Výlety

Krásnou zasněženou neděli přeji!

Náš prodloužený víkend začal v pátek v 11 hodin. Sešly jsme se na nádraží v Chocni a vyrazily autem směr Pec pod Sněžkou. Jelo nás pět. Ubytované jsme byly v Kovárně v krásném apartmánu.

V pátek jsme se ještě vydaly na kratičkou procházku po okolí. K jídlu jsme si daly pizzu a víno. Byla to veliká lahoda! Takový pohodový večer jsme měly. Nehorší na tom bylo sprchování. Než jsme se vystřídaly…

Ráno jsme si daly snídani – muslíky a jogurt/mléko. Kolem 10 jsme jely kousek autem a pak vyrazily na dlooouhou prochajdu k vodopádům (nepředstavujte si velké vodopády, jen ty, co najdete u nás v lese). Řeknu vám, že po Covidu se mi šlo celkem těžce. 😀 Ale zvládly jsme to! Máme spoustu krásných fotek a hlavně ty výhledy! Bylo to úžasné. Po 14 dnech zavřená doma konečně v přírodě.

Myslím, že na oběd nám to vyšlo kolem 13h. Daly jsme si polévku a řízek s hranolkami. Původně jsme zamýšlely další výlet, ale v apartmánu jsme lehly vyčerpáním. Někdo si dal menšího šlofíčka, někdo si četl a někdo koukal na film.

Následoval večer hraní deskových her a pití! 😀 Bylo to také moc fajn. Ráno jsme museli být v 10 připravené k odjezdu. Cestou domů jsme se stavily v Náchodě na Bum bo nam bo. Moje premiéra a bylo to neskutečně výborné! Celkem to i zasytí.

Doufám, že na jaře podnikneme nějaký podobný víkend a zvládneme více výletů. Budu muset do té doby trénovat svoji fyzičku, haha!

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Zdravím!

Dnešní článek bude spíše takový oddechový. Minulý pátek jsem měla celý den volno a rozhodla jsem se, že si udělám takový relax/beauty den. Zašla jsem si po dlouhé době na nehty. S paní jsme vybrali výraznější barvičku, když je to léto. A nechala jsem ji volnou ruku se zdobením. Chtěla jsem něco jednoduchého.

Dopadlo to tak, že mám krásné modré nehtíky. Čtyři ozdobené stříbrnými třpytkami a liniemi.

Měla jsem chvíli čas, než jsem šla na kosmetiku. Zašla jsem se podívat do secondhandu a koupila si klasické bílé tričko a tmavě hnědou džínovou bundu. Celkem za 120,-!

Na kosmetice jsem si nechala nabarvit obočí. Mé je celkem světlounké a takhle mi to šetří čas při líčení. Navíc můj nenamalovaný obličej s výraznějším obočím se mi líbí víc. A slečna mi i depilovala ruce. Sice mám světlé chloupky na rukách, ale jsou šíleně dlouhé! A teď na léto mi to přijde velice fajn. 😀

PRAHA

Do Prahy jsem jela za sestřenkou na návštěvu. Obecně jsem v Praze byla tak 5x? Takže je možný, že bych se tam ztratila i na nádraží (berte s nadsázkou, ale snad se chápeme).

Zašly jsme si na jídlo do Manifesto Market na Florenci. Je to tam krásný! A večer to musí být ještě krásnější. Daly jsme si lívanečky, které byly vážně boží.

• 

• 

• 

• 

Poté jsme se prošly na Náplavku. Kde jsme si objednaly drink (já růžový gin&tonic a sestřenka mojito). Musím ocenit, že mi dali „lízátkové“ brčko! Rozjímaly jsme nad životem, říkaly si novinky, pozorovaly labutě a kolemjdoucí.

• 

• 

Nikdy jsem ještě nebyla v Primarku. Takže jsme to napravily, když je teď nově v Praze. Samozřejmě jsme obě odcházely s taškou. 😀

Trochu nám po té procházce a nákupu vyhládlo. Na menší svačinku jsme se stavily do Mekáče. A že to teda sedlo! Pak už nastal čas, kdy mi jel vlak.

Za cestu tam i zpět jsem stihla dočíst knihu: Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**ele. Můžete se těšit i na článek o ní.

Přeji vám pohodové slunečné dny!

Krásný den přeji,

povyprávím vám svůj zážitek z únikové hry v Hradci Králové.

