skvělou práci, kde by vás kolegové respektovali a dokonce jste měli skvělé finanční ohodnocení. Nebo, nebylo by hezké, kdybych zvládla tu těžkou zkoušku na první pokus a mohla se věnovat dalším věcem? Hru dohrajte a nad přáními již dále nepřemýšlejte.

Přiznám se, že hru jsem nehrála. Ale zní to jako fajn zkrácení dlouhé chvíle.

Nejdříve něco malého

Pokud tomu nevěříte nebo se třeba i bojíte, zkuste s maličkostmi. Manifestujte si, že například na ulici najdete padesátikorunu. Nebo vám někdo pochválí váš účes či oblečení. Nebo, že vám napíše/zavolá vaše blízká osoba.

Já si třeba jednou přivolala úplně prázdný autobus!

Metoda dvou šálků

Tato metoda může být pro někoho více duchovnější. Jedná se o tzv. kvantový skok. Metoda spočívá v tom, že si vezmete dva stejné šálky, papír a tužku. Na kousek papírku napíšete stav, ve kterém se teď nacházíte – např. jsem bez zaměstnání. A na druhý lísteček napíšete požadovanou situaci – např. mám skvělou práci. Lístečky přilepíte na šálek/skleničku.

Šálek se současnou situací naplníte vodou. Možná jste již slyšeli, že voda má paměť, může uchovávat námi vyslané vibrace. „Vtisknete“ do šálku své nynější emoce, jak vám je v této současné situaci – jsem bez zaměstnání, nemohu si dovolit koupit určité věci, cítím nejistotu, bojím se, necítím se v bezpečí…

Následně vodu přelijete do druhé skleničky. Při přelévání tekoucí voda odnese negativní energie. Voda i vy jste očištěni. Druhou skleničku, již plnou, nabijete pozitivní energií, představujete si situaci, ve které chcete být – mám úžasné zaměstnání, kolegové jsou naprosto skvělí a milí, mám vysněné platové ohodnocení, jsem v přátelském prostředí…

Následně vodu vypijete. A stvrďte prohlášením, že je hotovo a jste ve své nové vlastní realitě, kde již danou věc máte.

Techniku je dobré provádět před spaním v příjemném a bezpečném prostředí.

Kvantový skok je posunem do jiné reality (duševní posun).

Scripting

Jednoduše řečeno, napište příběh. Pište tak, jakoby se to již stalo, že danou věc již máte. Dávejte do psaní své emoce – vděčnost, radost, štěstí, nadšení. Text můžete doplnit i obrázky a barvičkami. Čím veselejší a barevnější, tím lepší! Buďte konkrétní! Ovšem pozor, vyhněte se popisu konkrétních osob – např. zamiluje se do mě můj bývalý spolužák Franta.

Nelpěte na způsobu, jak se daná věc má stát. Vaše myšlenky, akce a řeč musí být v souladu s tím, co napíšete.

Můžete to také pojmout jako děkovný list Vesmíru. Poděkovat, jak krásný život právě máte.

Teslova metoda 3-6-9

Tuto metodu můžete využít i na něco opravdu šíleného, ale musí to být reálné a musíte to chtít opravdu od srdíčka.

Napište si na papír pozitivní afirmaci v přítomném čase. Např. Jsem moc šťastná a vděčná, že vlastním auto Volkswagen Arteon v červené barvě. Čím více specifičtí budete, tím lepší.

Tuto afirmaci pak vždy napište: 3x ráno po probuzení, 6x odpoledne a 9x večer před spaním.

Při psaní afirmací se soustřeďte na to, jak se cítíte, když danou věc vlastníte/získáte -> pocity vděčnosti, lásky, nadšení, radosti.

Podle Abrahamova učení:

  • Soustřeďte se na myšlenku více jak 17 vteřin, aby se Zákon přitažlivosti nakopl.
  • Soustřeďte se na myšlenku více jak 68 vteřin, aby se věci daly do pohybu.

Toto cvičení opakujte po dobu 33 dnů.

Metoda „Pamatuji si, kdy…“

Technika vyžaduje, abyste pouze dokončili výrok „Pamatuji si, kdy…“ a do zbytku věty doplňte svou současnou situaci, jako byste šťastně existovali v budoucnosti a už máte splněný cíl. Pokračujte popisem své touhy, jako by se již stala a je vaší současnou realitou, kterou žijete.

Podvědomí nezná rozdíl mezi skutečností a něčím vymyšleným.

Polštářová metoda

Jak již plyne z názvu, hlavním aktérem je zde polštář a spánek. Napíšete na kus papíru prohlášení, které chcete, aby se splnilo a dejte jej pod polštář před tím, než jdete spát.

Zda funguje, netuším. Pokud to někdo zkusíte a zafunguje vám to, dejte vědět!

Manifestace pomocí vody a láhve

Nejlepší je použít čirou, nepopsanou a skleněnou láhev. Já si zakoupila v Pepcu skleněnou láhev se srdcem a je tam napsáno Love, což mi přijde naopak jako krásné slovo a naprosto vystihující pro jakékoliv manifestace.

Láhev naplníte vodou a předáte do ní svou touhu, něco co si přejete. Samozřejmě, zas myslete na to, že to máte. Prociťte vděčnost. Já například teď mám vodu „naprogramovanou“ na to, abych byla odvážnější a nebála se dělat „riskantní“ rozhodnutí. Upřímně jsem se u toho i usmívala.

Jak jsem již psala, voda má paměť a uchovává v sobě vibrace. Sami jsme tvořeni převážně vodou, takže to docela i dává smysl, ne?

Poté, co vodu naprogramujete máte vystaráno. Každé ráno si dejte lok vody po dobu, dokud vám nedojde. Proces opakujte.

Deník vděčností

Každý den/ráno si zapište třeba tři věci, za které jste vděční. Můžete mezi ně zamíchat i ty, které již nemáte a chtěli byste. Sama si po ránu toto cvičení dělám. Na mém blogu je i článek, proč psát deník.

Afirmace

Jak píše Wikipedie: Afirmace jsou krátké a posilující věty (prohlášení), které záměrně opakujeme buď nahlas, nebo v myšlenkách, abychom ovlivnili svůj život k lepšímu. Afirmace by se měly uchytit v našem podvědomí a stát se naším vnitřním přesvědčením, naší skutečností. Tvoříme je v přítomném čase.

Článek s afirmacemi najdete zde. Afirmace také píši hned po ránu.

Poštovní schránka pro Vesmír

O této metodě jsem se dočetla na internetu a přijde mi to celkem roztomilé. Vytvoříte si z krabice schránku, do které budete vhazovat vzkazy nebo dopisy pro Vesmír. Vesmír vám je pak následně po obdržení splní.

Přijde mi to celkem i poetické? Asi to vyzkouším, jsem zvědavá, jak dlouho tento proces bude trvat. Doufám, že tam nedoručuje Česká pošta (haha, vtípek :D).

Snad jsem to správně vysvětlila. Jestli máte nějaké své jiné metody, určitě se podělte do komentářů! Budu moc ráda. Také můžete napsat, zda jste si díky manifestaci přitáhli něco vážně skvělého! <3

Přeji spoustu splněných přání! M.

5 Komentáře
0 FacebookPinterest
  • 1
  • 2
Translate