Dnešní článek bude kratičký. Bude o (pro mě) motivační knize, o neskutečné cestě dívky, která si toho prožila mnoho.
Kniha vypráví příběh slečny, která byla na škole šikanována a měla složitý vztah s otcem. Kdybych to pojala hodně s nadsázkou, byl proti ní celý svět. Autorka v této knize vypráví, jak postupem času rostla, jak zvládala situace, které ji život přihrál, které si vlastně sama svým myšlením přitahovala.
Vypráví o svém uzdravení, o uzdravení psychickém i fyzickém, o lásce, o odpuštění sama sobě a svému okolí. Vypráví, jak překonala svůj stav utrpení a těžkostí a přeměnila je v lásku.
Klobouk dolů Jance. Protože to, co jsem v knize přečetla, bych asi pravděpodobně nezvládla ustát. Natož v tak útlém věku. Má můj neskutečný obdiv. Posílám vřelé objetí a díky!
Knížka byla čtivá, jen nejsem zvyklá číst ve slovenském jazyce, takže jsem občas některé pasáže četla pomaleji. Musela jsem se někdy i pozastavit a zapřemýšlet si, jak bych se vlastně v takové situaci zachovala já.
Je až neskutečný, jak naše myšlení a smýšlení o nás samotných, ovlivňuje náš život.
Janka v sobě našla obrovskou sílu odpustit sama sobě i okolí, které ji ubližovalo. Našla pochopení pro ostatní. To je něco, co by se měl naučit každý. Naučit se odpouštět hlavně sami sobě.
Po dočtení knihy mě jako první myšlenka napadla, že ji půjdu dát do knihovničky ve městě, aby si ji mohl přečíst zase někdo jiný.
„To, čo hľadáš v druhých, najprv nájdi v sebe a tí, čo to už majú, si ťa nájdu.“
„Buď necháš realitu pohltiť sen, alebo snom pohltíš realitu.“
„Viera nás posúva vpred, ide len o to, čomu uveríme.“