Naše dobrodružství začalo o půl čtvrté odpoledne. Vydalo se nás šest. Tři páry. Pán nás zavedl do místnosti, kde nám vysvětlil pravidla. Nechal nám na stole stopky a vysílačku, kdybychom potřebovali pomoci nebo by nám sám zavolal a poradil. Hra má trvat hodinu.

Nebyla to klasická únikovka, ale řešili jsme případ pohřešované slečny. Nacházeli jsme se u jejího terapeuta. Spustil se čas. V místnosti bylo 5 zamčených skříněk, jedna skříň a zamčená „knížka“. Většina byla uzamčena číselným kódem, některé klíčkem. Byl v tom systém. Skříňky se vždy otevírali postupně a v každé skříňce se nacházela nápověda pro další zámek. Tento článek bude obsahovat spoilery.

Ze začátku jsme si vedli celkem dobře, musím podotknout. Jedna skříňka obsahovala papír, kde byli po sobě jdoucí obrázky. To nám chvilku trvalo. Pán nám musel dát nápovědu, která se skrývala v obraze. Druhá skříňka v sobě měla peníze. Byly tam různé bankovky. Vše jsme sečetli a vyšel nám výsledek pro otevření zámku. Dále jsme museli sestavit dřívka podle počtu teček a vznikl z toho čtyřmístný kód. Další skříňka obsahovala nahrávku. V nahrávce byla zašifrovaná čísla pro další zámek. Následovala skříňka, kde nápovědy k číslům byla napsána na různých předmětech – lampa, sešívačka, svíčka, pravítko…

Jako poslední jsme otevřeli velkou skříň. Skříň byla vchodem do další místnosti.

Místnost byla temná s pár lampičkami. Byla tam židle s řemínky, pouta… Dalo by se říci něco mezi mučírnou a místností z Padesáti odstínů šedi. Tady to bylo trošku těžší. Myslím, že to bylo i tou tmou. Na zdech byla napsána různá jména, kruhy a obdélníky. Nacházely se zde tři zamčené skříňky.

Chvilku nám trvalo, než jsme se zorientovali. Byl tam labyrint, ve kterém se nacházel klíček. Klíček jsme dostali ven pomocí magnetu, který byl připevněný z druhé strany. Další skříňka byla plná nádobí, láhve s vodou a příbory. Tady jsme se docela zasekli. Nikdo z nás nevěděl, co s tím máme dělat. Po chvíli se ozval hlas z vysílačky: „Ty znaky na láhvi jste už někde viděli.“ Byly tam dvě kapky.

Vzpomněli jsme si, že v předchozí místnosti bylo nefunkční umyvadlo, kde byly také dvě kapičky. Vodu z láhve jsme tedy vylili do umyvadla. A hele! Vyplaval klíček. Klíčem jsme otevřeli další skříňku. Bylo na ní nakresleno bludiště se jmény děvčat a čísla. Stejná jména byla napsána na zdi, ale s jinými čísly. Dostali jsme nápovědu, že pořadí jmen na zdi je seznam, jak bude začínat bludiště. Z toho jsme dostali kód ke skříňce.

V poslední skříni se nacházel zašifrovaný kufřík se dvěma papíry, v každém z nich byly vystříhány tři čtverce. Papíry se jednoduše přiložily na stěnu, kde byl vyznačený obdélník velikosti papíru A4. Z datumů a jmen, která byla vepsaná v obdélnících a různě po zdech jsme získali šestimístný kód ke kufříku. A to byl konec hry.

Unesl ji vlastní terapeut. Nakonec se rozhodl odjet a začít znovu. Nechal v kufříku mapu a souřadnice, kde se unesená slečna nachází. Stihly jsme to za 50 minut.

Upřímně to byl fajn zážitek. Jen bych čekala, že to bude trochu víc náročné. Že budeme více vyšetřovat případ, ne hledat čísla. Možná to bylo i tím, že jsme hru hráli v šesti lidech. Pro méně lidí by to bylo více náročné.

Doufám, že si podobných her vyzkouším více. Třeba i tu nějakou strašidelnou únikovku (jsem hrozný strašpytel). Je to úžasná zábava a možnost, jak trávit čas s přáteli nebo i s rodinou.

To je ode mě dnes vše. Příště znovu na viděnou!