Krásný den!
Tento článek bude o pozitivní motivační knížce, kterou jsem dostala od mamky. Asi je na mně vidět, že tápu životem. 😀 Buďme k sobě upřímní, kdybych viděla tuto knihu v knihkupectví, tak si ji spíš nekoupím, ale ve finále byla vážně krásná a ukáply mi i slzičky.
V knize najdete střípky života autorky. Na většině stránek jsou povzbuzující slova. Chtěla bych vám sem napsat pár poznámek, které jsem si v knížce podtrhla.
Nejednou jsem slyšela, že vše, co k člověk k životu potřebuje, má už dávno v sobě. A v této knize se toto objevuje také. Autorka zde popisuje, jak je důležité se rozhodovat srdcem, protože srdce ví, kam nás zavést a chce pro nás jen to nejsprávnější. Kolikrát jste se přistihli, že mezi sebou soupeří vaše hlava a srdce? Já už nesčetněkrát.
Je také velmi důležité nezapomínat na naše vnitřní dítě, na tu hravost a lásku, se kterou se děti dívají na tento svět. Děti dělají jednoduše to, co je baví. Proto jsou stále plní energie a září radostí. Nechávají proudit emoce a nic nepotlačují.
„Opravdu děláš a jsi přesně tam, kde si právě teď ze srdce přeješ být?“
Není nutné zůstávat tam, kde láska už není. Akorát se tím člověk sám trápí. Ať už se jedná o vztah, práci či jiný koníček. Jakmile to nepřináší radost, je zbytečné se toho držet.
„Nebojte se opustit a vzdát se toho, co jste do teď budovali, když přijdete na to, že to není vaše pravá cesta, nebo že už vás to nebaví. Nelitujte opustit cokoli, co brání vašemu srdci prožívat čistou radost. Nezůstávejte připoutání jen proto, že jste investovali spoustu energie, času a peněz. Vždyť ty okamžiky za to stály. Teď litujte jen dalších okamžiků, času a dalších peněz a energie, které směrem, u kterého víte, že není váš, investujete.“
Člověk má vždy možnost volby. Jednoduše můžeme a nemusíme. Můžeme zůstat tam, kam jsme už došli, ale můžeme také objevovat dál. Život nemá hranice. Je jen na nás, jak daleko si dovolíme doletět. Je naším právem zkoušet a objevovat nové věci.
„Není to tak, že náš věk je omezením. Omezením je jen to, co si (nejen o našem věku) myslíme.“
Autorka v knize uvádí i pár cvičení. Jedním z nich je překonání zaběhlých kolejí. Přinutit se udělat něco jinak. Něco neobvyklého. Může to být i úplná maličkost. Třeba jít domů jinou cestou, než jste zvyklí. Jít spát dřív či později, než jste zvyklí. Koupit si jinou potravinu, přečíst jiný žánr knihy, jít domů bez sluchátek…
Chodit a sedět rovně. Lépe se dýchá. A celí rozkvetete. „Začněte pozorovat to, jak chodíte a jak sedíte a začněte se rovnat. Rovnejte si páteř, protože tou proudí naše energie. A té energie námi může proudit v závislosti na tom, jak rovně svou páteř držíme, proudit buď nekonečně nebo nedostatečně.“
Mediální detox. Dopřát si pár dní bez zpráv, televize, sociálních sítí. Najednou člověk zjistí, kolik volného času a prostoru má, na který není zvyklí.
„Největší bolest si člověk způsobí, když zavře své srdce. Je to jako zavřít se v domě, zabednit okenice a nepustit dovnitř slunce. Slunce může spálit, ale bez slunce se nedá žít. Kdo zavře své srdce, určitě se nespálí, ale jeho život ani nerozkvete.“ LÁSKA JE. Vždycky je. Jen v ní musíme věřit a vidět ji i tam, kde to ostatní vzdají.
„Řekněte vše. Bez obav a bez očekávání. Řekněte to svobodně. Řekněte to, co říct chcete, protože to říct chcete. Řekněte to od srdce, ale ne s chtěním čehokoliv za to.“ Ve většině případů vás to osvobodí a opadne z vás napětí či úzkost.
Je hezké ve smutných chvílích sáhnout po knize a jen tak si ji prolistovat. Člověku se zlepší nálada, když ho „někdo“ povzbudí.
M.
1 Komentář
Líbí se mi už jen ten název knihy, málokdy je nějaký tak stručný a výstižný zároveň. A také se mi líbí důraz na správné držení těla, to je dnes hrozně podceňované, a přitom se po narovnání hned lépe dýchá, člověk je přirozeně méně unavený, ale zároveň i působí na své okolí sebevědoměji. Kniha velmi zaujala!
Diskuze je uzavřena.